Nedávno jsem si se zájmem přečetl manifest počítačové asociace věnovaný e-governmentu. Závěry a statistiky prokazovaly vzrůstající zpožďování Česka za jinými státy EU. To mne nepřekvapilo, spíše to, že jsem nikde nenašel zmínku o potřebných změnách.
Tlak na přeměnu veřejné správy v servisní organizaci pro občany je správný. Je ovšem třeba dodat, že služba je něco, co občan skutečně potřebuje. Nemůže být tedy založena ani na přání zadavatele (veřejné správy), ani jejího rádoby poskytovatele, tedy informačního průmyslu. Existující propast mezi těmito koncepty se s narůstajícím počtem a složitostí zákonů prohlubuje. Pouhá digitalizace nepotřebného je zbytečná. Nezbytné je nejprve odstranit balast z nadbytečných procesů a funkcí. Příliš se nedivím, že tohle komunikační průmysl neprosazuje. Zmenšuje to trh. IT průmysl se jen pomalu vzdaluje od postoje, kdy výrobci vědí lépe než uživatel, co vlastně potřebuje. V tom mívá slovo marketing. Ze složitosti prostředků IT žijí konzultanti i školicí střediska. S trochou nadsázky se pokusím - podobně jako Saturnin - uvést na pravou míru některá klišé, jež se v podobných materiálech vyskytují:
Modernizace veřejné správy – nákup obrovského množství technologií
Sdílení informací mezi úřady – propojení všeho balastu
Globální znalostní společnost – soubor celosvětově propojených dat
Elektronicky poskytované služby – definuje je uživatel a dodavatel
Nestát frontu na úřadech – internetový „lov“ měnících se formulářů i návodů k vyplnění
Klíčové zpřístupňovací mechanismy – klíč mám já, a otevírám zatraceně draho
Zvyšovat konkurenceschopnost – umístění všeho na počítače, a pak všechny propojit
Informace jen jednou – maximalizace využití shromážděných bytů
Evropský a globální prostor – IT všech zemí, spojte se!
Transparentní služby – neptej se, kolik to stálo
Integrace a zvyšování uživatelského pohodlí – kritéria určuje dodavatel
Inovační cyklus – rychlost změn určuji dle rozpočtu dodavatele
Identifikace problémů stávajících procesů – upgrade za každou cenu
Elektronické nástroje a propojení – vagon nářadí, kde stěží najdu kladívko a hřebík, jež potřebuji „propojit“
Informační průmysl není jediný, který „hřeší“ na touhu po přežití a maximalizaci veřejné správy i její měkká rozpočtová pravidla. Krátkodobě se soutěž o zbytek nerozpuštěného rozpočtu asi vyplácí. Dlouhodobě by bylo rozumné respektovat fakt, že peníze jsou vybírány od občanů, kteří jsou koncovými uživateli. Respektovat přání zákazníků je přece důležitější než podléhat požadavkům distribuce.
