Už nestačí jen snižovat emise, je zapotřebí zabývat se změnami podnebí
Ministři životního prostředí Evropské unie, kteří se minulý týden sešli k neformálnímu jednání v Praze a na Křivoklátě, se museli začít naplno věnovat novénu tématu – adaptacím na klimatickou změnu. „Redukční opatření emisí skleníkových plynů už nestačí,“ prohlásil svolavatel konference, úřadující předseda Rady ministrů životního prostředí EU Martin Bursík a vysvětlil: „Dopady klimatické změny už jsou viditelné. Potřebujeme proto škálu opatření, které nám pomohou vyrovnat se s jejich důsledky.“ Bursík naplno rozjel projednávání důležitého tématu, které mu coby předsedovi Rady a ministrovi životního prostředí v demisi už nebude dáno dovést k oficiálnímu závěru na červnových jednáních. Švédskému ministrovi životního prostředí Andreasi Carlgrenovi bude předsednickou agendu předávat dosud neznámý Bursíkův nástupce.
Ve stínu Kodaně
Právě Carlgren povede delegaci Evropské unie na životně důležitém celosvětovém klimatickém summitu začátkem prosince v Kodani. Tam se buď připojí k evropskému systému redukcí skleníkových plynů další velcí znečišťovatelé jako USA s Čínou a boj proti skleníkovému efektu bude pokračovat, nebo se naděje na celosvětové úsilí zhroutí a evropský způsob redukování emisí se dostane do úzkých.
Carlgren je optimista: „Očekávám, že v Kodani dospějeme ke shodě. Podle mě je velmi pozitivní, že Spojené státy prohlásily, že jsou připraveny dosáhnout dohody. To nás opravdu staví do úplně nové situace oproti loňsku, kdy USA i další strany dohodu blokovaly. Také to znamená, že by Evropa neměla být ve svém vedoucím postavení osamocená. Rádi se o to postavení podělíme s USA a dalšími zeměmi.“
Právě do změny klimatické politiky USA vkládali účastníci neformálního summitu velkou naději. Američané nyní avizovali, že budou připraveni snížit emise skleníkových plynů o osmdesát procent do roku 2050. To Carlgren považuje za opravdu nadějné. „Je to nová šance a jednání mají novou dynamiku,“ pochvaluje si. Francouzský klimatický vyjednávač Brice Lalonde si přes sdílený Carlgrenův optimus ponechává rezervu: „Jsem přesvědčen, že prezident Obama to s klimatickou změnou myslí upřímně. Nyní je v americké Sněmovně reprezentantů návrh zákona, který jde ještě dál, než k čemu se zavázal Obama. USA teď opravdu pracují. Spojené státy jsou ale Spojené státy, takže poslední slovo bude mít nejspíš Senát a není zcela jisté, že se senátoři budou prezidentem řídit.“
Švédský klid před bouří Na pražské zasedání ministrů dorazila zpráva z Bonnu, kde se dlouhý čas radili vyjednávači připravované dohody v Kodani. Ti se však točili v kruhu a jejich výsledky nikoho nepotěšily. Carlgren to přijal s nadhledem: „Na těchto jednáních je vždycky někdo zklamaný. Po dalších jednáních bude těchto lidí ještě víc. Čím blíže budeme kodaňskému summitu, tím více se bude mluvit o krizi. Bude spousta fám o rozličných problémech a o tom, jak se krize vyvíjí. Takže bych se tím příliš nevzrušoval. Pořád si myslím, že politici v Kodani dospějí k dohodě. Před posledním večerem v Kodani bychom se žádnými pocity zklamání neměli dopředu trápit.“
[rozhovor]
Brice Lalonde
Nejdůležitější téma současného světa
Když se zhorší stav planety, budeme mít problémy všichni, říká bývalý francouzský ministr životního prostředí a nynější zmocněnec Francie pro mezinárodní vyjednávání o klimatických změnách
EURO: Před českým předsednictvím Evropské unii panovala ve Francii skepse. Nezničili Češi předchozí snahy Francie čelit klimatické změně? LALONDE: Samozřejmě že ne. Máte Martina Bursíka a celý velmi nadšený a aktivní tým. S dosavadní reprezentací České republiky jsme velmi spokojeni.
EURO: Vzhledem k nadcházejícímu summitu v Kodani je tento rok na řešení klimatických problémů obzvlášť náročný… LALONDE: Problémy se během letošního roku nevyřeší, bude to trvat desetiletí. Je to práce pro celou generaci. Máme v rukou plán, na kterém musíme pracovat. Musíme vymyslet spoustu nových ekonomických nástrojů a mezinárodních právních předpisů, které dosud neexistují. Bude třeba spousta práce, fantazie a diskusí s velkými zeměmi, jako je Čína nebo Brazílie.
EURO: Svitla při jednáních naděje chudým zemím třetího světa, které jsou klimatickou změnou nejvíc ohroženy? Bez finanční pomoci vyspělých států nemá světový klimatický program šanci. LALONDE: Za prvé: jednání jsou jednání. Obvykle na ně nepřicházíte s již poskytnutými penězi. Je velmi důležité, aby prostředky byly vynaloženy efektivně. Probíhá teď diskuse, jak zařídit, aby peníze směřovaly ke skutečným činům. Chceme financovat konkrétní kroky a chceme předem schválit, co přesně podpoříme. Politicky jsme se shodli na tom, že by peníze měly přijít k potřebným lidem do nejméně rozvinutých zemí. Je tu ale problém s nově vznikajícími velmocemi. Dá se o nich stále říkat, že jsou rozvojové? Od podpisu dohody z Rio de Janeira v roce 1992 a Kjótského protokolu v roce 1997 se svět změnil. Státy, které se tehdy považovaly za rozvojové, se nyní stávají průmyslovými velmocemi. Proto budou jednání velmi komplikovaná.
