Krást se nemá a vlivným americkým investorům už vůbec ne
Obvykle řeší spíše případy drogových dealerů. Teď ale dostala zkušená soudkyně Carolita Bethelová z Nassau na Bahamách na stůl složitější kauzu: jde o případ Viktora Koženého a spol. Soudkyně Bethelová si Koženého předvolala den po jeho zatčení - tedy minulý čtvrtek 6. října - a sdělila mu, že si musí ještě jeho spis velmi důkladně prostudovat, než rozhodne, zda soud proběhne na jeho oblíbených Bahamách, nebo přímo ve Spojených státech. „Pokud byl třeba jen jediný z trestných činů, které vám jsou připisovány, spáchán na území pod bahamskou jurisdikcí, budete souzen zde,“ řekla Carolita Bethelová Koženému. Každopádně mu hrozí alespoň pětadvacet let vězení.
Šlo to rychle.
S Koženým to teď skutečně nabralo rychlý spád. Na jeho zatčení spolupracovaly bahamské úřady, americká justice i Federální úřad pro vyšetřování (FBI). Zřejmě šlo o naplánovanou a pečlivě koordinovanou akci. Kožený byl totiž uvězněn jen krátce poté, co američtí federální agenti v New Yorku po delším sledováním zadrželi dva Koženého komplice, Frederica Bourka a Davida Pinkertona (mimochodem vedoucího pracovníka American International Group - AIG). Právě tito dva muži měli s Koženým korumpovat ázerbájdžánské politiky a úředníky. Soudě dle obžaloby šlo ale spíše o komplice, „hlavou“ gangu měl být právě zkušený privatizátor Viktor Kožený.
Americké úřady tvrdí, že Kožený a jeho dva „spoluinvestoři“ se pokoušeli přimět ázerbájdžánské lídry k privatizaci tamní Státní ropné společnosti a umožnili jim v ní nakoupit kontrolní podíl. Akcie pak chtěli s velkým ziskem prodat.
Vyšetřovatelé uvádějí, že „přesvědčování“ probíhalo především pomocí astronomických úplatků. Mělo jít o „stovky milionů dolarů“, ale i o platby v „naturáliích“. Zkorumpovaní politici dostávali šperky, nadstandardní zdravotnickou péči v zahraničí, placené výlety za nákupy, tvrdí obžaloba.
Potřebné peníze získal Kožený a spol. od amerických investorů, mezi kterými byla i řada vlivných osobností a významných investičních firem. Pinkertonova AIG například do projektu investovala patnáct milionů dolarů.
Obžaloba viní Koženého, Bourkeho a Pinkertona, že se dopustili „spiknutí“ a porušili americký protikorupční zákon. Ten totiž „nabízení úplatků a placení úplatků zástupcům zahraničních vlád za účelem získání kontraktu nebo jeho udržení“ vnímá jako trestný čin. Kožený a spol. jsou rovněž obviněni z praní špinavých peněz a dalších pětadvaceti trestných činů, včetně podvodu a klamání úřadů.
Statný úlovek.
I Američané zřejmě považují Koženého za poměrně „velkou rybu“. Už v den jeho zatčení uspořádali v New Yorku společnou tiskovou konferenci státní žalobce Machael J. Garcia a zástupce ředitele newyorské pobočky FBI Mark J. Merson. „Právě úplatky vyplácené zahraničním politikům - tak jak jsou popsány ve spisu obžaloby - jsou velkou hrozbou pro demokratické instituce a férovou soutěž v globálním měřítku,“ řekl na konferenci Garcia. „Budeme důsledně vyšetřovat každého, kdo něco takového dělá … Kauza Kožený není o ničem menším než o nestoudném pokusu ukrást suverénnímu národu jeho bohatství,“ dodal Garcia.
Garciova zástupkyně pro kriminální záležitosti Alice S. Fisherová prohlásila, že „americkým podnikatelům v zahraničí jednoduše nesmí být umožněno získavat lukrativní kontrakty pomocí úplatků a zkorumpovaných politiků“. „Kdo se tomu nepodřídí, musí počítat s tím, že ponese následky,“ dodala Fisherová.
Porušení protikorupčního zákona může odsouzeného stát až půl milionu dolarů a pětiletý pobyt ve vězení. Za praní peněz je ale dalších dvacet let a pokuta ve výši dvojnásobku „vyprané“ sumy. Navíc, pokud soud rozhodne v Koženého neprospěch, bude po něm následně požadovat 174 milionů dolarů, které vybral od důvěřivých amerických investorů a údajně je utratil za ázerbájdžánské privatizační knížky.
FBI se podařilo případ dotáhnout do fáze obžaloby a zatčení Koženého pravděpodobně i díky tomu, že její lidé si podrobně nastudovali, jak Kožený v 90. letech „podnikal“ v České republice. Mark J. Merson z newyorské pobočky krátce po Koženého zatčení prohlásil v narážce na „jistotu desetinásobku“, že i v Ázerjbájdžánu „Kožený sliboval nakoupit podíly ve státní ropné společnosti, aby akcie následně prodal za minimálně desetkrát vyšší sumu“.
