O druhé dekádě 21. století se jednou možná bude mluvit jako o době elektrického automobilu. Vyrábí je kdekdo od Elona Muska po čínskou automobilku NIO; a jejich hlavní zádrhel je v bateriích. Současná praxe velí používat lithio-iontové baterie, kde si na svých patnáct minut slávy přicházejí kobalt a - logicky - lithium. Jak stoupá poptávka po elektromobilech, stoupá i spotřeba obou řečených kovů.
To má svoje úskalí. Ačkoli technologie zlevnily provoz baterií z 1000 dolarů za kilowatthodinu v roce 2007 na dnešních zhruba 200 dolarů (a v roce 2020 se očekává pokoření hranice 150 dolarů za kilowatthodinu), ceny jejich surovin stoupají - a ne o haléře. Ačkoli lithia je dostatek, jeho cena se z 5000 dolarů za tunu v roce 2015 zvedla na dnešních 19 500 dolarů. A kobalt je ještě horší.
Na sedmdesát procent světového kobaltu se těží v Demokratické republice Kongo. To má dvojitý háček: zaprvé, podle globální konzultační firmy McKinsey tamní zásoby vydrží při současném tempu těžby pouze do roku 2025. A tempo samozřejmě může ještě zrychlit.
A zadruhé je Kongo jedním z nejnešťastnějších koutů světa. Pro tento text je důležité, že dodávky kobaltu podléhají kromě zákonů trhu také situaci v tamních dolech, tedy tomu, která parta hrdlořezů zrovna tahá za delší konec. Protože občanská válka a dětská práce je tamní normou, korektní atmosféra na oficiální straně západního byznysu si vynutila zpřísnění pravidel dovozu kobaltu (podobně jako u diamantů).
Důsledky mohou být podle McKinsey dvojí: buď se zvýší kvalita dohledu nad těžbou kobaltu, nebo poklesne objem jejich dodávek. Tak či tak, kdo je ochoten snést dávku rizika s tím spojenou, na kobaltu by v příštích letech zchudnout neměl. Mezitím lithium a kobalt podle odhadů téže firmy prodraží každý elektromobil v průměru o sto dolarů.
Prokleté sucho
Když se letos v únoru Západ v čele s Američany chystal k oslavě svátku zamilovaných, zjistil ke svému údivu, že čokoláda není samozřejmost, a levná čokoláda už vůbec ne. Kakao letos zaznamenalo na komoditních burzách nejprudší růst - o devět procent.
Původ onoho vzestupu je dvojí. Zaprvé, nasycenost trhu v předchozích dvou sezonách srazila ceny dolů, takže pěstitelé šetřili s ošetřováním letošní sklizně. V Ekvádoru (odkud pocházejí kvalitní zrna pro firmy jako Lindt & Spruengli) i Indonésii to srazilo výnosy o desítky procent; z posledně uvedené země, jež byla ještě před pěti lety třetím největším producentem kakaa na světě, se letos stal čistý dovozce. Zadruhé je tu sucho. To zase poškodilo plantáže v západní Africe, odkud pochází dvě třetiny světové produkce.
Suroviny docházejí: kolik máme času? Uhlí vydrží 150 let, čerstvá voda 12
Sucho dává zabrat i zásobám kokosového oleje. Jihoindické státy Kerala a Tamil Nadu a jejich kokosové plantáže, největší na světě, zažily dva extrémně suché roky (v případě Keraly ironicky kombinované s ničivými povodněmi). Cena značkového kokosového oleje na asijských burzách tak letos vystoupala na dvojnásobek loňské ceny, zhruba na 230 rupií za kilogram. V důsledku toho se mezi producenty rozmohla praxe míchat kokosový olej s podstatně levnějším olejem slunečnicovým v poměru 1 : 5, ovšem za cenu zhruba poloviční. Ze skutečného kokosového oleje se stal luxus.
Třetí a první svět
Nedostatek lecčeho od potravin po stavební materiály je v rozvojovém světě na denním pořádku. Jen minulý týden popíral filipínský prezident Rodrigo Duterte kritický nedostatek rýže; zimbabwští stavebníci zjistili, že vůbec nemohou sehnat cement (čínský producent Sino Zimbabwe Cement Company krutě podcenil letní stavebnický apetit) a v Tanzanii muselo zavřít osm ze třinácti největších rybáren závislých na dodávkách z Viktoriina jezera poté, co si policie vyšlápla na tamní pytláky.
Protože občanská válka a dětská práce je v Kongu normou, korektní atmosféra na oficiální straně západního byznysu si vynutila zpřísnění pravidel dovozu kobaltu.
To v průmyslovém světě je to jinak: cementu je dost, ale není, kdo by stavěl. Podle organizace Associated General Contractors of America, což je zhruba stavebnická komora, má 80 procent stavebních firem potíže sehnat pracovníky s hodinovou mzdou. Pokud se podle jejího červencového vyjádření nezmění současná silně restriktivní imigrační politika, ohrozí to růst celé ekonomiky.
Američtí lékárníci zase letos s hrůzou zjišťují, že se jim akutně nedostává opiátů. Zčásti za to může relativně nový zvyk Američanů tyto léky jíst po kilogramech k snídani. Z druhé části je tím stavem vinna administrativa Donalda Trumpa, jež vyhlásila „opiátovou epidemii“ hrozbou pro zdraví veřejnosti a rozhodla se jí čelit razantním omezením distribuce. Výsledkem je, že 98,4 procenta lékáren nemá dotyčné léky k dispozici v odpovídající míře, říká zpráva jejich profesní organizace American Society of HealthSystem Pharmacists. Situaci nepomohl ani fakt, že loňský hurikán Maria de facto srovnal se zemí Portoriko, kde se vyrábí více drahých léků než kdekoli jinde na území USA.
Nedostatek surovin dopadl i na Česko. Dochází písek, Sahara nás nespasí
A aby toho nebylo málo, nejenže nejsou lidi a léky, není ani krev. Instituce Canadian Blood Services, jež pečuje o stavy krve v kanadských nemocnicích, v srpnu oznámila, že jí chybí 22 tisíc dárců. Za tím účelem zmírnila kritéria dárcovství: od posledního tetování či piercingu nemusíte čekat půl roku, než budete smět darovat krev, nýbrž jen tři měsíce. A pokud jste dosud museli být před úkonem střízliví déle než dvanáct hodin, dnes stačí, když budete prostě střízliví. Berme alespoň to jako dobrou zprávu.
Návrat do socialismu: kvůli stavebnímu boomu v Česku došly cihly
Přečtěte si také: