Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov nachytal Karla Schwarzenberga. Podle ČT 24 na jednání tzv. bruselského fóra Lavrov kritizoval EU, že používá dvojí metr. „Obviňují nás, že máme sféry vlivu. Ale co jiného je Východní partnerství než pokus rozšířit sféru vlivu EU zahrnující i Bělorusko? Když můj dobrý přítel Karel Schwarzenberg veřejně řekne, že jestli Bělorusko uzná Abcházii a Jižní Osetii, může se rozloučit s Východním partnerstvím, je to vydírání, nebo fungující demokracie?“ tázal se stylově a přesně Lavrov.
Ještě podivnější řeč měl Schwarzenberg v debatě EU o bankovním tajemství. Normálně uvažující člověk tuší, jaké nechutnosti pomáhá skrývat neprůstřelné bankovní tajemství. Člověk s historickou pamětí ví, že švýcarské banky dodnes tyjí z majetků lidí vyvražděných nacisty. Proto EU vyvinula tlak, aby země, které jsou na „černých seznamech“ daňových rájů, akceptovaly standardy Organizace pro hospodářskou obnovu a rozvoj (OECD). A tak mohl na závěr bruselského summitu premiér Mirek Topolánek sdělit, že zatímco Andorra, Monako a Lichtenštejnsko zůstávají na černé listině, Rakušané, Lucemburčané, Belgičané a Švýcaři z ní na poslední chvíli unikli, byť za cenu řady ústupků. Zcela v rozporu s tímto evropským trendem však Schwarzenberg podpořil tehdy ještě tvrdě odolávající Švýcary výrokem brutálním zejména z historického hlediska: „Daňové truhlice přijdou tam či onde o pár milionů eur. Nezávislost země a tradice nezávislého, neutrálního Švýcarska je však cennější než toto.“ To se Schwarzenbergovi opravdu nepovedlo. Bonmoty se nedělají na konto vyvražděných a po smrti ještě okradených.