Ázerbájdžánská ropa Falešné eso kuponového krále
Kaviár v kýblech, drahá vína, drahé šperky a zlaté kreditní karty rozdával Viktor Kožený, když přesvědčoval americké investory, že s ním mají jít do ázerbájdžánské kuponové privatizace. Chtěl získat Státní ropnou společnost SOCAR a vypadalo to, že se brzy stane rovnocenným partnerem ruským oligarchům. Přesvědčil Leona Coopermana, šéfa fondu Omega Advisors, spravujícího čtyři miliardy dolarů, a několik dalších investorů, že společně zbohatnou na kaspické ropě. Když utrácel jejich 182 milionů dolarů, mohl se cítit skoro jako Roman Abramovič. Fotbalový klub Chelsea si sice nekoupil, ale drahý londýnský dům od hudebního skladatele Andrewa Lloyda Webbera také nebyl špatný luxus.
Věřte americké vládě.
Zvýšený mezinárodní zájem o kaspickou ropu vypukl ještě před Koženého dobrodružstvím, když na březích tohoto vnitrozemského moře vznikly tři nové a chudé státy: Kazachstán, Turkmenistán a Ázerbájdžán. Tehdy se totiž objevily informace o dech beroucích tamních zásobách ropy. Analytici počítali s 150 až 250 miliardami barelů, zpráva americké vlády pro americký Kongres z roku 1997 uváděla 180 miliard barelů a doporučovala kaspický region pozornosti amerických investorů.
Jenže zřejmě šlo o geniální bluf tehdejšího ázerbájdžánského prezidenta Gejdara Alijeva, člena vrcholného stranického a státního vedení SSSR již za dob Leonida Brežněva. Nyní geologové a těžaři přiznávají, že ropy je v tomto regionu méně než deset procent z původně uváděných objemů.
Asi naletěl i Kožený, který se chtěl stát rozhodující osobou nad kaspickou ropou. Ve velkém nakupoval od obyvatelstva privatizační kupony, ze které chtěl pořídit Státní ropnou společnost SOCAR. Tento projekt a možná i zmíněné doporučení americké vlády přiměly americké investory vsadit velké peníze na tuto kartu. Kožený tvrdil, že je dohodnutý i s prezidentem Alijevem. Ten byl sice trochu diktátor, jenže rozhodně nebyl hlupák, a tak ropná společnost se kuponově neprivatizovala.
Ostatně zatím se neobjevil jediný dokument, který by potvrzoval Koženého slova o připravované kuponové privatizaci těžby ropy. A stejně tak není nijak prokázáno, že by se Kožený kdy s Alijevem potkal.
Věřte panu Koženému.
Šéf fondu Omega Advisors Leon Cooperman, podnikatel Aaron Fleck, společnost AIG, Columbia University, podnikatel Richard Friedman, bývalý senátor George Mitchell a zřejmě ještě řada dalších investovali peníze, za které měla společnost Viktora Koženého nakupovat privatizační kupony od obyvatelstva a od vlády opce na jejich uplatnění. Protože američtí investoři nebyli v byznysu žádnými nováčky, zajistili si smluvně, že Kožený jim nesmí přeprodávat kupony a opce, které si nakoupil dříve pro sebe, a že si nesmí připočítávat žádnou přirážku či provizi za zprostředkování obchodu. Jenže byli greenhorny v podnikání s Koženým, který jim smlouva nesmlouva prodával již dříve nakoupené cenné papíry. Možná již sám tušil, že z privatizace ropného gigantu nakonec nic nebude, anebo chtěl prostě vydělat dvakrát. Kromě toho, že v rozporu se smlouvou prodával již dříve nakoupené kupony a opce, neprodával jim je ani za stejnou cenu, za kterou nakupoval. Jím přiražená provize navíc nebyla zanedbatelná - opce, které nakupoval průměrně za čtyřicet centů, prodával za 25 dolarů. Tato obvinění proti němu v žalobách vznesli zklamaní investoři a vzápětí po nich i americká justice. Velmi rychle dosáhli zmrazení významné části osobního majetku Viktora Koženého a zhruba po pěti letech i jeho zatčení na Bahamách. Brzy tak možná bude Viktor Kožený připomínat jiného ruského ropného magnáta. Bude-li nakonec vydán do USA a odsouzen, bude řešit každodenní problémy nikoli jako Roman Abramovič, ale jako Michail Chodorkovskij. Těžba ropy se totiž v Ázerbájdžánu nakonec kuponově neprivatizovala a fondu Omega Advisors a dalším zbyly v rukou jen bezcenné papírky, za které zaplatili téměř dvě stovky milionů dolarů.
