Prezident Václav Klaus oslavil 70. narozeniny, ale stále zůstává v plné síle a při chuti. Naposledy to znovu předvedl minulý týden při nekompromisní kritice stávky v dopravě.
Foto: Profimedia.cz
Jeho vyjádření na adresu odborářů názorně ilustrovala Klausův osobitý politický styl. A jednu vlastnost, která je u politika dost výjimečná a z Klause činí v polistopadové éře celkem řídký úkaz.
Český prezident je totiž ve svých názorech pozoruhodně stálý. Říká, co si myslí, padni komu padni. I když mu to třeba momentálně ubere na popularitě. Možná se v mnoha věcech mýlí. Možná občas nedokáže odlišit, kdy má právo mluvit sám za sebe a kdy musí coby prezident reprezentovat obecný postoj českého státu. Je ale konzistentní. Má svůj jasně profilovaný a přiznaný světonázor, takže i jeho postoje k jednotlivým politickým problémům lze již předem celkem přesně odhadnout. Tahle vlastnost slouží Václavu Klausovi ke cti. Jak osvěžující přednost v českém politickém rybníce, kde jinak většina politiků mění názor pružně každých pět minut podle toho, kam zrovna zafoukal vítr.
Druhý pozoruhodný rys Klausovy politické image je to, že za 20 porevolučních let neutrpěla v podstatě žádnou zásadní korupční nebo kriminální aféru. Opět bychom našli mezi polistopadovými politiky jen málo takových, na které se žádný velký kostlivec ve skříni nenašel.
Možná právě tyto faktory stojí za jistým rekordem: Ze zástupu porevolučních státníků je Klaus prakticky jediným, který se úspěšně udržel od roku 1989 až dodnes nepřetržitě ve vrcholové politice. Jinak – s výjimkou Václava Havla – odešel dříve nebo později snad každý český vrcholový politik z veřejného života se svěšenou hlavou. Klaus ale zůstává. K sedmdesátinám mu stran jeho veřejné činnosti přejme, aby si svou názorovou stálost udržel i v budoucnu.
