Slovenská vládní koalice si kolem krku utahuje smyčku
Jen rok trvalo slovenské koaliční vládě Mikuláše Dzurindy, aby se dostala zpátky na startovní čáru. A to v mnohem slabší a otřesenější pozici. Jak vyplývá z průzkumu Institutu pro veřejné otázky, důvěřuje dnes vládě jen osmatřicet pro cent občanů, zatímco počátkem roku to bylo 56 procent. Sám Dzurinda měl v lednu podporu 26,4 procenta respondentů, nyní už jen 13,6 procenta. To je méně, než má Vladimír Mečiar.
Na dluh.
Voliči chtěli změnu, ale co je to změna? Vládní koalice sdružuje tolik politických stran (jedenáct) a takových odstínů, že duha bledne závistí. Jestliže za předchozí vlády byl za vše špatné i dobré odpovědný jediný člověk, dnes se poli tická odpovědnost dostala kamsi do zákulisí, do rukou koaliční rady, kde zřejmě platí, že všichni hovoří do všeho a nikdo za nic neodpovídá. Slibovaná transparentnost politiky se rozplynula jako pára nad hrncem.
V loňské předvolební kampani Slovenské demokratické koalice zněla nejúderněji slova, na která se po letech Mečiarova panování na Slovensku dobře slyší: „Posvítíme si na privatizační skandály! Tato slovenská akce čisté ruce skončila jako v Čechách. Ve ztracenu. Stejně dopadly i ušlechtilé sliby o ozdravování ekonomiky a vnitřní politiky. Jen vyšší prestiž Slovenska v zahraničí zůstala, ale tu dostal Dzurindův kabinet vlastně na dluh - kvůli tomu, že dokázal vystřídat Mečiara.
Nafta II.
Je příznačné, že v období, kdy vážně oslabená slovenská ekonomika stále čeká na stanovení strategie dalšího směřování, mimo jiné i pokud jde o osud státem vlastněných strategických podniků, se stala největší mediální bombou takzv aná kauza Nafta Gbely II, která v konečném důsledku stála místo ministra hospodářství L udovíta Černáka (Demokratická unie), prezidenta Fondu národního majetku L udovíta Kaníka (Demokratická strana) a viceprezidenta Ladislava Sklenára (Strana d emokratické levice).
Všechno začalo ještě za Mečiarovy vlády, kdy jeden z nejlukrativnějších slovenských podniků, vlastnící mimo jiné i podzemní zásobníky plynu, získala tehdy neznámá akciová společnost Druhá obchodní, sídlící v polorozpadlém rodinném domě. Na fta Gbely byla k mání za miliardu slovenských korun, ačkoliv tržní hodnota firmy byla mnohonásobně vyšší. Na všechna obvinění, že za privatizací firmy jsou přední představitelé HZDS, tehdy Mečiar odpovídal: „Nevím, neznám, nepamatuji se, nemohu zjis tit.
Ne náhodou se tedy sliby objasnit privatizaci tohoto podniku staly předvolebním hitem tehdejší opozice. Nezanedbatelná ale nebyla ani kalkulace s přínosem do státního rozpočtu při případném prodeji firmy zahraničnímu zájemci.
Šok.
Po nástupu Dzurindovy vlády jednal slovenský Fond národního majetku s bývalým funkcionářem HZDS, majitelem Nafty Gbely Vladimírem Poórem o vrácení společnosti státu. Poórova pozice byla všeobecně považována za neudržitelnou a očekáva lo se, že firmu bude muset vrátit. Tím spíše, že to i sám oznámil. Jak už to bývá, řada představitelů vládní koalice se předháněla ve vyhlášeních, že je všechno na nejlepší cestě, což se ale záhy ukázalo jako bluf. Dvaadvacátého července Poór oznámi l, že prodal svoji firmu Arad, jejímž prostřednictvím Naftu Gbely vlastnil, americké společnosti Cinergy Corporation. Svědci tvrdí, že šokovaný Dzurinda tehdy na chvilku vyběhl ze zasedání CEFTA a rovnou oznámil viníky: prezidenta a viceprezide nta FNM.
