Bonn, hlavní město Západního Německa, se po přesunu většiny úřadů do Berlína poněkud zklidnil. V těchto dnech se však někdejší frmol vrátil. Do města nad Rýnem se sjelo na 25 tisíc účastníků světové klimatické konference, která má načrtnout plán pro prosazení klimatických cílů z Paříže.
Jde o největší mezinárodní summit, jaký se v Německu kdy konal. Jen Česko vyslalo 17 oficiálních delegátů v čele s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem. Co od konference můžeme očekávat?
Nálada není příliš optimistická a není to jen proto, že těžce vybojovanou pařížskou dohodu začal hned ze startu nabourávat Donald Trump. Bez jednoho z největších znečišťovatelů není možné udržet globální oteplování pod dvěma stupni Celsia, jak zní závěr z francouzské metropole.
Své domácí úkoly však neplní ani Německo, zastupující hostitel klimatického spektáklu (oficiálně konferenci pořádá Fidži, kvůli nedostatečné infrastruktuře však ostrovní stát přenechal organizaci Německu). Berlín by se rád stal globálním lídrem a vzorem ve snižování vypouštění CO2. Ukazuje se však, že místo ambiciózního cíle snížit do roku 2020 produkci zplodin o 40 procent vůči roku 1990, to bude o deset procentních bodů méně. Většina úspory je přitom připisována zhroucení špinavého východoněmeckého průmyslu v 90. letech a není tedy výsledkem nějakých strukturálních opatření.
Také společná studie dvou jindy znepřátelených energetických organizací IEA a IRENA z letošního jara navíc ukazuje, jak náročné bude pařížské závazky splnit. Jak na tradiční energetiku zaměřená IEA, tak obnovitelná IRENA, dospěly překvapivě ke stejných závěrům: konec uhlí, radikální omezení ropy, masivní investice do obnovitelných zdrojů, ale i bezemisního jádra. S opatřeními se musí začít hned a ročně vyjdou na 88 bilionů korun, tolik závěry dokumentu. To opravdu nezní jako jednoduchá výchozí pozice, zvlášť když se některým hned ze startu do dohodnutých změn vůbec nechce.
K tématu čtěte:
Energetická výzva: modernizace Indie určí, jak dopadne zbytek lidstva
Hra o trůny i o klima: Seriálová hvězda zachraňuje svět
Odborníci burcují: Lidstvo má jen tři roky na zastavení oteplování, jinak bude pozdě
Přesto není vše předem ztraceno. Skutečnost, že pařížskou dohodu podepsalo na 195 zemí a většina z nich na rozdíl od USA zatím neodpadla, je povzbuzující. A ani odpor spojených států s Trumpem v čele není zase až tak žhavý, jak by se mohlo zdát. USA může z dohody vycouvat nejdříve v únoru 2020, tedy po příštích prezidentských volbách. A třeba řada amerických měst a jednotlivých států s Trumpovým postojem nesouhlasí a do Bonnu vyslala své vlastní zástupce s jiným zadáním, než má hlavní vládní delegace.
A klíčové je, že vůli dotáhnout věci do konce chce nadále Čína. Prezident Si Ťin-pching na nedávném sjezdu komunistické strany potvrdil, že země se hodlá stát globálním průkopníkem ochrany životního prostředí. Někteří v tom vidí až trochu příliš optimisticky naději, že Si Ťin-pching vyplní klimatické vakuum zanechané po odchodu Baracka Obamy z oválné pracovny.
Proti teorii o Číně jako globálním bojovníkovi s CO2 ale mluví skutečnost, že technologická světová velmoc v Bonnu dělá vše pro to, aby si udržela status „nově industrializované země“, tedy státu, který se neřadí mezi světovou špičku. Stejný veletoč udělal před klimatickou konferencí i jindy sebevědomě nacionalistický režim tureckého prezidenta Erdogana.
V končeném důsledku půjde totiž v Bonnu jako vždy především o prachy. Od roku 2020 by totiž průmyslové země měly rok co rok platit rozvojovým zemím 100 miliard dolarů na boj s klimatem. Kdo bude na peníze dohlížet, kdo bude na straně plátců a kdo příjemců, je stejně jako jindy hlavním tématem boje o záchranu nejen ovzduší, ale existenci i zemí jako třeba Fidži.
Přečtěte si další komentáře autora:
