Klíč k pokladu

ČSOB předá kontrolu, ale má podmínky

Odpor ČSOB k předání karibských fondů vytvořených zkrachovalou Investiční a Poštovní bankou (IPB) slábne. Jak týdeníku EURO sdělil Jan Lamser, člen představenstva ČSOB, po vyjednání určitých pro banku důležitých záležitostí budou předány České konsolidační agentuře (ČKA) i zvláštní hlasovací akcie zaručující kontrolu nad celou strukturou.
To je zásadní změna postoje. Ještě nedávno připravovala ČSOB takzvaný likvidační plán, jehož podstatou byl rozprodej aktiv soustředěných ve fondech Tritton a Accord a ve společnostech založených na základu nizozemského práva, přičemž benefit z rozprodeje měl mít český stát.
Mluvčí banky Milan Tománek předal v té době novinářům materiály, z nichž vyplývalo, že likvidační plán vychází z faktu, že ČSOB získala při koupi IPB pouze nehlasovací akcie ke karibským fondům. Faktickou kontrolu nad těmito strukturami získala samostatně, bez majetkové vazby na IPB. Nechce z tohoto majetku získat žádný prospěch, ale má eminentní zájem na udržení kontroly nad původní strukturou fondů, protože obsahují bohaté informační zázemí o transakcích uskutečněných v minulosti. Tománek tvrdí, že je důležité zajistit, aby se tyto informace neztrácely a nemohly být zneužity protistranou. Navíc ČSOB vstupuje do sporů o náhradu škody, jako v kauze České pivo, a v těchto případech nelze pohledávky převádět bez toho, že by to mělo zásadní dopad na jejich vymahatelnost.
Likvidační plán proto počítal s prodejem karibských aktiv formou veřejných soutěží, prodeje akcií na kapitálových trzích, případně s likvidací neživotaschopných podniků.

Přetržená symbióza.

Jenže to byl kámen úrazu. V karibských, nebo přesněji řečeno offshorových strukturách soustředilo bývalé vedení IPB zejména majetkové účasti v řadě průmyslových podniků, získané v rámci projektů konsolidace celých odvětví. IPB nakupovala akcie a financovala vlastníky s cílem vytvořit rozsáhlé konglomeráty, jejichž hodnota by přesáhla pouhý součet hodnot jednotlivých podniků. Příkladem je České pivo. Podobně byl připraven projekt pro porcelán a sklo, či celulózky a papírny. Takto ovládané podniky potom čerpaly od IPB i úvěry. Ty však neodešly do Karibiku, ale zůstaly v bilanci IPB a v posledních měsících jsou postupně převáděny do České konsolidační agentury. Jejich splácení není vždy zcela ideální. Řada úvěrů je za normálních okolností nesplatitelná a podniky vyžadují finanční restrukturalizaci. Ta je však možná pouze v případě, kdy věřitel bude postupovat v souladu a ve spolupráci s majitelem akcií. Dokud i úvěry držela ČSOB, nebyl žádný problém. Nyní ale budou předány státu, a v tom okamžiku se mění jejich hodnota. Šance vymoci tyto problémové úvěry se výrazně snižuje, jestliže je věřitelem ČKA a akcionářem Tritton, jehož investičním manažerem je ČSOB. Banka tak fakticky může v současnosti zásadním způsobem ovlivňovat bonitu značné části úvěrů vyvedených do ČKA. Tato situace vyostřuje vztahy mezi ČSOB a státem, který chápe, že kajmany zásadně ovlivňují hodnotu majetku po IPB.

Po kouskách ne.

Celkový objem úvěrů vázaných na majetkové účasti pod kontrolou ČSOB se pohybuje mezi čtyřiceti a padesáti miliardami korun. To zhruba odpovídá i nominální hodnotě majetku, který IPB vyvedla do offshorových struktur. Dnes ČSOB odhaduje reálnou hodnotu kajmanských fondů na osmnáct miliard. Do toho ale jistě není započítána jejich cena jako klíče k pokladu.
Jan Lamser však říká, že neochota banky předat hlasovací akcie není v žádném případě pokusem banky ovládat prostřednictvím kontroly nad kajmany aktiva vyvedená do ČKA. Lamser tvrdí, že ČSOB opakovaně nabízela ČKA převzetí celkové odpovědnosti nad řešením jednotlivých restrukturalizačních případů tím, že její pracovníci mohou nastoupit do statutárních orgánů problémových společností a aktivně se podílet na jejich ozdravení. Existovala i možnost, že by ČKA například odkoupila akcie jednotlivých společenství od Trittonu, který by potom utržené peníze vyplatil jako benefit státu. Tak by ČKA spojovala držené úvěry s majetkovými podíly na dlužnících. Lamser ale říká, že ČKA na žádné návrhy nepřistupovala a omezovala se na kritiku činnosti banky.
Lidé v ČKA zase tvrdí, že jim neustále chyběly dostatečné informace a ochota komunikovat na straně ČSOB.

České sklo.

Nejde jen o ochotu ČKA převzít odpovědnost za jednotlivé případy, přiznává však Lamser. Ve hře totiž jsou i obchodní zájmy ČSOB a zdaleka nejde jen o zmíněnou dokumentaci pro soudní řízení. Banka má zřejmě zájem na dokončení některých projektů započatých IPB a nemá právní možnost vybrat si z kajmanské struktury to, co se jí hodí. Chtěla by proto zřejmě jednat o zvláštním režimu pro určité položky. To je však v současné situaci, kdy státní úředníci ČSOB poměrně ostře kritizují, patrně obtížné. Jedním z případů, který chce ČSOB speciálně řešit, je kauza České sklo. Sklárny a porcelánky seskupené kolem Porcely Plus podnikatelů Radovana Květa a Jana Součka čerpaly značné objemy úvěrů. Ke dni prodeje IPB, tedy k 19. červnu 2000, činily tyto úvěry tři a čtvrt miliardy korun. K tomu je nutné připočíst záruky vůči Sklo Bohemia za tři čtvrtě miliardy. Skupinu však nefinancovala jenom IPB. Úvěry tam měla i ČSOB a další české banky. ČSOB se nakonec tato aktiva rozhodla obílit, tedy zahrnout je mezi položky, které si chce ponechat. V offshorových strukturách jsou přitom soustředěny minoritní podíly v klíčových firmách celého uskupení. V Trittonu je například 43,15 procenta akcií Skla Bohemia a 18,35 procenta Porcely Plus. V podnicích vytvořených na základě nizozemského práva je 44,05 procenta akcií Karlovarského porcelánu. Na základě dohody s dalšími věřitelskými bankami připravila ČSOB restrukturalizační projekt, který má směřovat ke splacení úvěrů, a k tomu, že Květ se Součkem poté vykoupí minoritní podíly. Zástupci banky přitom mají kontrolu nad finančními toky skupiny České sklo, protože jejich lidé jsou i v představenstvech klíčových firem. V rámci této operace vytvořila ČSOB na Kajmanských ostrovech společnost Czech Glass Holding (CGH), což vyvolalo mnohá podezření vůči bance. Jan Lamser tvrdí, že nejde o nic záhadného či podezřelého. Firma byla vytvořena prý pouze z technických důvodů, aby vykonávala akcionářská práva vyplývající z minoritních podílů, například se účastnila navyšování jmění v jednotlivých společnostech. V portfoliu CGH jsou údajně pouze nominees, čili jakési poukázky, jejichž podkladem jsou skutečné akcie držené Trittonem. Ten tak nebyl v žádném případě jakkoli majetkově poškozen. Nicméně v okamžiku předání správy kajmanských struktur na ČKA vzniká otázka, co bude s CGH, a zda ČKA nepodnikne kroky, které by ohrozily celý restrukturalizační plán. Právě osud této společnosti je tedy jedním z důležitých bodů, které si chce ČSOB vyjasnit s agenturou, než ji předá kontrolu nad kajmany.

Čekání na audit.

