Policie založila spis na majitele Agropolu Group Jiřího Malúše
Útroby tribuny fotbalové stadionu v Praze-Vršovicích, pracovna předsedy představenstva FC Bohemians. „Nemám vlastně co ztratit. Kromě fotbalu už žádný jiný majetek stejně nemám,“ říká muž sedící za stolem. „To je jediné, na čem mi záleží,“ pohlédne na stěnu, kde visí barevné fotografie dětí a manželky. Kdysi běhal po zdejším trávníku jako dorostenec, teď mu to tady patří. Radost z něj ale zrovna nečiší. Šéf prvoligového fotbalového klubu Pavel Švarc se rozhodl promluvit. „Častokrát jsme sice jeli na hraně, ale nikdy jsem nikoho nepodrazil,“ hovoří zjihle o svém skomírajícím byznysu.
Někdejší podnikatelský dravec jeví známky vyčerpanosti. Jestliže v době rozhovoru měl ještě Bohemku, dnes už ani tu jistou nemá. O vlastnictví klubu vede spor s bývalým zápasníkem Michalem Vejsadou.
Z Nymburku do světa.
Prvotní zdroj Švarcovy trudomyslnosti ale leží hluboko v minulosti. Netýká se sportu, ale zemědělství. Nebýt toho, že se o věci začala zajímat policie, možná by i Švarc raději mlčel. Jde o stamiliony korun, které někde chybí, a viníkům hrozí mnohaletý žalář. Proti sobě teď stojí někdejší obchodní partneři: „klokan“ Pavel Švarc (38) na straně jedné a Jiří Malúš (49), nynější majitel Agropolu Group, na protější.
Švarc svou verzi příběhu začíná ještě před rokem 1989. Epicentrem událostí byl středočeský Nymburk, kde od roku 1985 do roku 1991 pracoval jako referent v místním podniku ZZN (Zemědělské zásobování a nákup). V roce 1991 založil firmu Hospodářské služby, která se v prvopočátku živila prodejem pesticidů zemědělským podnikům, později přibyla i průmyslová hnojiva. Začal v pronajatém skladě v obci Křinec a postupně expandoval nejen v rámci nymburského okresu, ale i do dalších míst republiky. Zakládal obchodní střediska, skupoval okresní Agropodniky, zaměřené na agrochemii. Dařilo se mu. V roce 1992 měla jeho firma obrat 400 milionů, v roce 1993 již 800, a v roce 1994 dokonce 1,7 miliardy korun. „Začali jsme mít ale problémy s pohledávkami. Zrodil se tedy plán koupit několik podniků ZZN v produktivních oblastech, abychom vůči zemědělcům nebyli jen na straně vstupů – dodávky hnojiv a pesticidů, ale i na výstupu – výkup obilí, luštěnin, olejnin,“ hovoří podnikatel o projektu, s nimž byl podrobně obeznámen i tehdejší ministr zemědělství Josef Lux. Podniků mělo původně být pět či šest. Nejvíce chtěli ZZN Nymburk, dále Kolín, Mladou Boleslav, Uherské Hradiště, Hodonín a Domažlice. Švarc již tehdy pracoval v tandemu s Miroslavem Janstou, nymburským komerčním právníkem, jehož jméno je důvěrně známo i v pražských kruzích.
Velké sousto.
