Se státní kasou je zle a může být ještě hůře
Probuzení po divokém flámu musí připomínat makroekonomům pohled na čísla připravovaného státního rozpočtu na rok 2007. Po legislativním předvolebním večírku, na němž všechny parlamentní strany ruku v ruce rozhazovaly mnohamiliardové dárky voličům, přišlo vystřízlivění a zjištění, že veřejné finance jsou nyní fakticky v rozvalu a mimo kontrolu vlády. Přestože příjmy rozpočtu rostou o úctyhodných 67 miliard korun, na navýšení výdajů to zdaleka nestačí. Jen růst sociálních dávek v kapitole ministra Zdeňka Škromacha vyžaduje 69 miliard korun. Další miliardy spolykají rostoucí platy ve státním sektoru a další výdaje vyplývající z usnesení přijatých kabinetem Jiřího Paroubka. Šokující zjištění je, že schodek připravovaného státního rozpočtu by v případě, že by sociální zákony platné v roce 2006 platily i napřesrok, mohl být zhruba o padesát miliard nižší. Politická vůle ke korekci tohoto rozhazování žel neexistuje, a tak je i dlouhodobější výhled tristní. Vládní dokument sice predikuje v letech 2008 a 2009 postupný návrat deficitů k tříprocentní hranici předepsané maastrichtskými kritérii, ale tento předpoklad není doložen žádným věrohodným zdůvodněním. Naopak další čísla, která signalizují zvyšování sociálních výdajů tempem překračujícím výrazně růst hrubého domácího produktu, naznačují, že bude ještě hůře. Navíc schodek ve výši 88 miliard korun v roce 2007 je podmíněn odkladem platnosti některých schválených zákonů a zároveň masivním seškrtáním investic ve všech resortech. Jejich požadavky na čerpání příštích peněz byly vyšší o šedesát miliard korun. Tahle restrikce, která se dotkne i financování krajů a obcí, dle dostupných informací může vážně ohrozit čerpání z fondů Evropské unie. K dispozici je zhruba devadesát miliard korun, k jejich získání však musí stát poskytnout z vlastních zdrojů kofinancování ve výši čtrnácti miliard, což se nyní jeví jako obtížně dosažitelné.
Dluhová povodeň.
Růst sociálních výdajů je ale zdaleka největším břemenem. Zákonem předepsané platby dosáhnou celkového objemu 473,1 miliardy korun a odčerpají 53 procent rozpočtových příjmů. Podíl sociálních výdajů na HDP se zvýší z 12,6 procenta na 13,7 procenta.
Mohou za to změny zákonů, které upravují nově téměř všechny dávky a jiné nárokové výdaje. Nemění se jen struktura dávek a podmínky jejich výplaty, ale i organizace a způsob provádění sociální politiky. I zde rostou náklady pro stát. Ministerstvo financí přitom tyto dodatečné náklady nezahrnulo do návrhu rozpočtu s tím, že resorty si mají najít potřebné zdroje ve svých kapitolách. Například ministerstvo práce a sociálních věcí požadovalo na nový informační systém miliardu korun, s níž však současný rozpočet nepočítá.
Nejvíce mezi sociálními výdaji roste položka Státní sociální podpora, která zahrnuje zvýšený rodičovský příspěvek, porodné, příspěvek na bydlení či školní pomůcky pro prvňáky. Zvýšení z letošních 33,8 miliardy na 54,5 miliardy v roce 2007 představuje nárůst o 61 procent.
Další vysoce rostoucí položkou, zhruba o patnáct procent, jsou výdaje na nemocenskou. Také u té se zvýšily dávky oproti původním návrhům, které směřovaly k rozpočtově neutrálnímu řešení. Výdaje na dávky rostou o 7,3 miliardy. Celkově však systém nemocenského pojištění deficit rozpočtu sníží o 11,7 miliardy, protože ministerstvo financí počítá se změnou zákona o nemocenské. Firmy sice boudou vyplácet nemocenskou ze svého, jak bylo původně zamýšleno, ale stát jim ji bude následně refundovat v plné výši. V důsledku toho neklesne odvod na nemocenskou placený zaměstnavatelem. O oněch přibližně dvanáct miliard vybere stát více, než vyplatí nemocným.
Přijetí zákona o sociálních službách, jenž umožňuje lidem, kteří se neobejdou bez cizí pomoci, získat státní přípěvek na nákup sociálních služeb, znamená další výdaje v rozsahu 8,8 miliardy korun. Tato dávka však nahradí dosud vyplácené zvýšení důchodu pro bezmocnost, což představovalo 2,3 miliardy. Dopad na státní rozpočet tak činí 6,5 miliardy.