ČSOB však cítí i jiné problémy. V portofoliu Trittonu a dalších fondů a jiných společností jsou například podílové listy a akcie fondů spravovaných PIAS, která je součástí skupiny ČSOB. Vzhledem ke značným objemům by ČSOB chtěla mít vliv na nakládání s tímto majetkem. Jan Lamser rovněž upozorňuje, že v Trittonu jsou podřízené dluhopisy IPB v hodnotě tři a půl miliardy korun. Ty jsou splatné již v příštím roce. Pokud by střídaly majitele a nepodařilo by se je splatit, mohl by jejich držitel uplatnit sankční úrok a ČSOB by musela zaplatit zřetelně vyšší částku, než je nyní nutné. Lamser uvádí, že ČKA zatím nebyla ochotna o těchto a dalších problémech vyjednávat. Velmi podstatná je také skutečnost, že v Trittonu a Accordu nejsou dokončeny audity a není zcela rekonstruováno účetnictví. ČSOB soudí, že na vině je nedbalost původních investičních manažerů a administrátorů ze společnosti MeesPierson Cayman, kteří nevedli řádně účetnictví. Nový administrátor, kterým byla jmenována 25. listopadu 2000 banka HSBC, dodnes rekonstrukci účetnictví nezvládl dokončit. Není tak přesně doloženo, co v těchto strukturách dělala ČSOB a co je výsledkem operací bývalého vedení IPB. „Nechci se dočkat toho, že přijde třeba nějaká poslanecká komise, začne ostouzet banku, a my se nebudeme moci bránit,“ říká Jan Lamser. Dokončení auditu považuje za zásadní podmínku předání hlasovacích akcií státu.

Čí je Schwartz?

Diskuse se zatím soustředila na to, zda ČSOB skutečně získala kontrolu nad kajmanskými fondy bez vazby na IPB, a tudíž záleží pouze na jejím rozhodnutí kdy - a zda vůbec - tuto kontrolu předá státu. Interpretace ČSOB říká, že v portfoliu IPB byly pouze takzvané non-voting shares, tedy nehlasovací akcie fondů, jakási obdoba našich podílových listů. Nebyl nalezen žádný instrument, který by zaručoval kontrolu nad nakládáním s majetkem v těchto fondech. V argumentaci ČSOB se proto objevilo označení těchto papírů jako „poukázka na dar“, což je každopádně trochu přehnané, neboť šlo o podíl na majetku, který byl spravován renomovanou společností MeesPierson ze skupiny Fortis. ČSOB tvrdí, že tato společnost odmítala komunikovat a předávat informace o svěřeném majetku. Nevedla účetnictví a nakonec na svou funkci vzhledem k vlastnímu a prokazatelnému selhání rezignovala. To se však odehrálo až necelé dva měsíce poté, co měla ČSOB celou strukturu pod kontrolou.
Klíčem ke kontrole byla společnost Tee Square, která držela opce na nákup hlasovacích akcií k fondům Tritton a Accord. Jejím majitelem byl kanadský advokát Irwin Schwartz. ČSOB tvrdí, že k prodeji Tee Square za tři sta tisíc dolarů ho přiměla po tvrdých jednáních, která se uskutečnila na počátku července 2000.
Nicméně bývalý vysoký úředník IPB se této interpretaci usmívá. Právní firma Burns Schwarz byla advokátní kanceláří IPB a měla s ní řádné smlouvy. Proto také Schwartz byl nakonec Tee Square nucen prodat, tvrdí. Pak by však odpor ČSOB k předání kontroly nad fondy byl v rozporu s transakčními dokumenty.
Lamser tato tvrzení odmítá. Tvrdí, že kancelář Burns Schwartz zastupovala IPB pouze v kauze České pivo, či při vytváření IPB Holdingu. V žádném případě neexistovala smlouva na základě níž by bylo možné Schwartze přinutit k vydání klíčové firmy na Kajmanech. Dokládá to i advokátovým jednoznačným prohlášením, že opce na hlasovací akcie v žádném případě nedržel ve prospěch IPB.
Ať už je to jakkoli, je zjevné, že bez dohody se karibský propletenec vyřešit nepodaří. Čas přitom hraje proti daňovým poplatníkům, protože všechna aktiva v čase erodují. Česká konsolidační agentura chce začít prodávat balíky aktiv včetně majetku zkrachovalé IPB, a pokud je bude sestavovat bez zapojení majetkových účastí z Trittonu a Accordu, budou výnosy podstatně nižší. Také ČSOB by měla mít zájem rychle se celé struktury zbavit a ukončit spekulace o tom, že v nich zneužívá své postavení.

Box:
Odmítnutá kritika
Počínání ČSOB v kajmanských strukturách se stalo předmětem trestního oznámení, které na členy vedení banky podal liberecký advokát Otto Schober. Ten odmítá sdělit, koho v tomto případě zastupuje. Nicméně lidé v ČSOB jsou přesvědčeni, že je to někdo z bývalého vedení IPB. Právě jeden z bývalých nejvyšších představitelů banky poskytl před časem týdeníku EURO kritické připomínky k postupu ČSOB. Na žádost redakce na ně reagoval mluvčí banky Milan Tománek.