Když na jaře 1995 kupovali s Janstou Agropodnik Hodonín od investiční společnosti Finop, přišli na to, že Finop je i významným vlastníkem akcií podniků ZZN. Po tomto jednání připravili plán: Nejdříve rekognoskovat terén, zjistit, které fondy akcie ZZN vlastní, a uzavřít s nimi smlouvy o spolupráci. Nejvýznamnějšími vlastníky se kromě Finopu jevily: investiční společnost A-Invest (odnož Agrobanky), Restituční investiční fond, fondy VIAS, YSE, státní PGRLF. Skrze ně bylo možno ovládnout vlastně celý zemědělský výkup a i pražskou obchodní společnost Agropol (její akcie držely jednotlivé okresní ZZN), obchodující se zemědělskými plodinami i na zahraničních trzích. Do hledáčku se dostala i lovosická Lovochemie. „Toho majetku bylo podstatně více, než na kolik jsme si mohli finančně troufnout, asi dvacet podniků, velké sousto,“ poznamenává Švarc. Hospodářské služby proto zahájily jednání s Obchodními sladovnami Prostějov (nejvýznamnější firma skupiny Tchecomalt, ovládaná IPB), s nimiž již předtím spolupracovaly a navzájem si nekonkurovaly. Strategie zněla společnými silami nakoupit jednotlivé podniky ZZN a potom si je rozdělit. Švarcova firma měla prý zájem hlavně o české ZZN, sladovny o Moravu. Dalším partnerem se stal A-Invest (i proto, že pro Švarcovu firmu byla mateřská Agrobanka financujícím ústavem). Hospodářské služby, Obchodní sladovny a A-Invest uzavřely smlouvu o spolupráci. Stejně tak se nymburská firma dohodla s Finopem a Restitučním investičním fondem (RIF). „V té době bylo ale třeba vyřešit, jakým způsobem budou akcie na burze nakupovány. Neměli jsme s tím zkušenosti a nebyli jsme na to patřičně vybaveni. Seznámili jsme se v létě 1995 přes jednoho prostředníka s panem Malúšem, obchodníkem s cennými papíry. Tehdy jej vlastně nikdo pořádně neznal. Představil nám svoji společnost Renesance burzovní. Zapůsobil na nás velmi seriózním dojmem, proto jsme následně podepsali mandátní smlouvu, na jejímž základě měla Renesance burzovní jako mandatář dle dispozic mandanta akcie vykupovat,“ uvádí Švarc. Jméno Jiřího Malúše, někdejšího ředitele správního úseku předlistopadové Československé televize, je pro celý případ druhé stěžejní. Jak tvrdí Švarc, bylo dohodnuto, že Renesance burzovní majoritní balíky akcií ve vytipovaných podnicích ZZN vykoupí a poté je převede na Hospodářské služby. Zároveň prý bylo ujednáno, že Hospodářské služby v Renesanci získají majoritu. „Fatální chybou bylo, že jsme - já a doktor Jansta - uzavřeli s Jiřím Malúšem pouze ústní dohodu. Dali jsme mu asi sedm milionů korun, aby vyplatil spoluvlastníky Renesance, pány Mikety, a my tak získali 51 procent makléřské společnosti. Ovšem k převodu na nás nikdy nedošlo,“ lituje své nedůslednosti Švarc. Co se potom všechno semlelo, je věcí různé interpretace. Každopádně probíhaly nepříliš přehledné stamilionové transakce s akciemi, na něž poskytly prostředky nejen přímí aktéři, ale ve formě půjček i jednotlivé podniky ZZN a RIF. Konečným výsledkem je, že vybrané podniky ZZN a společnost Agropol dnes patří „makléři“ Jiřímu Malúšovi. Za šest let vytvořil uskupení Agropol Group s konsolidovaným obratem kolem dvanácti miliard korun a ziskem kolem 400 milionů. Agropodnikatel Švarc je na lopatkách, zcela mimo zemědělství. Jeho Hospodářské služby Nymburk jsou od roku 1998 v konkursu. V konkursní podstatě je údajně majetku za patnáct milionů, ač by správně mělo být za 400. Kde je ostatní? Správce konkursní postaty nymburské firmy Oldřich Skalák podal trestní oznámení na Švarce, jelikož usoudil, že situaci zavinil on. V té době ovšem ještě asi neznal všechny souvislosti.
Dostali jsme šunt.
