Obama řeší skandály, které by u nás nikoho ze židle nezvedly Americký prezident Barack Obama má za sebou pěkně horký týden, v němž musel čelit hned třem aférám. Nejprve vyšlo najevo, že si ministerstvo spravedlnosti obstarávalo seznam hovorů několika novinářů z agentury AP. Vzápětí se objevilo podezření, že americký berňák (IRS) nepřímo šikanoval občanská sdružení napojená na pravicovou Tea Party. A aby toho nebylo málo, republikáni minulý týden dotírali se spekulacemi, že loňský zářijový útok na americké velvyslanectví v libyjském Benghází se Obama snažil ututlat, aby si nepřekazil dobře rozjetou volební kampaň.
Podle toho, jak Obamu tepou novináři, opozice i veřejnost, lze soudit, že tak perné chvilky ještě nezažil. Není ostatně prvním grilovaným prezidentem USA. Svůj „gate“ měla každá hlava státu, minimálně od roku 1972, kdy aféra Watergate dala velkým kauzám nezbytný přídomek, který se uchytil i v jiných jazycích. Vraťme se ale do naší reality, která je té americké na hony vzdálená.
Zpoza české pece je „Obamagate“ úsměvnou taškařicí, nad níž by se nikdo nepozastavil, natož aby zvedl hlavu skloněnou nad půllitrem. Vezměme to ale popořádku. Seznamy, kdo a kam volal, byly součástí vyšetřování úniku tajných materiálů ze CIA. Připomeňme, že nešlo o odposlechy, pouze o detailní výpisy hovorů. Jakže, taková prkotina? Být to u nás, zve si policie na kobereček autory nepříjemných článků a vyhrožuje jim, ať kápnou božskou. Nebo rovnou nasadí těžkooděnce, kteří vtrhnou do redakce, jako se to stalo v březnu roku 2011 České televizi. Sjetina mobilních čísel je proti zabavenému počítači, zpřeházeným šuplíkům a mužům zákona, kteří vás vyhodí z vlastní kanceláře, stejně nevinná jako nákupní seznam. Česká televize se nakonec domohla práva a verdiktu Ústavního soudu, který razii vojenské policie odsoudil jako nepřiměřenou. Tím to ale skončilo. Výš než do velení policejního útvaru happy end příběhu nedosáhl.
V příměrech můžeme směle pokračovat.
IRS nikoho na penězích neokradl, pouze interně přesouval žádosti o registraci neziskových organizací, v jejichž statutu se objevila slova jako Tea Party, patrioti nebo 9/12, speciálnímu oddělení, které mělo za cíl žadatele o daňové úlevy poněkud vydusit. To u nás letos v březnu odvedla policie ředitele finančního úřadu Brno III Miroslava Kubu v klepetech, protože si prý říkal o úplatky za to, že firmy čachrovaly s odpočtem DPH. V Americe kvůli pouhému podezření z politického stranění po čtvrtstoletí služby odešel z čela IRS jeho šéf Steve Miller. Chtěl tím podle vlastních slov očistit jméno instituce, s níž přijde do styku každý pracující Američan. U nás stín podezření, který logicky vyvolává otázku, jestli se levnější daně nedají koupit i mimo Brno, přešlo ministerstvo financí bez komentáře. A tutlání informací kvůli vylepšení vlastní image? Obama přešel do protiútoku a zveřejnil stovky stran e-mailů a zpravodajských poznámek, které byly dosud uložené v sejfech s poznámkou „Eyes Only“. Ať si každý zahraje na detektiva sám. To Miloš Zeman je jiný kabrňák - supertajné podklady ke kauze amnestie Václava Klause si vzal na víkend domů, aby nám pak pomocí dvou důkazů jako vrchní inspektor vysvětlil, jak se věci mají. Shodou okolností to bylo víkend předtím, než ho skolila „lehká viróza“, což je jen další těžko uvěřitelné vysvětlení z Hradu, které se mezitím stalo oblíbeným námětem hospodských vtípků. S věrohodností sdělení, která vysílá Pražský hrad, se to má asi jako s legendárním Rádiem Jerevan.
Nakonec však buďme rádi za Obamu a jeho skandály. Kdybychom Obamu neměli, museli bychom si ho my Češi vymyslet. Hodnotit přešlapy amerického prezidenta zpoza oceánu je laciné a pohodlné a vlastně nám to velmi vyhovuje. Podivné hry našich prezidentů se nikdy sice nepřecházely úplným mlčením, většinou ale nepřežily včerejší vydání novin. U nás se odpouští rychle. Nějakou aféru Zemangate nemůžeme čekat - stejně jako světlo světa nespatřily Klausgate nebo Havelgate. Jsme v Česku, a politici tak můžou být klidní. Americké „gate“ tady nejsou v módě. Leda tak gatě. Ty ale plné žádný politik kvůli svým aférám neměl.
O autorovi| Blahoslav Hruška hruskab@mf.cz