Sám Kaník vidí záležitost takto: „V době, kdy Nafta Gbely patřila Poórovi, se některým zainteresovaným zdálo, že by byl výborný byznys prodat podzemní zásobníky plynu do zahraničí a zbytek firmy vrátit do rukou FNM. Tím by se jednak deklarovalo, že akcie jsou zpátky v rukou státu, jednak bychom vydělali. Když jsem se o tom dozvěděl, postavil jsem se proti, a tím jsem se dostal do sporu s ministrem hospodářství Černákem. To byla první fáze. Do omrzení jsme opakovali, že se akcie musí dostat zpátky na účet FNM a teprve potom mohou následovat další kroky. Naši protihráči z ministerstva hospodářství naopak meditovali o tom, jak do celé akce zapojit ještě Slovenský plynárenský průmysl. To trvalo několik měsíců. V podstatě už jsme byli s Poórem dohodnuti, že akcie vrátí. Vtom mu ale došla trpělivost, anebo se dal někým obalamutit, zkrátka a dobře oznámil, že už Arad prodal.
Dzurindův tlak.
Tato skutečnost vyvolala na slovenské politické scéně hysterii, ačkoliv nikdo přesně nevěděl, zda se to, o čem Poór mluvil, skutečně stalo. Skeptici měli pravdu - nakonec se ukázalo, že šlo o pokusný balonek. Koncem srpna Poór d ospěl k názoru, že jediným způsobem, jak se z kauzy Nafta Gbely dostat se zdravou kůží, je vrátit akcie FNM. Následoval podpis dohody o převodu akcií a současně o odkoupení dceřiné společnosti Nafta Gbely - Nafta Trade. Zhruba v polovině října se akcie skutečně objevily na účtu FNM.
Prvořadým předpokladem takového konce bylo předběžné rozhodnutí Nejvyššího soudu, který zablokoval akcie právě na návrh vedení FNM. Dzurinda, který aféru energicky rozfoukával od samého počátku, přesto nadále obviňoval oba šéfy FNM z nedostatečného úsilí vrátit státu pochybně privatizovaný majetek a žádal jejich odvolání. Do řešení případu byl zapojen nejen státní aparát, ale i policie a tajná služba. Premiér dokonce usiloval o trestní stíhání představitelů fondu, avšak policie nezjistila spáchání trestného činu. Paradoxní je, že k odvolání Kaníka a Sklenára přispěly nakonec hlasy HZDS, jehož poslanci vytýkali vedení FNM zpochybňování privatizačních rozhodnutí Mečiarovy vlády…
Rozklad?
Podle Kaníka se jen potvrdilo, že v politice pravda nehraje až tak významnou úlohu. „Je to postupný rozklad vládní koalice. Musím poděkovat opozičním poslancům, že hlasovali za moje odvolání, protože jen potvrdili, že to, co jsme na fondu d ělali, jsme dělali dobře. Premiéra nikdo do našeho odvolávání netlačil, byla to jeho iniciativa, říká exprezident, podle něhož šlo o srážku vizí a názorů na to, jak má vypadat politika Dzurindovy vlády, a dodává, „jistá část vládní koalice, která v minulosti spolupracovala s HZDS, jako by si odnesla z tohoto bývalého spolupůsobení i způsoby a techniku účinkování v politice a ekonomice. Někteří si možná myslí, že po loňských volbách nastala změna jen v personálním obsazení a techniky zůstanou staré. Jen je třeba ry chle doběhnout ty, kteří byli před námi, a posbírat to, co ještě zůstalo. S tím jsem nemohl souhlasit, protože je to velmi krátkozraké řešení. V tom vidím problém a podstatu kauzy Nafta Gbely i dalších.
Problém je ale i v tom, že je velmi těžké dopátrat se, zda za kauzou Nafta Gbely II byla jen Dzurindova neochota uznat omyl, osobní antipatie, anebo něco hlubšího. Podstatné je, že koalice se utápí v žabomyších sporech a kauzách, zatímco Vladimír Mečiar už slyší, jak jí zvoní hrana. Podle posledního průzkumu Institutu pro veřejné otázky jsou lidé přesvědčeni, že v porovnání s obdobím před volbami 1998 se situace změnila k horšímu. Stav ekonomiky považují za horší tři čtvrt iny občanů, životní úroveň jedenašedesát a bezpečnost občanů padesát devět procent.
