Ještě před pár týdny vše vypadalo úplně jinak. Svět věřil v to, že začátek nového milenia se bude odehrávat v prostředí celosvětového robustního ekonomického růstu a bez hrozeb finančních krizí, které poznamenaly vývoj v devadesátých letech nyní už minulého století.
Život však i ekonomickým analytikům ukazuje pravdu každou chvíli z jiné strany. Nejprve investoři začali známkovat domácí úlohy Korejců a Thajců i dalších zemí, které prošly krizemi, ne zrovna nejlepšími známkami. Guru amerického ekonomického zázraku Alan Greenspan pak několikrát zopakoval svá varování před rychlým zabrzděním americké ekonomiky a růžové brýle ztmavly.
Skutečnost, že nejde jen o momentální
dojmy, potvrdil minulý týden i Federální rezervní systém, když pod tlakem brzdícího hospodářství překvapivě a razantně snížil základní zápůjční sazby o půl procentního bodu. Někteří ekonomové se však domnívají, že Greenspan tentokrát zaspal a na beton, o nějž si může ekonomika Spojených států pořadně natlouct, sype slámu už příliš pozdě. George Soros minulý týden konstatoval, že již nelze zabránit tvrdému přistání ekonomiky a následné recesi, či jen velmi nízkému růstu trvajícímu několik kvartálů. Je sice pravdou, že jeho pesimismus spousta analytiků nesdílí, nicméně je jasné, že zářné zítřky poněkud pohasly.
Z americké kocoviny po desetiletém spotřebitelském flámu totiž může bolet hlava celou planetu. To, že v současnosti české hospodářství na světovém vývoji prakticky vydělává, obavy příliš nezmírňuje. Výdělek v podobě kursových posunů může mít jepičí život. Posilování eura vůči dolaru znamená i silnější korunu vůči americké měně a na–opak její oslabení vůči euru. To přináší levnější dovozy surovin, zejména ropy, a kursový zisk podniků z vývozů, jejichž většina putuje do eurozóny.
Na druhou stranu se zdá, že i evropské oživení v minulém roce bylo taženo především solidními exportními výsledky podporovanými slabou evropskou měnou. Potíže Ameriky proto mohou dělat Evropanům problémy. Zdá se totiž, že cenové tlaky v eurozóně jsou poměrně silné a Evropská centrální banka proto váhá s následováním razantního amerického snížení úroků. Přibrzdění Evropy by potom znamenalo, že akcelerace schodku obchodní bilance by mohla být zřetelně větší, než se dnes zdá. Navíc zesílená nejistota na světových finančních trzích může podstatně ovlivnit investiční aktivitu na rozvíjejících se trzích. Vysychání přílivu zahraničních investic by mělo na českou ekonomiku v letošním a příštím roce značně destrukční vliv. Dávno zapomenutá hrozba měnové krize by se mohla zase objevit za oknem. Připravenost čelit negativním vnějším vlivům je přitom v současnosti silně omezena vážným zpochybňováním autority České národní banky i rostoucí politickou nestabilitou.