O vydatných deset procent rostou také výdaje na renty pro příslušníky ozbrojených sborů. Potvrzují se tak výhrady k zákonům přijímaným pod tlakem bývalého premiéra Grosse. Dalším výdajem, který je počítán mezi mandatorní a také velmi výrazně roste, je platba státu do systému zdravotního pojištění. Zvýšení úhrady za státní pojištěnce prosazené ministrem Rathem znamená nárůst výdajů státu v tomto případě o plnou třetinu. Částka roste ze 36 na 48 miliard korun. I to je zvýšení, s nímž se nepočítalo. V původních rozpočtových výhledech měl růst dosáhnout pouhé 1,5 miliardy.
Citelně se zvyšují také výdaje na důchody, a to zhruba o devět procent, což představuje téměř pětadvacet miliard korun. Původní rozpočet počítal s valorizací o 440 korun, vláda nakonec tuto částku zvýšila na 500, což znamená růst důchodů zhruba o šest a půl procenta. Celkové výdaje na penze tak odrážejí rostoucí počet důchodců.
Oficiál, ten se má.
Citelný dopad na veřejné finance má vývoj platů ve státním sektoru. Zhruba 470 tisíc lidí spotřebuje ze státního rozpočtu dohromady necelých 129 miliard. Ministerstvo financí kalkulovalo s každoročním růstem mezd o 4,5 procenta, vláda však ještě před podáním demise rozhodla na počátku srpna zvýšit státním zaměstnancům mzdy o pět procent, což samozřejmě zvyšuje základ růst mezd v dalších letech a náklady na státní správu.¨Navíc v některých resortech má vydatně růst počet zaměstnanců. Ministerstvo práce a sociálních věcí potřebuje nové lidi kvůli novému zákonu o nemocenské, posílit má Hasičský záchranný sbor a také Vězeňská služba. Celkem v nich má přibýt 721 nových státních zaměstnanců. V dalších resortech jsou přírůstky menší a dosahují 209 lidí.
Jenže i to je málo. Na základě usnesení vlády 865/2006 se má o 550 zvýšit počet administrativních pracovníků v justici. Financování tohoto nárůstu zaměstnanců však není dořešeno a státní rozpočet s ním nepočítá.
Dalších 104 funkčních míst má vzniknout v souvislosti s připravovaným předsednictvím České republiky v Radě Evropské unie. Tito lidé budou přijímáni postupně a prostředky si má vláda vyčlenit v kapitole Všeobecná pokladní správa.
Rozpočet však nepočítá s dopady nového Zákoníku práce. Ten dle odborářů a Škromachova ministerstva vyžaduje změnu minimálních tarifů v platových tabulkách. Odhady říkají, že by to státní kasu přišlo až na sedm miliard korun.
Přidušené investice.
Biti jsou ale i další spotřebitelé státních peněz. Úspory citelně dolehnou na armádu. V porovnání s usnesením vlády z roku 2003, které naplánovalo výdaje na obranu až do roku 2010, se snižují téměř o osm miliard korun, na 53,4 miliardy.Věda a výzkum sice dostanou více o deset procent, tedy o 1,8 miliardy, ale oproti platnému usnesení vlády je to částka nižší o 2,4 miliardy. Kráceny jsou také prostředky na protipovodňová opatření.
Masivně byly seškrtány investice plánované jednotlivými resorty. Ministerstvo vnitra přišlo o více než čtyři miliardy. Projekty ministerstva pro životní prostředí na podporu ochrany životního prostředí a nakládání s odpady byly seškrtány o 2,3 miliardy, monitoring vod o půl miliardy, revitalizace říčních systémů o čtvrt miliardy.
Státní zemědělský intervenční fond nemůže počítat s plánovanou necelou miliardou na správní výdaje a marketing. Třičtvrtě miliardy měla stát modernizace daňové správy. Ani na tu nejsou peníze. O stamilionové částky byly seškrtány i další projekty.
Platíme jak mourovatí.
Na příjmové straně rozpočtu lze pozorovat velmi příznivý vývoj, což přesvědčivě dokumentuje, že problém českých veřejných financí je jednoznačně na výdajové straně. Daně z příjmů právnických osob rostou oproti původním předpokladům o 20,5 miliardy, o více než jedenáct miliard vzroste výnos spotřebních daní, pokud se podaří schválit navržené zvýšení daní z tabáku tak, aby platilo od počátku roku 2007.
