Fúze v českém pivovarnictví
Přestože fúze Plzeňského Prazdroje s Radegastem vyvolává nejhalasnější odpor u malých pivovarů, skutečně poškozen zřejmě bude jen britský koncern Bass, který doufal, že Radegast spojí ve vlastní režii s Pražskými pivovary.
Není známo, že by se kdykoliv jakýkoliv český velvyslanec v kterékoliv zemi tak namáhal ve prospěch nějaké české společnosti, jako to činí s velkým nasazením mnozí ambasadoři působící v Praze. Téměř dokonalý příklad splynutí diplomatické a ekonomické role předvádí zástupce Velké Británie pan David Broucher. Týdeníku EURO potvrdil, že v souvislosti s fúzí Plzeňského pivovaru a Radegastu navštívil přímo ministra zahraničních věcí Jana Kavana. Interpretace této návštěvy se ovšem v podání jejích účastníků poněkud liší.
Tiskový tajemník britské ambasády Giles Portman popřel, že by snad velvyslanec lobboval ve prospěch jedné britské firmy, jejíž plány v České republice fúze evidentně naruší. Popřel ovšem i to, co tisku sdělil ministr Kavan. Giles Portman totiž tvrdí, že velvyslanci vůbec nejde o fúzi jako takovou, ale jen o to, aby byl proces jejího vzniku průhledný.
Jan Kavan však prohlásil, že britský velvyslanec u něho protestoval právě proti spojení plzeňského pivovaru s Radegastem, a dokonce prý mu měl říci, že fúzí by mohla být zpochybněna i česko-britská dohoda o investicích. Tuto inf ormaci přinesly prakticky všechny české celostátní deníky. Když se na skutečný obsah rozhovoru mezi Kavanem a Broucherem týdeník EURO zeptal v Černínu, bylo prohlášení ministra potvrzeno i s tím, že britský velvyslanec skutečně protestoval proti samotné fúzi a že skutečně naznačil, že by mohla ohrozit investiční dohodu. Ačkoliv ministr verbálně přiznává antimonopolnímu úřadu nezávislost, prý stejně uvažuje o tom, že celou záležitost ještě vládě předloží.
Kavanovo vystupování musí nutně vyvolávat pochybnosti o tom, čí píseň vlastně zpívá. Evidentně pozorně naslouchá názorům a námitkám britského velvyslance. Údajně je v dosti těsném styku s Grahamem Staleym, který je sice šéfem Česko-b ritské hospodářské komory, leč rovněž ředitelem evropských aktivit britské společnosti Bass Breweries. A ta je nejen majitelem Pražských pivovarů, ale rovněž třetinovým akcionářem Radegastu. Pokud se někoho může v záporném slova smyslu fúze Rad egastu a Plzeňského pivovaru dotknout, je to tudíž v prvé řadě Bass. Navíc se ale ještě říká, že do Černínu občas dochází i Josef Zieleniec, který je nejen Kavanovým předchůdcem, ale rovněž členem představenstva Pražských pivovarů.
Lze věřit britské ambasádě, že samotnou fúzi přinejmenším oficiálně nezpochybňuje. I kdyby se totiž odhlédlo od občas opomíjeného faktu, že Česká republika není členem Evropské unie, a že tudíž tam platné zákony nejsou pro ni závazné, nic by t o neměnilo na tom, že v jedenácti členských zemích tržní podíly jednotlivých pivovarnických skupin značně přesahují oněch 44 procent, které nyní v České republice usurpuje sfúzovaný český minigigant. V Irsku například Guinness polyká tři č tvrtiny nebo Heineken v Holandsku dvě třetiny trhu.
Samotný proces fúze a poněkud matoucí chování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vysvětlují právníci celkem jasně. První žádost o fúzi obou pivovarů podali jejich přímí akcionáři (především tedy skupina Investiční a Poštovní banky) v září 1997. Hned nato v prosinci úřad žádost zamítl, načež účastníci podali odvolání. V důsledku tohoto odvolání úřad zamítavé rozhodnutí zrušil. Mezitím však do IPB vstoupila Nomura, která se rovněž mezitím stala akcionářem Radegastu. Proto že pak 13. května 1998 vydal úřad rozhodnutí o bezpodmínečném povolení fúze obou bank, stalo se zcela bezpředmětné vše týkající se přímého pivovarnického spojení. Právě tak postup úřadu vysvětlil jeho místopředseda Luděk Svoboda.
Antimonopolní zákon totiž není zákonem proti monopolům nebo velkým společnostem, ale má ohlídat případné neřestné chování firem. Obavu z takového možného neřestného chování tandemu Plzeň-Nošovice vyjadřují už preventivně velice nahlas malé pivovary, jejichž zcela mimořádné postavení v České republice lze vysvětlit jen rolí, kterou má pivo na české politické scéně. Jen proto si malé pivovary například vymohly mimořádné snížení spotřební daně: ty nejmenší z nich ji platí jen poloviční. Zatí m jejich pozici nikdo neohrožuje, ale přesto se svým mediálním odporem pasují do role mouřenína. V této hře přece nejde o malé pivovary, ale o to, zda se Radegast spojí s Plzní, nebo s Pražskými pivovary.
Pražské pivovary ovládl britský Bass, který si pořídil také třetinový podíl v Radegastu jen proto, že ho chtěl jednou spolknout sám, neboť stejně jako Nomura a mnozí další dobře ví, že svět kráčí směrem k velkým firmám. Tak vysvětlují pozici Bassu v České republice například i britské Financial Times, které k tomu podotýkají, že definitivní prop ojení Plzně s Nošovicemi je pro Bass velkou ranou. Tím větší, že ČR je pro Bass jediným významnějším polem v zahraničí a že v ní britská firma dosud moc nepředvedla. Za loňský rok zaznamenaly Pražské pivovary ztrátu 880 milionů, za ro k 1997 činila 250 milionů korun.
