Přelom let 1998 a 1999 znamenal pro dřívější průmyslový gigant Chemapol Group poslední křeč. Poté co ČSOB podala před Vánoci návrh na konkurz chemičky a po měsíci se přidala i další věřitelská banka Crédit Lyonnais, Krajský obchodní soud v Praze vyhověl. K některým chemickým podnikům skupiny s dluhem přesahujícím šestnáct miliard se později dostal Agrofert a šéf Chemapolu Václav Junek se na několik let stáhl.
Později se objevil v lesnické firmě LST, již vlastnil od devadesátých let. Společnost je dnes podle rejstříku častým obchodním partnerem státního podniku Lesy ČR, ale dost společného s ní mají i Vojenské lesy a statky (VLS). Od organizace zřízené ministerstvem obrany před více než deseti lety získala bez soutěže zakázku za 14,3 milionu korun. V rámci neprůhledného jednacího řízení bez uveřejnění se dostala k harvestorovému zpracování dříví ve vojenských Brdech.
Tím ale kooperace Junkovy LST a ministerstva obrany nekončí. Jen o pár měsíců dříve, v říjnu 2009, získala společnost dlouhodobou smlouvu na odkup klestí a zbytků po těžbě ve vojenských prostorech Brdy a Hradiště. „Společnost LST na základě této smlouvy odkoupila v posledních letech průměrně cirka 45 tisíc prm (prostorových metrů sypaných) těžebních zbytků. Cenová relace tohoto kontraktu je předmětem obchodního tajemství, nicméně obecně lze konstatovat, ze je pro VLS výhodná,“ tvrdí Jana Zechmeisterová z tiskového oddělení ministerstva obrany.
„Kontrakt byl uzavřen v období, kdy poptávka po dříví na trzích převyšovala nabídku, a v cenové hladině, které současný trh z důvodu zvýšené nabídky v důsledku kalamity v posledních letech zdaleka nedosahuje,“ upřesňuje.
Konec selanky
I přes taková slova už ministerstvo ve stávajícím modelu obchodování s LST pokračovat nechce. A prý aktuálně jedná, jak bude klestí prodávat dál, až letos skončí smlouva s Junkovou firmou. „Současné vedení podniku (Vojenských lesů a statků - pozn. red.) preferuje kratší rámcové kontrakty, které aktuálně v rámci dynamického nákupního systému doplňuje zakázkami na likvidaci klestu s odvozem, jez jsou otevřeny velkým i menším odběratelům,“ doplňuje Zechmeisterová.
Dřevní zbytky po těžbě využívá LST dlouhodobě především k výrobě štěpky. Této palivové a energetické biomase se před patnácti lety předvídala velká budoucnost.
Možná i proto se Junek spojil se zbrojařem a investorem Richardem Hávou. Sám Háva slova o svém napojení na firmu LST příliš nekomentuje.
Faktem ale je, že Junkově lesnické firmě poskytl v začátcích finanční injekci a „Vaška Junka“ má podle svých slov velmi rád.
„Jednou mě do Trhanova (sídlo LST -pozn. red.) pan Junek pozval a říkal, ze potřebuje firmu stabilizovat, a chtěl koupit pilu. Z investorského hlediska čísla té společnosti vypadala dobře, takže jsme se dohodli a já jsem mu na to půjčil peníze.
Sto milionů korun. Samozřejmě jsem se o situaci kolem lesů začal zajímat a najednou vypukla panika - nepřítel Háva před branami. Po zbrojařině jsem se stal velkým oblíbencem i v,lesařině‘,“prohlásil Háva v srpnu 2012 v deníku Dnes.
Velmi úzké propojení Hávy s byznysem LST potvrzuje obsazení v orgánech společnosti. V dozorčí radě už od roku 2009 působí Stanislav Výborný, jednatel a generální ředitel firmy Zenit. Tu jako společníci většinově vlastní Hávovi synové Petr a Martin.
Dezert na konec
Obchody Vojenských lesů a statků jsou tak dalším z míst, kde se ministerstvo obrany dotýká Richarda Hávy, majitele společnosti Omnipol. Už od dob nákupu letadel CASA přitom zbrojař ve vztahu ke kontraktům ministerstva obrany hraje poměrně kontroverzní roli.
A pokud se Omnipol stane i majitelem Aera Vodochody, o co už se několik měsíců hraje, pro obranu se bude jedním z nejdůležitějších partnerů. Armáda totiž provozuje několik desítek letadel z Aera, další by si výhledově ráda pořídila. V této souvislosti jsou peníze z vojenského dřeva jen takovou třešničkou. #
Ministerstvo ve stávajícím modelu obchodování s LST pokračovat nechce.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
