Viktor Kožený a Boris Vostrý již mohou být stíháni
Policie se zhruba po dvou letech vyšetřování a shromažďování důkazů rozhodla zúčtovat s dnes již legendárním zakladatelem „harvardských fondů“ Viktorem Koženým. Poté, co se vyšetřovatelé delší dobu marně snažili předat obvinění Koženému prostřednictvím soudů na Bahamských ostrovech, na nichž nyní žije, přitvrdili. Policie na příkaz žalobce obvinila Koženého a někdejšího šéfa Harvardského průmyslového holdingu Borise Vostrého (žijícího nyní ve středoamerickém Belize) jako uprchlíky, kteří se skrývají před českou spravedlností. Tím může naplno začít jejich stíhání. Kožený je spolu s Vostrým obviněn, že se na úkor drobných akcionářů Harvardského průmyslového holdingu a Sklo unionu Teplice obohatil o 11,5 miliardy korun přeléváním firemního majetku. Státní zástupce se chystá požádat soud, aby na oba muže vydal mezinárodní zatykač. „Zjištěné okolnosti opravňují Vrchní státní zastupitelství v Praze ke konstatování, že jsou splněny zákonné podmínky pro konání řízení proti uprchlému,“ řekl agentuře ČTK žalobce Jaromír Jindřich. Další podrobnosti však k případu odmítl sdělit. „Mám gentlemanskou dohodu s ČTK, na jejímž základě nebudu poskytovat informace o případu jiným médiím,“ konstatoval. Dodal, že musí dodržet povinnost mlčenlivosti a kauzu označil za choulostivou a naléhavou.
Jistota desetinásobku.
Koženého příběh začíná v roce 1990, kdy krátce po svém návratu z USA zakládá v České republice Harvard Capital and Consulting a Harvardský dividendový fond. Během kupónové privatizace nalákal do fondů několik stovek tisíc důvěřivých investorů sloganem „Jistota desetinásobku“. Své sliby nesplnil a na výplatu vložených peněz již léta čekají desetitisíce akcionářů.
Na reklamní kampaň, která přesvědčovala majitele kupónových knížek o správnosti investice do Koženého fondů, padlo na tehdejší dobu neuvěřitelných 30 až 40 milionů korun.
Počátkem druhé poloviny devadesátých let, kdy Kožený odešel do ciziny, slil fondy do jediného subjektu - Harvardského průmyslového holdingu. Ten v té době řídil Boris Vostrý. Majetek holdingu, oceněný částkou 20 miliard korun, v roce 1998 Kožený koupil. Neplatil hotově, ale pouze směnkami vystavenými na 10,5 miliardy korun. Ty měly být proplaceny z budoucích výnosů Koženého aktivit v Ázerbajdžánu, tedy z privatizace tamního ropného průmyslu. Koženého aktivity ovšem končí propadákem a miliardovými ztrátami. Krátce poté se holding ocitl v likvidaci, aniž by někdo věděl, co se stalo s jeho majetkem. Současně se ukazuje, že Kožený již od poloviny devadesátých let vyjímal z fondů miliony korun pomocí různých účetních transakcí. Například si nechal za své poradenské služby zaplatit tři čtvrtě miliardy korun. A právě přelévání peněz z jedné Koženého firmy do druhé na úkor ostatních akcionářů je hlavním bodem obžaloby.
Na dvanáct let za mříže?
Podaří-li se soudu prokázat Koženého a Vostrého vinu, hrozí oběma podnikatelům až dvanáct let vězení, přičemž české zákony umožňují odsouzení viníků i v jejich nepřítomnosti.
„Osobně si myslím, že případ bude spíše v pozici mediálního působení na veřejnost. Něco jako: podívejte se, skutečně je začínáme soudit,“ tvrdí pražský advokát Oldřich Choděra. Dodává, že osoba Koženého je vhodným terčem pro obdobné akce, zvláště když je proti němu namířena nevole velké části veřejného mínění.
Choděra připomíná své zkušenosti z jiných kauz, kdy v průběhu soudního řízení škody postupně klesaly. Výjimkou není ani to, že se případ překvalifikuje z velmi závažného na méně závažný. „Je důležité prokázat úmysl, že obžalovaný chtěl sebe či své známé opravdu obohatit,“ tvrdí Choděra.
Kožený považuje obvinění za politickou záležitost a nehodlá se řízení u českých soudů zúčastnit ani prostřednictvím svého advokáta. S případem, kdy se soudního řízení obviněný nezúčastní, však česká legislativa počítá. Soud přidělí Koženému právního zástupce ex offo. Protokol o stíhání pak nemusí přebrat přímo obvinění, ale určení obhájci.
„Očekáváme, že obhájce pověřený zastupováním pana Koženého podá proti vedení případu stížnost. Je to běžná praxe,“ řekl mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství v Brně Pavel Macur. Právě ono bude rozhodovat o správnosti námitky, a tudíž Macur komentáře k případu nepovažuje za vhodné.
„Nechci případ komentovat,“ vzkázala přes svého tiskového mluvčího Marie Benešová z Nejvyššího státního zastupitelství. Počátkem týdne v rozhovoru pro Lidové noviny však rozhodně odmítla spekulace, že je kauza politickou objednávkou. „V žádném případě, myslím, že nikoho z politiků nezajímá,“ řekla.
S jejím tvrzením ovšem nesouhlasí poslanec ODS Oldřich Vojíř. „Je patrná větší snaha někoho viditelného obžalovat, případ nese známé prvky akce Čisté ruce,“ konstatoval. Připojil poznámku, že v sítích akce uvízli buď samotní představitelé sociální demokracie, či příznivci této strany. „Akce Čisté ruce vyústila v rivalství mezi premiérem Špidlou a ministrem vnitra Stanislavem Grossem, respektive v přebíjení, kdo bude mít více případů,“ říká Vojíř.