Připomínka 1.

ČSOB krátce po převzetí IPB, přes svá veřejná prohlášení o tom, že nekontroluje kajmanské fondy, popřípadě že tato aktiva dohledává, ovládla řídící struktury a společnosti „kajmanských fondů IPB“ převzetím od investiční banky MeesPierson a advokátní kanceláře, která zastupovala IPB. Zajímavé je, že přes veřejná prohlášení ČSOB o podezřelosti a neprůhlednosti těchto struktur IPB, ČSOB ve svém materiálu přiznává, že IPB používala tyto struktury jen k parkování svých účastí.
TOMÁNEK: Krátce po koupi IPB jsme zjistili, že se v aktivech nacházejí podílové listy investičních fondů, ovšem bez jakýchkoli instrumentů, které by umožňovaly tyto struktury řídit. IPB takto držela jenom jakési stvrzenky na dar. Skutečná práva se nacházela zcela mimo IPB, v rukách dvou na IPB nezávislých společností, založených rovněž v Karibiku. ČSOB se podařilo odpárat karibské fondy od těchto podivných entit, jejichž skutečné zakladatele a pravé poslání prošetřují příslušné státní orgány.
Fakt, že ČSOB samostatným a nezávislým postupem mimo skupinu IPB nakonec získala informace o skutečném stavu karibských fondů, a s jejich pomocí zamezila možnému dalšímu úniku těchto aktiv mimo fondy, považuje banka z velké části za souhru vynaloženého úsilí a šťastných okolností, jež šetří peníze daňových poplatníků v řádu desítek miliard korun. Je třeba zopakovat, že koupě společnosti Tee Square byla zcela samostatnou operací, která neměla žádnou majetkovou vazbu na IPB, jak se mnozí snaží interpretovat.
ČSOB nikdy netvrdila, že karibské fondy sloužily pouze k parkování účastí IPB. Naopak. Je zjevné, že aktiva karibských fondů se neměla nikdy vrátit do České republiky. Fondy byly opakovaně zneužity k některým nezákonným operacím typu České pivo.

Přípomínka 2.

ČSOB nemusela složitě dohledávat informace o fondové struktuře, vyjma jiného i proto, že klíčový pracovník IPB JUDr. Ján Lúčan, odpovědný za tuto oblast v IPB (zpracoval materiál Rozbor operace Tritton pro vedení IPB v únoru 2000), se po převzetí IPB stal jedním z klíčových vedoucích pracovníků ČSOB a podílel se mimo jiné i na zpracování materiálu Kajmanská struktura-daňová problematika. TOMÁNEK: Ján Lúčan nebyl nikdy v IPB odpovědný za oblast fondové struktury. Byl právníkem útvaru 05-51. Zmíněný posudek vznikl na základě zadání posoudit, jak zaúčtovat již založené kajmanské operace. Lúčan posudek zpracoval na základě informací, které mu poskytli nadřízení, a je pikantní, že tento posudek upozorňuje, že IPB nemůže fondů používat ke zkreslování kapitálové přiměřenosti, k manipulaci s účetní hodnotou podílových listů a k dalším porušením bankovní regulace, což management IPB zjevně nikdy nebral v úvahu. Nikdo z řadových pracovníků IPB neměl informace o skutečné podstatě těchto fondů.

Připomínka 3.

