KLDR v uplynulých dnech nejprve ukončila veškerou komunikaci s Jižní Koreou, aby se následně během víkendu ústy vůdcovy sestry Kim Jo-čong nechala slyšet, že hodlá zrušit, a posléze i zničit styčný úřad v Kesongu.
U pouhých výhrůžek však tentokrát nezůstalo. Jen o několik hodin později totiž režim dostál svých slov a zmíněnou budovu skutečně srovnal se zemí, přičemž dle severokorejských médií mělo jít o odvetu za kroky Soulu a některých tamních aktivistů, kteří vysílali nad demilitarizovanou zónu balóny s letáky, jež údajně urážely samotného Kim Čong-una.
Podle Johna Parka z Harvardovy univerzity, který se problematikou Severní Koreji zabývá dlouhodobě, se však za těmito nedávnými činy KLDR skrývá něco docela jiného. Musí na ně prý být nahlíženo jako na výsledek „širšího kontextu frustrace“, za nímž stojí krachující politická jednání.
„Nacházíme se v dlouhém stínu toho, na co Severokorejci nahlíží jako na selhání diplomacie na té nejvyšší úrovni,“ řekl Park zpravodajskému serveru CNBC ještě před úterní demolicí styčného úřadu.
Jednání ve slepé uličce
Pchjongjang podle něj dva roky od historického summitu v Singapuru, kde se spolu poprvé tváří v tvář sešli současný šéf americký prezident Donald Trump a severokorejský vůdce Kim Čong-un zaujal současný postoj proto, že se cítí být ze strany Washingtonu a Soulu zrazen. Vyjednávání o možné denuklearizaci korejského poloostrova výměnou za uvolnění rozsáhlých hospodářských sankcí, které decimují ekonomiku KLDR, se již delší dobu nikam nepohnula, neboť ani jedna ze stran nehodlá odstoupit od svých požadavků.
Jak navíc během uplynulého víkendu s odkazem na agenturu AP uvedla ČTK, mnoho pozorovatelů je toho názoru, že aktuální ekonomická situace v zemi na sever od osmatřicáté rovnoběžky je nebývale zoufalá a žádá si okamžité řešení. To ostatně webu BBC potvrdil i pracovník Victoriiny univerzity ve Wellingtonu Van Jackson.
„Motivace k útoku byla založena na třech věcech. První je to, že se severokorejský vůdce Kim Čong-un cítí být zrazený prezidentem Donaldem Trumpem, poté co všechny summity selhaly. Kim na ně jel s tím, že se mu podaří zajistit uvolnění tvrdých ekonomických sankcí uvalených na režim, ale ničeho takového se nedočkal,“ objasnil.
„Zadruhé, severokorejská ekonomika se ocitá pod náporem, který pramení z kombinace omezeného obchodu s Čínou kvůli covidu-19 a eskalující americké kampaně, která razí (strategii) maximálního nátlaku, což pro KLDR zdůrazňuje potřebu na uvolnění sankcí.“
„Zatřetí, Kim Čong-unova sestra prochází procesem dobré víry, kvůli němuž musí (politickým) elitám a starší militaristické generaci v Severní Koreji dokázat svoji sílu a kompetentnost za účelem vybudování autority. Zda je s ní takto zacházeno proto, aby (jednoho dne) nahradila Kim Čong-una vzhledem k jeho pochroumanému zdraví, je nejasné,“ dodal Jackson s tím, že zmínění styčný úřad rozhodně nebyl za cíl vybrán náhodou, ale z toho důvodu, že kdyby KLDR zaútočila na Spojené státy jako takové, riskovala by válečný konflikt, kdežto takto je jakákoliv odvetná vojenská akce, ať už ze strany Soulu či Washingtonu, jen velmi málo pravděpodobná.
Kimova sestra v centru dění
Podle Andraye Abrahamiana, profesora z Korejské univerzity George Masona, ale současné kroky Pchjongjangu nemají se zahraniční politikou komunistické země nic společného. Ba naopak, úzce souvisí s jejími vnitrostátními záležitostmi týkajícími se právě zmíněné Kim Jo-čong.
„Mnoho severokorejských rozhodnutí směřujících za hranice se vztahuje na její vnitřní politiku, a my si nikdy nemůžeme být jisti tím, o co se jedná,“ vysvětlil Abrahamian.
„Skutečnost, že Kimova mladší sestra byla během tohoto pnutí pokaždé ve středu pozornosti, naznačuje, že jde o vylepšení její reputace jako někoho, kdo dokáže být tvrdý na nepřátele Severní Koreje,“ doplnil.
