Britská ministerská předsedkyně proti všemu očekávání přežila víkend ve funkci. O stavu Konzervativní strany to vypovídá ještě více než předcházející volební debakl.
Mediální karikatura britských Toryů se během staletí ustálila na tom, že jde o sdružení lidí vzdělaných, erudovaných a schopných, což se nám líbí; a zároveň bezohledných a krutých, což se nám nelíbí, ačkoli zhusta obojí znamená totéž.
Buď jak buď, jedním z výsledků takového stavu věcí má být obrovská životaschopnost. Když jde do tuhého, jsou to konzervativci, kdo si ví rady, i když se to leckomu nemusí líbit. Když je třeba za účelem vyššího dobra přinést oběť, jsou konzervativci první, kdo si je toho vědom (zejména tehdy, když ona oběť nejde z jejich kapes, můžete nikoli neprávem podotknout).
Přečtěte si autorovu analýzu výsledku britských předčasných voleb:
Pomsta eurofilů. Konzervativci volby vyhráli i prohráli
Trochu při tom záleží na tom, co považujete za vyšší dobro. Konzervativní strana má jako nápovědu motto „Bůh, král, vlast“. Má naznačovat pořadí priorit, v jejichž jménu je třeba v případě krize takové oběti přinášet.
V praxi to bývá tak, že - poněvadž i Konzervativní stranu tvoří jenom lidské bytosti - většina zhruba tří stovek toryovských poslanců se domnívá, že by Bohu, králi i vlasti bylo nejlépe poslouženo, kdyby ministerským předsedou byli oni sami. To je mechanismus, jímž partajní řád funguje všude na světě; ale toryové jej mají vepsaný v DNA. Můj nejlepší přítel a největší spojenec je zároveň můj první rival.
Výsledkem toho všeho je, že být šéfem konzervativců je povolání mimořádně nejisté. Považme, jak to je za poslední necelé půlstoletí: John Major (1997) a David Cameron (2016) odešli sami po prohraných volbách - či referendu - z postu šéfa vlády; William Hague (2001) a Michael Howard (2010) rezignovali, když se jim nepovedlo volby vyhrát z opozice; Edwarda Heathe (1975) a Margaret Thatcherovou (1990) sejmula vnitrostranická opozice mezi volbami; a Iaina Duncana Smithe (2003) jeho podřízení odrovnali ještě dříve, než k nějakých volbám vůbec došel.
Bylo proto lze očekávat, že ani Theresa Mayová ve funkci dlouho nevydrží. Ve volbách (jež vypsala, když předtím tři čtvrtě roku tvrdila, že je nevypíše) nejen nezískala, co chtěla, nýbrž ještě ztratila. Od chvíle, kdy Tony Blair a jeho New Labour před dvaceti lety smetli Johna Majora, je to pro konzervativce první ztráta křesel vůbec. Je to fiasko, jaké přichází jednou za generaci.
Semknutí patriotů
A přece, když v pondělí Mayová předstoupila před mocný výbor 1922 (což je specifická instituce, do níž patří všichni poslanci Konzervativní strany, kteří nemají žádnou funkci ve vládě či stínové vládě; jmenuje se 1922, protože vznikl v roce 1923; koneckonců, jsme v Anglii), přežila bez pohromy. Stačilo, aby řekla, že volby pěkně zvorala a napříště už to bude lepší - a ta obávaná téměř třísethlavá bestie ji nechala jít.
Můžeme to číst tak, že se konzervativci v těžké chvíli, kdy Whitehall čeká dvojitá noční můra v podobě jednání o brexitu na straně jedné a zpomalující ekonomiky na straně druhé, patrioticky semkli. (Tak také zní oficiální verze.) Vzpomeneme-li si však, jak se loni těsně po referendu v boji o Downing Street navzájem vyfaulovali Boris Johnson a Michael Gove, nevypadá to moc pravděpodobně.
Spíš je to tak, že všichni potenciální soupeři Mayové tuší, že za daného stavu věcí (kdy vládu u moci drží de facto koalice s výstředními severoirskými protestanty) mnoho nezmůžou; zejména ne ve chvíli, kdy jsou sami oslabeni. Nikomu z nich se nechce být za čtyři roky nemilosrdně obětován, tak raději nechají ministerskou předsedkyni pomalu tonout.
Mnoho dalších jmen navíc nečeká. Jak by taky ano, když mnozí vysloužilí seniorní toryové - Cameron, Hague, Osborne - jsou již mimo Westminster a není tak, kdo by nováčky kultivoval. mayové - Teta Tereza, jak neuctivě píšou ostrovní noviny - tak bude mít alespoň na chvíli od vlastní partaje pokoj. Smůla je jen ta, že brexit nepočká; a současná vláda má před jednáními nejhorší možnou startovní pozici. To že si přáli Bůh, král a vlast?
O povolební situaci v Británii dále čtěte:
