Nová strategie konkurenceschopnosti je na světě. Jde o to, jestli ji politici vezmou opravdu vážně. Závazná pro kroky ministrů není
Na schválení vládou čeká plán, který by měl během příštích osmi let zvrátit upadající schopnost České republiky konkurovat ostatním zemím. Nová Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti 2012 až 2020 je komplexním souhrnem staronových nápadů, co v této zemi zlepšit: od korupce ve státní správě přes nedostatečnou infrastrukturu a vysoké zadlužení až po slabé výsledky na poli inovací. Na nedávném setkání Euro Business Breakfast v pražské restauraci Mlýnec se diskutovalo o tom, k čemu jsou podobné strategie dobré a jak dosáhnout toho, aby rozumná předsevzetí nezůstala jen na papíře.
Pod jednou střechou
Ministerstvo průmyslu a obchodu se rozhodlo sepsat novou koncepci tváří v tvář zhoršujícím se tuzemským výsledkům. Podle Studie světového ekonomického fóra, jejíž závěry byly zveřejněny začátkem září, se totiž zdejší konkurenceschopnost poslední roky propadá. Před třemi lety Česko na světovém žebříčku obsadilo jednatřicáté místo, před rokem šestatřicáté, a nyní je dokonce ještě o dvě příčky níž. Ministr Martin Kocourek i představitelé Národní ekonomické rady vlády, kteří na materiálu s ministerstvem intenzivně spolupracovali, ale považují za reálné posunout Českou republiku do roku 2020 do první dvacítky. A jak to udělat? „Navrhli jsme několik opatření. Inspirovali jsme se zejména doporučeními od mezinárodních organizací a dále kroky, které se zde už činí nebo připravují, a dali jsme to všechno pod jednu střechu,“ vysvětloval v Mlýnci ministr Kocourek. Z dlouhého seznamu úkolů pro českou vládu, zákonodárce i celou společnost přitom vypíchl tři hlavní oblasti, které se také staly mottem strategického materiálu: tři „i“ neboli instituce, inovace a infrastruktura.
Zvednout příjmy, zkrotit dluhy
Nehledě na to, které oblasti daly materiálu jméno, jsou nejčastěji zmiňovanými body strategie jednak takzvaná finanční ústava a dále změny v daních a odvodech. Stratégové doporučují, aby se vláda pokusila prosadit rozpočtový zákon. Vládnoucím politikům by se tím napříště nastavily limity veřejného zadlužení, kterých by bylo těžké se zbavit, protože pojistka by měla nejspíš podobu ústavního zákona. Na vytvoření konkrétní legislativní podoby takové zásadní změny by měla být v budoucnu jmenována pracovní skupina ministerstva financí. V souladu s nedávným zvýšením daně z přidané hodnoty a jejím sjednocením na hodnotě 17,5 procenta pak strategie navrhuje větší zdanění spotřeby. Naopak odvody na sociální a zdravotní zabezpečení by se rozhodně zvyšovat neměly, protože už dnes máme příliš vysoké náklady na pracovní sílu. Zrovna tak, nikterak překvapivě, nedoporučuje zvyšování daní z příjmu a zisku.
Nemocná státní správa
Celý materiál nicméně otevírá kapitola nazvaná Instituce a právě o ní se v Mlýnci diskutovalo nejvíce. Největší slabinu autoři studie vidí v míře byrokracie a také v obtížné vymahatelnosti práva. Za nimi následuje korupce, která je označena jako další nevýhoda České republiky v soutěži o přízeň investorů. „Chceme co nejvíce urychlit elektronizaci státní správy, to znamená propojit nejrůznější registry tak, aby styk veřejnosti a subjektů se státní správou byl co nejpružnější a nejaktuálnější, a v neposlední řadě aby byly kroky státní správy co nejprůhlednější,“ vyjmenovával ministr Kocourek jednotlivá opatření. Jeho resort prý počítá například s tím, že na webových stránkách do konce roku zpřístupní takzvaně „rozklikávací“ – tedy neobvykle přehledný – vlastní rozpočet. A doufá, že v budoucnu bude stejně zveřejňován také rozpočet státní. Kromě toho materiál navrhuje zavedení jasných termínů, kdy by se jednou nebo dvakrát ročně měnily zákony důležité pro podnikání, nebo omezení „přílepků“ k zákonům. Materiál se možná překvapivě nezmiňuje o novele zákona o veřejných zakázkách, která leží v Poslanecké sněmovně, a existují obavy, že bude rozmělněna pozměňovacími návrhy.
Vize musí do praxe
Tvůrci z řad ministerstva průmyslu a NERV mezi jeden ze tří pilířů koncepce zařadili také rozvoj infrastruktury. Navrhují, aby byla dobudována páteřní síť dálnic, rychlých silnic a železnic. Za tím účelem má být vytvořen „rámec financování“, jinými slovy: má se přijít na to, kde vzít scházející miliardy. Nestačí totiž pouze schválit strategii ve vládě, ale je také nutné docílit toho, aby se posléze skutečně odrazila v praxi. A to, jak známo, není samo sebou. Zvlášť pokud jde o masivní veřejné investice v době, kdy se šetří téměř na všem a významné infrastrukturní projekty stagnují.
Už současné ministerstvo dopravy prostřednictvím svého tiskového mluvčího médiím vzkázalo, že pro něj strategie nebude striktně zavazující. Lze se pak jen domnívat, co se bude dít po nástupu nové vlády: mohlo by se stát, že aktuální strategie konkurenceschopnosti by dopadla stejně jako ta, kterou v roce 2005 vypracoval vicepremiér Martin Jahn. Za pár měsíců, po nástupu Topolánkova kabinetu, už si na ni nikdo nevzpomněl.
Základní pojistkou, která by měla současné vizi zajistit delší trvání, má být podle autorů její návaznost na novou politiku čerpání prostředků z EU v letech 2014 až 2020. Jak ale poznamenal jeden z diskutujících, ani dlouhodobá podpora politiků není ještě zárukou úspěchu. „Zdá se mi, že nestačí, aby ta opatření přijala vláda. Je zásadní, aby ke třem ,i‘ přibyla také tři ,p‘: aby to pochopila, přijala a podpořila celá společnost.“ A tak pro zdar celého záměru existuje jediný recept – vysvětlovat, vysvětlovat a vysvětlovat.
Partnery setkání byla skupina ČEZ, Veolia Voda, Ernst & Young, Logica a Weil.
