Spojené státy mají pověst země, kde se lze soudit o cokoli. A týká se to také oblasti daní. V USA tak již zažili několik případů, kdy se lidé vyhnuli placení daní zcela kuriózními způsoby. Příklady čtyř nejbizarnějších příkladů, které mohou nebo mohli Američané započítat do daňově odpočitatelných nákladů, přinesl server gobankingrates.com.
Před deseti lety Justin Rohrs řídil automobil pod vlivem alkoholu (nutno dodat, nadýchal pouhých 0,09% promile) a sjel z nábřeží. Škodu za rozbité vozidlu mu pojišťovna odmítla zaplatit. Na tom by samozřejmě nebylo nic překvapivého, kdyby se Rohrs nerozhodl škody ve výši 30 tisíc dolarů (podle dnešního kurzu 710 tisíc korun) zahrnout do daňově odčitatelných položek. Ačkoli finanční úřad jeho nárok zamítl, Američan se odvolal k daňovému soudu a překvapivě uspěl.
1. Řízení pod vlivem alkoholu
2. Charita pro kočky
Jan Van Dusenová z kalifornského Oaklendu tráví většinu svého času péčí o zatoulané a zraněné kočky. Když v roce 2004 vyplňovala daňové přiznání, odečetla si z daní 12 068 dolarů (286 tisíc korun) za kočičí jídlo, veterinární péči nebo papírové ubrousky. Finanční úřad ji varoval, že takové položky nemůže uplatňovat. Spor opět došel až k soudu, který rozhodl, že péče o kočky je v tomto případě charitou a Dusenová má na daňový odpočet nárok.
3. Zvětšení prsou
Málokoho napadne zahrnout zvětšení poprsí do daňově odčitatelných nákladů, ale jiného názoru byla Cynthia Hessová. Jako exotická tanečnice jí větší křivky pomohly v jejím „byznyse“. Její nárok také po nesouhlasu finanční správy dospěl až k soudu, kde Hessová argumentovala, že implantáty by měly být pokládány za pracovní uniformu. I v tomto případě jí dal soud překvapivě za pravdu.
4. Dealerství drog
Tenhle případ se datuje až do roku 1974, kdy policie zatkla v Minnesotě drogového dealera Jeffrey Edmondsona. Obchodoval s marihuanou, kokainem nebo amfetaminem. V našich končinách to zní zvláštně, ale jedním z jeho prohřešků byla i skutečnost, že za svoji „podnikatelskou činnost“ neodváděl daně.
Edmondson tak ve vězení vyplnil daňové přiznání, ve kterém započítal do nákladů i veškeré výdaje na nákup drog. To mu finanční správa zatrhla, ale za dealera se postavil daňový soud. Položky zahrnovaly například 45 kilogramů konopí. Taková praxe již dnes možná není, americký kongres ji zakázal v roce 1982.
