Ať už dobrovolně, anebo z donucení, práci z domova si během pandemie alespoň na chvíli vyzkoušela značná část zaměstnaných lidí takřka po celém světě. A zatímco někteří z nás práci ve vytahaných teplácích považovali za výhodu stejně jako online meetingy v obýváku, jiní doufali v brzký návrat do kancelářských prostor. Udržet soustředěnost a rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem pro ně totiž bylo příliš složité.
Podle průzkumu společnosti HighSpeedInternet.com, který provedla na 1000 amerických pracovníků, se 77 procent z nich cítí při práci z domova neproduktivně. Z listopadového výzkumu společnosti Eagle Hill Consulting pak vyplývá, že více než polovina zaměstnanců zažívá vyhoření, přičemž nejvyšší míru stresu hlásí ženy a mladší pracovníci. „Existuje několik běžných chyb, kterých se lidé při práci na dálku dopouštějí a které plýtvají vaším časem a mohou vyhoření prohloubit,“ říká v rozhovoru pro CNBC koučka pro řízení času Anna Dearmon Kornicková.
Problém vidí expertka už v samotné komunikaci. „Člověk, který pracuje z domova, komunikuje zpravidla online, mailům proto přikládá výrazně vyšší důležitost a zpravidla na ně reaguje obratem. I když si v takové situaci může dotyčný připadat produktivní, ve skutečnosti se okrádá o čas, který by mohl věnovat důležitější práci. Když žijete v reaktivním režimu a odpovídáte na e-maily, jakmile přijdou, váš den se neuvěřitelně roztříští a nebudete mít k dispozici prostor, abyste se mohli soustředit na skutečnou práci, kterou potřebujete udělat,“ vysvětluje Kornicková.
Velké úkoly mají přednost
Za mnohem efektivnější proto považuje naplánovat si třicetiminutové „check-in bloky“, během kterých může dotyčný poštu zkontrolovat a případně na ni odpovědět. „Tím, že kolem své online komunikace postavíte plot, se e-maily nebudou roztahovat a zabírat každou minutu vašeho dne," dodává.
Překážku efektivní práce pak představují také nové úkoly, které se objevují v průběhu dne, anebo drobné akční položky na seznamu úkolů, jež sice mohou dodat pocit produktivity, ale ve skutečnosti odvádějí pozornost jinam. Psychologové tento jev označují jako „syndrom lesklých předmětů“. Ten popisuje tendenci nechat se rozptýlit čímkoli novým nebo vzrušujícím. „Splnění spousty drobných úkolů nám přináší nával dopaminu, díky němuž se cítíme skvěle, dokud si neuvědomíme, že honbou za lesklými věcmi odkládáme práci nejvyšší priority,“ vysvětluje koučka.
„Plně se soustředíte, pak si vzpomenete, že vaše máma má narozeniny, a tak jí objednáte dárek. Najednou si uvědomíte, že vám došel toaletní papír, a tak ho objednáte. Brzy uděláte tolik drobných úkolů, které vám zrovna vytanuly na mysli, že jste propásli ono okno soustředění před další schůzkou,“ pokračuje.
Řešení je podle Kornickové jednoduché. Stejně jako v případě komunikace spočívá v efektivní organizaci času. „Ráno si projděte svůj seznam úkolů a vyberte tři nejdůležitější věci, které potřebujete splnit. Pak si v rozvrhu vytvořte časové bloky věnované každé z těchto tří položek, které vám pomohou zůstat soustředění. Menší úkoly si nechte až poté, co splníte alespoň jeden ze tří hlavních,“ říká.
Problémové sociální sítě
Častým kazičem pracovní morálky jsou pak také mobilní telefony, konkrétně sociální sítě, které má člověk tendenci kontrolovat. Což ostatně vyplývá i z průzkumu společnosti OfficeNeedle, která se zeptala 600 zaměstnanců pracujících na dálku, co je při práci z domova nejvíce rozptyluje, přičemž 56 procent z nich odpovědělo, že telefon. Mnohdy přitom stačí pouhá pětiminutová kontrola, která se rázem mění v půlhodinu.
Pokušení otevírat aplikace může pomoci omezit vypnutí či odložení telefonu do jiné místnosti, anebo alespoň dál od pracovního stolu. Pokud zaměstnanec mobilní telefon k práci potřebuje, doporučuje Kornicková experimentovat s „časovačem bez telefonu“. Ten spočívá v nastavení upozornění na 20–30 minut a následné kontrole telefonu, ale vždy až v momentě, kdy tato doba uplyne. „Rozptýlení v dohledné době samozřejmě nezmizí, ale můžeme se naučit stanovit si hranice a snažit se co nejlépe soustředit na práci,“ vysvětluje koučka.
Kromě samotného home-office může představovat problém také následný návrat z něj, kdy se zaměstnanci potýkají s neschopností oddělit pracovní a soukromý život. „V rámci home-office u mnohých došlo k rozvolnění vnímání pracovní doby, kdy se jim práce často přelévala do večerních a nočních hodin, a dokonce přestali oddělovat pracovní dny a víkend,“ přibližuje Michal Novák z pracovního portálu Profesia.cz s tím, že se stále častěji objevuje termín digitální nevolnictví.
„Mnozí přijali za své, že by měli být on-line prakticky neustále – a zaměstnavatelé by si měli dát velký pozor, aby se to nestalo součástí jejich firemní kultury,“ pokračuje a dodává, že podle globálních průzkumů roste počet zaměstnanců, kteří po návratu na pracoviště dávají výpověď. Strach z nejistoty během pandemie už je totiž v práci příliš nedrží.
