Možná je to přerostlá ptačí budka a možná kus kamene, který se vyvalil z nedalekého lesa. Zcela jistě se tam ale kouří z komína a v sauně už se taky topí. Architekti ze studia Mjölk postavili v Jiřetíně pod Bukovou unikátní chatu. Dali jí kompaktní strukturu, minimalistický tvar a její dřevěné obložení pokřtili ohněm.
Ještě nedávno by přitom místo nikdo nepoznal. Stála tu nedokončená brizolitová chata, která pamatovala ještě proslovy Milouše Jakeše, a v době, kdy majitelé dospěli k rozhodnutí pořídit si víkendový dům, už měla nárok na pořádnou rekonstrukci. Noví nájemníci se pustili do hrdinského boje s kousavými mravenci, hromadou skelné vaty a pastmi typu chybějících základů nebo původních cihel uplácaných na koleni. Sami na to nestačili, tak se rozhodli zavolat si odborníky z libereckého studia Mjölk.
„Když jsme přijeli, stála tam stará nedostavěná chata z osmdesátých let a vedle toho byl malý domeček, který sloužil jako zázemí při stavbě. Původní majitel tam bydlel, když budoval chatu. S klienty jsme se bavili o tom, že původně měl proběhnout jen lehký facelift, ale nakonec se zjistilo, že dům je v hodně špatném stavu, takže zůstaly v podstatě jen obvodové zdi brizolitového baráku a na to se udělala nová konstrukce a pár dalších otvorů,“ vypráví Jan Vondrák, jeden z architektů studia Mjölk, který se na opravě chaty podílel.
Autoři zvolili minimalistický interiér. Foto: Boys Play Nice„Trochu jsme se s tím poprali, protože jsme měnili celkovou dispozici. Nová chata má dole velký obývák s kuchyní a krbem, koupelnu a zádveří. Pak tu jsou tajné schody nahoru do hlavní ložnice a žebřík do dětského spaní, což je kumbálek na druhé straně. Z původní malé boudičky jsme udělali saunu se sprchou a toaletou a nahoře nad tím je ještě postel pro návštěvy,“ říká Vondrák.
Nezbláznili se, ale bylo to o fous
Při návrhu se architekti snažili, aby chata zapadla do okolní krajiny a aby vyhovovala novým majitelům, což se povedlo. „Klienti jsou mladí lidé, kteří mají podobné myšlenkové procesy a životy jako my, takže spolupráce byla radost,“ pochvaluje si architekt. Prostředí kreativitě taky přálo. Dům stojí ve svahu přímo naproti sjezdovkám na Tanvaldském špičáku, což nabídlo kouzelný výhled. Kolem chaty roste vřes a zelená se tu typická horská zahrádka s mohutnými stromy. Okolo Jiřetína jsou chaty po jizerských kopcích rozházené jako kapky rosy. Mezi nimi šumí bukové lesy, jak se okolo stromů prohání studený vítr a hvízdá mezi šedivými větvemi.
Tahle chata ale vyčnívá. Má pětaosmdesát metrů obytné plochy, jedno patro a střechu pokrytou ohněm zčernalými prkny. Majitelé je pálili sami. „Opalování dřeva je stará japonská metoda. Používají cedrové dřevo, které vážou drátem do trojúhelníku a pak ho zevnitř zapalují. Druhá varianta je opalovat to hořákem, což musíte udělat, pokud si objednáte méně hořlavé dřevo. Klienti si vzali hořák a opalovali na zemi celou plochu, pak se teprve prkna šroubovala na fasádu. Užili si pár měsíců opalování.Naštěstí se z toho nezbláznili, ale bylo o fous,“ vypráví architekt.
Díky tomu nemuseli na ošetření dřeva použít chemii a chata se leskne jako uhlík z ohniště. Prkny obložili celý povrch domu včetně střechy, takže chata vypadá trochu jako přerostlá ptačí budka. „Zdálo se nám, že je to tak trochu šutr, který by mohl pokrývat homogenní materiál na střeše i na obvodových stěnách. Tenhle koncept se nám líbil a klienti z něj byli nadšení,“ říká Vondrák.
Majitelé prkna opalovali sami. Foto: Boys Play NiceZároveň ve stěnách vytvořili několik posuvných panoramatických oken, jelikož výhled si o to říkal. Jedno z oken směřuje k Tanvaldskému špičáku. „Na druhé straně směrem k sauně se otevírá okno přímo nad kuchyňskou linkou. Linka pak funguje jako bar směrem do zahrady,“ popisuje architekt. Interiér má chata poměrně jednoduchý. Architekti i majitelé se shodli na minimalistickém provedení.
Spaní na parapetu a schody ve skříni
Uvnitř najdeme kromě minimalistického interiéru složeného z holých prken, bílé omítky a hladké betonové podlahy třeba spací okno. „Naproti krbu pod schody, které vedou do ložnice, je dvoumetrové okno s osmdesát centimetrů širokým parapetem. Je to celé vypolstrované, takže se tam dá spát, a ještě to má vysunovací šuplík, který dokáže postel rozšířit na dva metry,“ popisuje autor. Nahoru se leze kromě tajných schodů ve skříni i po žebříku, který vede do dětského doupěte. Pokoj sousedí s velkou ložnicí, která má kulaté okno. Koupelna je taky jednoduchá, strohá a černobílá stejně jako zbytek stavby.
Chata má kromě zajíců a srnek ještě jednoho souseda. Majitelé se rozhodli malý domeček, sloužící nejdříve jako provizorní zázemí a posléze dřevník, přestavět na saunu. Saun podle Jana Vondráka není nikdy dost. Architekty nápad potěšil a málem vidí sami sebe, jak v zimě přeskakují závěje cestou přes zahradu do budky, kde se zatím ubytovala návštěva, aby se zahřáli v sauně s nejlepším výhledem v Jizerkách.
Majitelé nejdříve plánovali chatu pronajímat. „Původně ji koupila mladá rodina pro komerční účely. V průběhu projektu se do stavby zamilovali tak, že se rozhodli si ji nechat pro sebe a budou tam jezdit na víkendy. Pár měsíců po dokončení chaty už tam bydlí skoro nepřetržitě,“ říká Vondrák. Dodává, že chata má parametry rodinného domu a dá se v ní přebývat celoročně. „Akorát je to zábavnější,“ usmívá se.
Celková rekonstrukce přitom byla pro klienty náročná. Z plánované lehké opravy se stala kompletní přestavba. „Z původní chaty zůstaly jen zděné části, takže hlavně štíty. Jinak tam nebylo nic historicky nebo vizuálně cenného, co bychom chtěli zachovat,“ přiznávají architekti. „Máme štěstí na lidi. Společně s našimi klienty realizujeme věci, které jsme dřív jen obdivovali v časopisech. Opravovat starý dům je vždycky odvaha, protože není nikdy úplně jasné, co vás v průběhu prací čeká. Chce to mít jen pevné nervy a partu lidí, kteří vám věří, že bude všechno dobré.“
