Postup FNM při přidělování zakázek je neprůhledný
Na likvidaci starých ekologických zátěží rozdělil Fond národního majetku už více než tucet miliard. Jsou to naše peníze získané z privatizace státního majetku, ale nic bližšího se o nich nedovíme. Management fondu se chová jako mocný soukromý donátor: dávám na bohulibé účely, tak se neptejte a mlčte!
Úředníci fondu si dokonce našli formulku, že jejich úřad stojí nad zákony a že žádné účty tisku, nevládním organizacím ani jiným „samozvaným“ zástupcům veřejnosti skládat nemusejí. A to ani v oblasti ekologických škod, na niž se vztahují dokonce dva zákony o poskytování informací - obecný z roku 1999 a zákon o právu na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí z roku 1998. „Fond národního majetku ČR je právnická osoba zapsaná do obchodního rejstříku, zřízená zvláštním zákonem,“ odpovídá šéf ekologické sekce Jaroslav Vítek na jakýkoli sebenevinnější dotaz. A vysvětluje: „Z výše uvedeného vyplývá, že na FNM se povinnost poskytnout informace ve smyslu výše uvedených zákonů nevztahuje.“
Tento postoj úředníkům FNM už mnoho let prochází. Přitom na koho jiného by se tyto zákony měly vztahovat více než na veřejnou instituci zřízenou proto, aby hospodařila s veřejnými prostředky, určenými na plnění veřejných úkolů? Poslání, prostředky i úkoly jsou veřejné. Je vůbec možné, aby hospodaření s těmito prostředky bylo neveřejné? Aby byly utajovány studie za tyto prostředky pořízené i smlouvy s expertními organizacemi placenými státem? A nakonec utajené smlouvy o provedení prací, v nichž úhrady placené státem-fondem jdou do miliard.
Zřizovací zákon říká, že hospodaření FNM je ve veřejném zájmu. Veřejnost si ovšem naplňování svého zájmu ověřit nemůže. Takže o tom, co je a není veřejný zájem, rozhodují - přesně podle Orvella - v přísně utajených jednáních úředníci fondu.
Při neprůhledném hospodaření, neprůhledném výběru na základě neveřejných posudků nepřekvapilo, že FNM vyplácel některým firmám nadstandardní ceny. Zejména když šlo například o vyčištění terénu od toxických látek pro sportovní halu. Kterýpak hokejový fanda ve vysoké funkci by nad tím nezamhouřil oko, zejména když je na spadnutí ostuda, že hala nebude včas dostavěna? A tak si Quonex Real účtoval za čištění svého vlastního pozemku, aby ho mohl prodat investorovi haly bez starých ekologických zátěží, dvakrát až třikrát přemrštěné ceny a FNM je pohotově vyplácel. Ministerstvo životního prostředí se loni obrátilo se žádostí o nápravu na tehdejšího místopředsedu FNM Vladislava Rašku. Tomu to však nestálo ani za odpověď.
Zato drtiči betonu od FNM své dostali - 350 korun za tunu, když jinde dávali 100 Kč. Biodegradace v režii FNM byla za 1180 korun, zatímco jinde za 630 korun za tunu, ale nejvíc se vyplatila těžba kontaminovaných zemin, jež byla dvanáctinásobkem tehdy obvyklé ceny: 850 korun za tunu. Všechno prošlo, jakékoli vysvětlení dosud úřadující šéf ekologické sekce Jaroslav Vítek odmítl.
Ceny být vysoké musely, protože jinak by bylo obtížné vyčerpat přidělenou částku 713 milionů. A kdo by chtěl cokoli vracet státu, jinak skoupému a chudému? Likvidace starých ekologických zátěží přestala být řeholí a stala se velmi výhodným byznysem.
Proto tolik podezřívání kolem nejčerstvější smlouvy FNM na likvidaci dioxinů ve Spolaně. Na první pohled šokuje velikost částky, přidělené bez jakéhokoli výběrového řízení - 2,7 miliardy. Týdeník EURO má informace, že neplatí ani jeden z povrchně publikovaných důvodů (všechny studie, všechny smlouvy jsou samozřejmě tajné). Není žádný důkaz, že by prodlením mohly být ohroženy lidské životy. Dioxiny, které se mají likvidovat, jsou dále zavřené ve dvou barácích, kde jsou už od konce šedesátých let. Jejich rozplavení povodní se neprokázalo. A není ani žádný důvod a priori počítat s kompletním rozemletím obou budov, když čeští specialisté na dioxiny jsou přesvědčeni, že toxické látky jsou především ve smetcích i v omítce a že zdivo nemusí být významně zasaženo. Pak by cena za dekontaminaci mohla být nesrovnatelně levnější. Zkoumal vůbec někdo zdivo? Co je ve studii proveditelnosti, se nedovíme - je tajná. Není pravdou ani to, že se nabízela jen jedna vhodná metoda likvidace. Týdeník EURO dnes publikuje výrok představitele jiné důvěryhodné firmy, která bez důkladného posouzení zůstala za dveřmi FNM.
Boj o zakázku měl být veřejný a standardní. Nečistá hra FNM poškozuje i nositele vítězné metody BCD, kteří mají velké renomé. Kdo však v zemi tunelů uvěří, že pod tím kopcem tajností a nerovných podmínek ze strany FNM není utajená dutina? Zvláště když za Spolanou je druhé ložisko dioxinů jiného původu, které přímo ohrožuje zvířata a lidi. A není přitom předmětem plánované dekontaminace.