ČSOB dále rozvíjela strukturu kajmanských fondů a založila v jejím rámci řadu nových společností. Otázkou je proč, pokud měla jen předat tato aktiva ČKA, a proč se dnes tak urputně brání předání i řídících společností kajmanské struktury. Domnívám se, že důvodem je, že ČSOB převedla na tyto své nové společnosti bonitní aktiva z portfolia IPB a chtěla na ČKA následně převést jen znehodnocené společnosti. Zjevný je tento záměr například i z názvu jednoho nového SPV „Czech Glass Holdings, do kterého jsou nasměrovány výnosy z původního projektu IPB – České sklo, který zastřešoval české sklářské a porcelánové podniky
TOMÁNEK: Pokud se vyvádějí aktiva z bilance bývalé IPB, pak buď do vlastnictví ČKA – nebo za úhradu – do bilance ČSOB. K žádnému jinému vyvádění aktiv nedochází. Pokud jde o majetek v Karibiku, přijetím stvrzenky na dar se IPB jednou provždy těchto aktiv zbavila. Nebyly v její bilanci a nelze je proto jednoduše převést na základě smlouvy a státní záruky na stát. Nicméně ČSOB vždy tvrdila, že je považuje za majetek státu. V současné době pracuje banka na právní dokumentaci, na jejímž základě bude možné v brzku převést veškeré benefity z karibského majetku do veřejných rozpočtů České republiky.
Jakékoli nové entity v zahraničí, jejichž existence je dobře známa České národní bance, byly založeny jen a výlučně s tímto cílem.
ČSOB si v tomto kontextu klade otázku, proč je ve snaze skandalizovat její postup opakovaně zmiňována problematika převedení společnosti Tee Square na stát a ptá se, komu může tato situace posloužit.

Připomínka 4.

ČSOB přiznáním, že ovládá kajmanské struktury, přiznala i skandální fakt, že jako správce aktiv českého státu připravuje vůči českému státu mezinárodní arbitrážní řízení kvůli Tchecomaltu, tedy jednomu ze spravovaných aktiv. Důvodem je, že zřejmě příslušní vedoucí pracovníci ČSOB měli zájem i v tomto případě převést lukrativní části Tchecomaltu do svých zahraničních struktur a pro tento cíl se rozhodli využít také dost nestydatého tlaku na stát i hrozbou arbitrážního řízení.
TOMÁNEK: ČSOB je majoritním věřitelem firmy Tchecomalt, která je ovládána společností Lento se sídlem v Nizozemsku. Přestože ČSOB má možnost sledovat prostřednictvím svých zástupců v Tchecomaltu kroky Lenta v rámci nakládání s tímto majetkem, v žádném případě není schopna ovlivnit její rozhodování o této věci. Společnost Lento je samostatný subjekt, který má nesporný mandát jednat v zájmu ochrany svých investic v Tchecomaltu. ČSOB opakovaně upozorňovala na nestandardní průběh případu Tchecomalt Group, v rámci něhož jsou podle mínění ČSOB hrubě porušovány zákony, a to jak při prohlášení konkursu, tak při rozprodávání konkursní podstaty. Případ vyšetřuje policie.

Připmínka 5.

ČSOB si sama způsobila daňové problémy (viz zveřejněný důvěrný dokument o porušování českých daňových zákonů) tím, že převedla řízení fondů z renomované investiční banky MeesPierson ze skupiny Fortis na české subjekty. Navíc tímto způsobem výrazně zvýšila riziko, že banka může reálně ztratit kontrolu nad částí aktiv, pokud české fyzické osoby, o kterých se v materiálu hovoří jako o lidech stojících mimo jakýkoli poměr k ČSOB, nicméně s její plnou důvěrou, nebudou postupovat v souladu se zájmy ČSOB, či později Konsolidační agentury. Toto riziko je u renomovaného a specializovaného správce jako MeesPierson, který obdobným způsobem spravuje fondy celé řadě mezinárodních společností, v podstatě nulové, protože by v takovém případě přišel o všechny své klienty.
TOMÁNEK: ČSOB opakovaně vysvětlila, že řádně plní svoje daňové povinnosti a v žádném případě neporušuje daňové zákony.
Zmíněné vyjádření je opět postaveno na zcela účelové manipulaci s fakty. Karibské fondy byly opravdu založeny společností MeesPierson Cayman a tato společnost také vykonávala po delší dobu funkci manažera a administrátora fondů. Není ovšem pravdou, že ČSOB odvolala tuto společnost z těchto funkcí. Naopak! Společnost MeesPierson Cayman sama rezignovala na správu kajmanských fondů poté, co její vinou byly fondy v prodlení s řádným auditem, a co vinou neodborné správy došlo k poklesu hodnoty jejich aktiv.
Teprve pod správcovstvím ČSOB dochází k prvnímu nezávislému auditu, který prokáže pochybení minulého správce a skutečnou hodnotu aktiv fondů. To je však ve zřejmém rozporu s tvrzeními o nekompetentnosti nových představitelů fondů a autorům podobných výhrad zjevně překáží, že tyto kroky do celé záležitosti konečně vnesou jasno a pořádek.