Střídání oponentů je pro náš politický systém nejlepší řešení
Myslíte si, že by ODS měla v Praze vytvořit velkou koalici s ČSSD, přestože může vládnout sama?
- Ano 21,2 %
- Ne 75,2 %
- Nevím 3,6 %
Zastánci většinového volebního systému by měli jásat. ODS získala v Praze úctyhodných 54,43 procenta hlasů, tedy 42 mandátů v sedmdesátičlenném zastupitelském orgánu, a může zde vytvořit jednobarevnou vládu. Neboli nést sama odpovědnost za vládnutí. Tato situace však s sebou nese mnohá úskalí, od lákadla silových řešení přes možnou korupci až po zákon, který umožňuje schvalovat cokoli v zastupitelstvu většinou všech hlasů, a nikoli většinou přítomných hlasů jako v parlamentu. Zároveň to však dává šanci na vznik velmi kritické opozice, která by ODS neměla odpustit žádný prohřešek. Něco takového by bylo jen žádoucí, protože by to mohl být jeden z kroků ke změně politické kultury země. Nezvládne-li totiž ODS své postavení, příště by mohla vyhrát opozice, a toto střídání u moci tvoří jeden ze základů demokracie. V tomto duchu odpovídá většina ze 75 procent manažerů, kteří na otázku odpověděli ne.
Za všechny uveďme velmi obsáhlou odpověď respondenta, kterou stojí za to kvůli její výstižnosti publikovat téměř celou: „Rozhodně neměla. Střídání oponentů na komunální i celostátní úrovni je významnou pojistkou proti zneužívání moci a korupci. Velké koalice, ve kterých je zcela lhostejné, kdo je formálně u moci a kdo v opozici, popírají význam voleb jako základního nástroje pro zajištění demokratického vývoje společnosti. Kromě toho v českých podmínkách, kde dosud existují významné privatizační příležitosti a obrovské státní zakázky, je jediným zájmem obou takto propojených politických subjektů krýt ilegální vydělávání peněz a sebe navzájem. Navíc za situace, kdy prakticky celou mediální sféru ovládají peníze v pozadí a kdy lze velmi snadno odhadnout, kdo, co a jak bude o politicích a jejich skandálech psát (anebo spíše nepsat), a proto chybí další významný nástroj, který ve vyspělejších demokraciích dokáže odhalit alespoň některé aféry. O zkorumpované policii a podjatých, nebo v lepším případě neschopných soudcích, kteří rovněž neplní svou roli ve společnosti, snad ani nemá smysl mluvit. Nepochybuji o tom, že toto selhání politických elit do značné míry způsobila morální devastace celé společnosti v důsledku komunistické minulosti. Ekonomická transformace poskytla pouze vhodnou příležitost pro to, aby zneužívání moci bezcharakterními lidmi hypertrofovalo do neúnosných rozměrů.
Náprava nebude krátká ani jednoduchá a musí začít u změny volebního systému. Náš současný poměrný volební systém vede k tomu, že vůbec není jasné, co se vlastně po volbách bude dít. Chceme-li tento volební systém zachovat, pak by měl strany tlačit k uzavírání předvolebních koalic a ponechat na voličích, aby rozhodli, kdo a s jakým programem bude v příštím volebním období vládnout. Neměl by znevýhodňovat malé strany, neboť vznik a rozvoj nových myšlenkových proudů v politice je tak pro voliče mnohem lépe viditelný a dává jim možnost, aby je případně ve volbách podpořili. V systému dvou stran se tento vývoj odehrává ve vnitrostranických frakcích, jejichž názory a představitelé jsou většině voličů skryty. To, že by volební systém měl zabránit povolebním patům anebo závislosti vlády na jednom či dvou poslancích, je snad po našich dosavadních zkušenostech úplně jasné.“
Kvůli diskusi však zmiňme dva manažery s opačným názorem. Oba jsou zastánci konsensuálního přístupu a první tvrdí: „Na komunální úrovni je nejdůležitější zajištění kontinuity v oblasti strategického rozvoje obce a řešení řady praktických problémů bez ohledu na to, zda má či nemá nějaká strana v daném volebním období většinu v zastupitelstvu. Konsensuální rozhodování tento aspekt posiluje, proto bych koalici v Praze uvítal.“ Druhý je zajímavý zcela opačným vnímáním možnosti kontroly moci: „Z hlediska zájmu občanů je koalice rozumnější - dohody budou uzavírány a závažná rozhodnutí přijímána po zásadnější diskusi, než kdyby si to 'upekla jednobarevná vláda sama'. A myslím si, že koalice je rozumnější i z hlediska ODS - nebude stát, byť s nadpoloviční většinou, 'proti všem', opozice bude slabší a ČSSD naopak tlačena do pozice odpovědného 'spoluvládce'. Existuje tedy dost logických argumentů pro odpověď ano.“
Tyto odpovědi jsou výjimečné ve velké převaze záporných odpovědí, za něž nejlépe vypovídá tato: „Domnívám se, že by to byl ten nejhorší signál, který by bylo možné vyslat voličům. Proč by strany měly soutěžit o hlasy, kdyby dvě největší, nota bene s rozdílnými politickými cíly, uzavíraly koalici, která ze střednědobého hlediska vždycky vládla? To je cesta do pekel.“
Odpovídalo 113 manažerů.