EURO: Jak hodnotíte nedávná klimatická jednání v německém Bonnu? Opravdu byl výsledek zklamáním, jak to prezentoval evropský komisař pro životní prostředí Stavros Dimas? LALONDE: Je to velmi dlouhý pomalý proces v rámci OSN, kde se musí dohodnout sto devadesát vyjednávačů ze sto devadesáti zemí. Řešení však přijde z nejvyšších politických míst, nikoli od samotných vyjednávačů. Poslední mítink v Bonnu nebyl zase tak špatný. Vždyť se ani neočekával nějaký konkrétní výsledek. Text, o němž se bude jednat, bude podle plánu připraven až v květnu či červnu na další chystané setkání.
EURO: Jak se díváte na činnost vědeckého panelu IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu)? Prezentuje skutečně nezvratitelný vědecký názor, nebo by mohli jiní vědci závěry panelu napadnout a pozměnit? LALONDE: Jsme zvyklí si myslet, že vědecký svět říká pravdu. My nejsme vědci, ale politici. A když nám vědci něco řeknou, nasloucháme a přijímáme zodpovědnost. V panelu IPCC působí přední světoví klimatologové a jiní odborníci. Co řeknou, je pro nás pravda. Je to věda.
EURO: Politikům tedy nezbývá nic jiného než věřit prezentovaným závěrům, protože je sestavili vědci? LALONDE: Ale to není otázka víry či nevíry. Věda není náboženství. Věda staví na faktech. Sleduje moře a jejich teplotu, stromy v horách nebo třeba moskyty. A dělá z toho odborné závěry.
EURO: Tohle říkejte našemu panu prezidentovi. LALONDE: Váš prezident je jedním z mála lidí, kteří jsou skeptičtí. Svět se vyvíjí a on ne.
EURO: Je podle vás klimatická změna tím nejdůležitějším tématem dnešního světa? LALONDE: Myslím, že ano. Lidstvo se potýká se spoustou problémů, jako jsou otázky světového míru, chudoby či zdraví. Mnoho z nich je velmi důležitých. Ale když se zhorší stav planety, budeme mít problémy všichni.
Komentář
Příprava na drsné časy
Už to nejde odkládat. Příroda se s rostoucí průměrnou teplotou chová mnohem drsněji – chvíli úmorné sucho, potom záplavy. Místo abychom všechny volné prostředky vrhli na snižování emisí oxidu uhličitého, o nichž vědci už dlouho vědí, že jsou jednou z příčin podnebních změn, budeme muset financovat adaptační opatření. To aby nás nepohltily velké vody a neutrápilo sucho. V té souvislosti vyskakuje další dluh vůči přírodě. Místo abychom zachovali přirozenou retenci krajiny, vehnali jsme vody do umělých koryt. A protože nemůžeme proti povodním stavět hráze až do nebe, budeme se muset snažit krajině vrátit schopnost zachycovat vodu. A to všechno za obrovské peníze. Kdyby lidé na první náznaky klimatické změny reagovali včas, mohlo to být všechno levnější a bez stresů.
Proč se asi evropští ministři životního prostředí uprostřed organizovaného hradního veselí na Křivoklátě na hodinu neprodyšně zamkli mezi silné hradní stěny? Samozřejmě kvůli penězům. Dohadování se zatím obešlo bez vynášení mrtvých, bylo to jen nanečisto. Brzy však půjde do tuhého. Klimatická změna totiž bude opět rozdělovat evropské státy, protože jim připraví rozdílný úděl. Osudové rány budou přicházet různě a s různě velkou silou. A tak i každá země si bude muset platit svoje škody. Ale co ty země s tajícími ledovci v Alpách nebo vysušenými poli ve Středomoří? Lidé v zátopových oblastech řek? Nebude si muset unie držet fond pro zvlášť vysoké škody? Velice brzy přijdou tvrdší uzavřená jednání, než bylo to na Křivoklátě.
V přípravě na příchod drsných časů je osm zemí dál než zbytek unie – mají už pro tyto případy připravenu legislativu. Evropská unie jako taková v Praze a na Křivoklátě teprve začala. Velmi tomu přispěla Evropská komise, která pro přípravu adaptací na klimatickou změnu 1. dubna vydala takzvanou Bílou knihu. Její autoři předpokládají potřebu adaptačních opatření na dalších padesát let.
Čím rychleji se s adaptacemi začne, tím menší budou dopady podnebních výkyvů. Je zásluhou českého předsednictví, že proces právě odstartoval a že český ministr v demisi Martin Bursík byl toho motorem. Problém je, že ekologičtí ministři mají sice největší odpovědnost za stav evropského životního prostředí, ale ne za peníze, které bude třeba vynaložit. Českému předsednictví se však podařilo najít vstřícnost u ministrů financí. O financování adaptací by mělo rozhodnout společné zasedání obou rad a nakonec prezidentská a premiérská Rada EU. I tady je ještě prostor pro český vklad. Ale budou u toho jiní lidé než iniciátor Bursík, předem připravený ministr Kalousek a premiér Topolánek. Bursíkův strach, že by klíčové zasedání mohl řídit nejznámější brzdař protiklimatických opatření prezident Václav Klaus, je namístě.