„Malúš ty akcie nikdy vlastnit nemohl, vždyť on nerozeznal ječmen od pšenice. On nám měl pouze poskytovat služby makléře, všechno jsem zařizoval já s Janstou. Já jsem za rok 1995 najezdil autem po republice 110 tisíc kilometrů,“ cítí se Švarc ukřivděn a podveden. Jak se ale Jiří Malúš k majetku mohl dostat a převzít nad projektem kontrolu? „Například tím, že z nakoupených akcií si ponechával ty kvalitní podniky a na nás převáděl šunt. Vydělával také na obrovských rozdílech mezi nákupní a prodejní cenou akcií. Byl to Malúš, kdo nepřímo způsobil pád nejen Hospodářských služeb, ale i skupiny Tchecomalt, kam Obchodní sladovny patřily,“ tvrdí Švarc. Jako typický příklad uvádí obchod s akciemi ZZN Uherské Hradiště a ZZN Hodonín. „Tyto podniky jsme měli získat my, tak to bylo domluveno. On ale akcie vykoupil za zhruba 80 milionů korun a následně je prodal Obchodním sladovnám za 220 milionů. Nechápu, jak mu to mohlo ve sladovnách projít,“ diví se.
Dostal to, na co měl peníze.
Jiří Malúš se k okolnostem nabytí rozsáhlého majetku nechce veřejně vyjadřovat (EURO 7/2003). „Informace poskytuji tam, kde to považuji za opodstatněné. Třeba úvěrující banky mají údaje naprosto vyčerpávající, jinak by nám nepůjčili ani korunu a my nyní od nich čerpáme celkem 2,3 miliardy korun. O důvěryhodnosti svědčí i to, že směnky mnou podepsané se obchodují na zahraničních mezibankovních trzích,“ uvedl šéf Agropolu Group pro týdeník EURO minulé úterý. Striktně odmítá Švarcova slova o podvodu. „Pan Švarc si koupil přesně tolik akcií, na kolik měl peníze. Náš právní vztah byl naprosto korektní, vypořádaný bez jakýchkoliv problémů. Dokonce mám to vypořádání od něj podepsáno. Byly to normální, klasické obchody. Nikdy jsem nikoho nepodvedl,“ trvá Malúš na naprosté legálnosti. Středočeská policejní správa (respektive její služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality) podle informací týdeníku EURO trestní řízení vůči Pavlu Švarcovi již loni odložila a založila nový spis, na Jiřího Malúše. „O tom vůbec nic nevím,“ říká šéf Agropolu Group. Středočeská policejní mluvčí Soňa Budská informace potvrdit nechtěla. „Až do uzavření celého případu, což může trvat i rok, to nebudeme nijak komentovat. Je to velice citlivé,“ dodala.
Politické vazby.
V zájmu objektivního vyšetření je třeba dodat, že v pozadí kauzy mohou hrát významnou roli nejen obchodní zájmy některých konkurenčních podnikatelských skupin (vztahy v tomto sektoru jsou extrémně vyhrocené), ale teoreticky i zájmy politické. Nelze například pominout, že Švarcův kolega JUDr. Miroslav Jansta (bývalý předseda dozorčí rady Hospodářských služeb) má silné kontakty v prostředí ČSSD, zejména v její středočeské organizaci, a tudíž i na středočeského lídra strany, ministra vnitra Stanislava Grosse. V minulosti byl Jansta skrze bývalého ministra financí Iva Svobodu a jeho poradkyni Barboru Snopkovou (obviněni z vytunelování mělnické Liberty) spojován i s financemi strany. Není bez zajímavosti, že šéfem představenstva a majitelem Hospodářských služeb Nymburk se těsně před prohlášením konkursu stal podnikatel Josef Matoulek, sponzor ČSSD, který čelí obvinění z vytunelování C. S. Fondu. Pavla Švarce právně zastupuje a v představenstvu FC Bohemians zasedá někdejší vrchní státní zástupce Karel Brückler. Z hlediska prevence je dobré všechny tyto vazby připomenout, aby vyšetřovatelé mohli nerušeně pracovat.
