Přelom let 1998 a 1999 znamenal pro dřívější průmyslový gigant Chemapol
Group poslední křeč. Poté co ČSOB podala před Vánoci návrh na konkurz chemičky
a po měsíci se přidala i další věřitelská banka Crédit Lyonnais, Krajský
obchodní soud v Praze vyhověl. K některým chemickým podnikům skupiny s dluhem
přesahujícím šestnáct miliard se později dostal Agrofert a šéf
Chemapolu Václav Junek se na několik let stáhl.
Později se objevil v lesnické firmě LST, již vlastnil od devadesátých let.
Společnost je dnes podle rejstříku častým obchodním partnerem státního podniku
Lesy ČR, ale dost společného s ní mají i Vojenské lesy a statky (VLS). Od
organizace zřízené ministerstvem obrany před více než deseti lety získala bez
soutěže zakázku za 14,3 milionu korun. V rámci neprůhledného jednacího řízení
bez uveřejnění se dostala k harvestorovému zpracování dříví ve vojenských
Brdech.
Tím ale kooperace Junkovy LST a ministerstva obrany nekončí. Jen o pár
měsíců dříve, v říjnu 2009, získala společnost dlouhodobou smlouvu na odkup
klestí a zbytků po těžbě ve vojenských prostorech Brdy a Hradiště. „Společnost
LST na základě této smlouvy odkoupila v posledních letech průměrně cirka 45 tisíc
prm (prostorových metrů sypaných) těžebních zbytků. Cenová relace tohoto
kontraktu je předmětem obchodního tajemství, nicméně obecně lze konstatovat, že
je pro VLS výhodná,“ tvrdí Jana Zechmeisterová z tiskového oddělení
ministerstva obrany.
„Kontrakt byl uzavřen v období, kdy poptávka po dříví na trzích převyšovala
nabídku, a v cenové hladině, které současný trh z důvodu zvýšené nabídky v
důsledku kalamity v posledních letech zdaleka nedosahuje,“ upřesňuje.
Konec selanky
I přes taková slova už ministerstvo ve stávajícím modelu obchodování s LST
pokračovat nechce. A prý aktuálně jedná, jak bude klestí prodávat dál, až letos
skončí smlouva s Junkovou firmou. „Současné vedení podniku (Vojenských lesů a
statků - pozn. red.) preferuje kratší rámcové kontrakty, které aktuálně v rámci
dynamického nákupního systému doplňuje zakázkami na likvidaci klestu s odvozem,
jez jsou otevřeny velkým i menším odběratelům,“ doplňuje Zechmeisterová.
Dřevní zbytky po těžbě využívá LST dlouhodobě především k výrobě štěpky. Této
palivové a energetické biomase se před patnácti lety předvídala velká
budoucnost.
Možná i proto se Junek spojil se zbrojařem a investorem Richardem Hávou. Sám
Háva slova o svém napojení na firmu LST příliš nekomentuje. Faktem ale je, že
Junkově lesnické firmě poskytl v začátcích finanční injekci a „Vaška Junka“ má
podle svých slov velmi rád.
„Jednou mě do Trhanova (sídlo LST -pozn. red.) pan Junek pozval a říkal, že
potřebuje firmu stabilizovat, a chtěl koupit pilu. Z investorského hlediska
čísla té společnosti vypadala dobře, takže jsme se dohodli a já jsem mu na to
půjčil peníze. Sto milionů korun. Samozřejmě jsem se o situaci kolem lesů začal
zajímat a najednou vypukla panika - nepřítel Háva před branami. Po zbrojařině
jsem se stal velkým oblíbencem i v,lesařině‘,“prohlásil Háva v srpnu 2012 v
deníku Dnes.
Velmi úzké propojení Hávy s byznysem LST potvrzuje obsazení v orgánech
společnosti. V dozorčí radě už od roku 2009 působí Stanislav Výborný, jednatel
a generální ředitel firmy Zenit. Tu jako společníci většinově vlastní Hávovi
synové Petr a Martin.
Dezert na konec
Obchody Vojenských lesů a statků jsou tak dalším z míst, kde se ministerstvo
obrany dotýká Richarda Hávy, majitele společnosti Omnipol. Už od
dob nákupu letadel CASA přitom zbrojař ve vztahu ke kontraktům ministerstva
obrany hraje poměrně kontroverzní roli.
A pokud se Omnipol stane i majitelem Aera Vodochody,
o co už se několik měsíců hraje, pro obranu se bude jedním z nejdůležitějších
partnerů. Armáda totiž provozuje několik desítek letadel z Aera, další by si
výhledově ráda pořídila. V této souvislosti jsou peníze z vojenského dřeva jen
takovou třešničkou.
