O novém služebním zákonu, který minulý týden schválila Sněmovna, vláda tvrdí, že vytvoří kvalifikovaný a nestranný úřední sbor, zatímco smluvně opoziční ODS v něm vidí nebezpečí zrodu privilegované kasty úředníků. Pravda je jako vždy někde uprostřed. Stát a jeho občané potřebují kvalitní úředníky. Toho nelze dosáhnout bez solidních, zákonem podepřených podmínek k jejich práci. V civilizovaných zemích je běžné, že postavení státního úředníka je upraveno zákonem, a není divu, že už hezkých pár let po Česku takovou právní normu vyžaduje i Evropská unie. Na druhou stranu se zdá, že těch výhod, které zákon české byrokracii přináší, je možná více, než je zdrávo. Nic na tom nemění ani skutečnost, že si poslanci Koalice vymohli vypuštění takzvané definitivy. Ta totiž fakticky funguje i bez zákona. Státní orgány za devět let existence českého státu nepředvedly ani jednu úspornou reorganizaci, při níž by byli přebyteční úředníci opravdu v širším měřítku propouštěni. Čísla jasně vypovídají, že opak je pravdou. Jedinou čestnou výjimkou je Česká národní banka, která v roce 1998 dokázala propustit patnáct procent zaměstnanců a na tehdejších stavech stojí prakticky dodnes.
Také delší dovolená a výhody při odchodu do důchodu, které mají kompenzovat nižší platy, jsou v řadě případů dost problematické. Dostupné údaje říkají, že ministerští úředníci dosahují slušných výdělků srovnatelných s podnikatelskou sférou. Samozřejmě mnohem méně spokojeni mohou být často přetížení úředníci finančních úřadů či správy sociálního zabezpečení. Za zaznamenání stojí ale v této souvislosti i hlas šéfky úřednických odborů Aleny Vondrové, která upozornila v deníku Právo, že zákon zaručuje státním úředníkům zvyšování platů, i když mzdy ostatních pracovníků ve veřejném sektoru budou zmrazeny, což odborářka právem považuje za diskriminaci. Naopak je možné přivítat zákonem zavedené pravidelné přezkušování úřednictva a důraz na kvalifikaci, který zákon přináší.
Nakonec budiž. Stát stojí na svém úřednickém aparátu. To věděli i ve staré Číně. Jedno je však třeba říci jasně. Žádný, ani sebelepší zákon nezmění stav, kdy jsou české úřady považovány za jedny z nejzkorumpovanějších na světě, kdy se úředník chová jako vrchnost a množí se rychleji než předvolební sliby vlády sociální demokracie.
Jakýkoli služební zákon by měl být součástí celkové reformy státní správy, která se v Česku zredukovala na velmi sporné obnovení krajských samospráv a vytvoření tisíců nových administrativních míst v regionech. Špidla sice slibuje, že zákonem zavedená systemizace zabrání nekontrolovanému a neefektivnímu nárůstu počtu úředníků, ke kterému podle něj dosud někde dochází, tyto naděje však jsou marné. To ví každý, kdo si někdy přečetl Parkinsonovy zákony. Je jen jedna, alespoň částečně účinná cesta jak omezovat byrokracii, a tou je šetření. Pokud neporoste objem mzdových prostředků pro státní správu, nebudou se ani množit úředníci. Naopak lze očekávat jejich citelné ubývání. Není přitom pochyb o tom, že obsluha státu by menším počtem úředníků nijak neutrpěla. Moderní technologie otevírají možnosti růstu produktivity práce nejen v hutnictví či ve výrobě automobilů, ale i za stoly kanceláří. Je těžko zdůvodnitelné, proč stejnou práci jako v době husích brků musí dnes dělat stejný počet komputerizovaných byrokratů. Jestliže podniková sféra musela projít očistou od přezaměstnanosti, musí jí projít i státní správa a další odvětví veřejných služeb. Schválený služební zákon takovému přístupu do budoucna zřejmě příliš nenahrává. Místopředseda ODS Ivan Langer tvrdí, že zákon přijde na deset miliard korun, Vladimír Šidla komicky oponuje, že to bude maximálně sedm. Najde se konečně mezi současnou politickou garniturou někdo skutečně odhodlaný vyřešit korupci a přezaměstnanost na českých úřadech? Nový zákon tomu nebrání.