Také příjmy z pojistného na důchodové pojištění, nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti rostou o 6,7 procenta, tedy rychleji než očekávané pětiprocentní tempo zvyšování hrubého domácího produktu.
V maďarských stopách.
Je zřejmé, že státní rozpočet, jak ho sestavila odstupující vláda, je výrazně mimo rámec konvergenčního programu, který je nejen kontrolovatelným slibem Evropské unii, ale také jediným dokumentem, dle něhož by se mělo řídit ozdravování veřejných financí. Rok 2007 tak má být již třetím rokem, v němž česká vláda nebude respektovat svůj závazek, že vyšší než očekávané příjmy budou použity jen na snížení státního dluhu. Závazky české vlády byly přitom už od počátku označovány jako velmi málo ambiciózní a v situaci dynamického šestiprocentního růstu bude rozsah problémů českých veřejných financí vnímán experty Evropské unie jako velmi varující.
Návrh rozpočtu navíc vychází z předpokladu změny platné legislativy, což se vzhledem k současné politické situaci nemusí podařit. Zároveň je možné, že vzniknou požadavky na dodatečné výdaje, protože omezení některých resortů je mimořádně bolestivé.
Nepočítá se s žádnou rezervou na případné platby za prohrané mezinárodní arbitráže. Spor s Nomurou přitom může přijít na 70 miliard korun a náklady na Diag Human se pohybují kolem deseti miliard. Schodek veřejných financí naplánovaný ve výši 3,8 procenta HDP může být narušen i čerpáním úvěrů od Evropské investiční banky, s nimiž rozpočet nepočítá. Tyto úvěry používané zejména při výstavbě silnic a dálnic se stávají součástí veřejných výdajů až v okamžiku čerpání. Zatím jsou jen připravovány.
V rozporu se samým smyslem konvergenčního programu je i čerpání prostředků z výnosů privatizace. Není jasné, jaký majetek by mohl být prodáván a v jakém časovém horizontu. Problémem je, že trend se sám od sebe neobrátí a odložení platnosti zákona o služebním poměru či novela nemocenské nic neřeší. Tempo sociálních výdajů je výrazně rychlejší než tempo růstu HDP a od něho odvozených výnosů daní. Bez reformy sociálního systému směřuje Česko k potížím, v nichž je dnes Maďarsko, jehož socialistická vláda v před volbami v roce 2002 rozdávala podobně jako Paroubek, a nyní se potýká s desetiprocentním deficitem, oslabováním forintu a absolutní ztrátou důvěry mezinárodních finančních trhů. Maďary čekají bolestivá ozdravná opatření včetně růstu daní, dramatického zdražování energií a masového propouštění státních zaměstnanců po desetitisících.
Vyrabované fondy
Podstatnou součástí hospodaření vlády se státními penězi jsou státní fondy. Velmi problematický je ze současného pohledu zejména fond dopravy. Ten počítá s výdaji ve výši 59,5 miliardy korun, prognózy dalších let hovoří o padesátimiliardových výdajích, přestože poslední koncepce rozvoje dopravní infrastruktury uvádí nárůst výdajů v řádu desítek miliard korun.
I peníze na příští rok jsou však stále ve hvězdách. Fond počítá s příjmem ze zvláštního účtu ministerstva financí, na němž se soustřeďují finance zbylé po Fondu národního majetku a nové výnosy z privatizace, v rozsahu 35,7 miliardy korun. Z toho je zajištěno jen zhruba patnáct miliard. I ty jsou k dispozici jen díky rozpočtovému triku. Jde o peníze, které byly deponovány na zvláštním sterilizačním účtu České národní banky v letech 2002 až 2004. Šlo o to, že tyto peníze přišly v zahraniční měně a jejich okamžitá směna na koruny by nežádoucím způsobem posílila kurz české měny a poškodila ekonomiku. Tyto peníze měly být následně použity k úhradě závazků vlády vůči ČNB z řešení bankrotů malých bank.
Paroubkova vláda však prosadila kličku. Nechala schválit ve sněmovně dluhopisový program na úhradu dluhu vůči ČNB a peníze z privatizace hodlá použít pro své běžné hospodaření, která potom vypadá o něco lépe.
I tak na další dvacetimiliardovou dotaci do fondu dopravy nezbývají na zvláštním účtu žádné prostředky. V návrhu státního rozpočtu se uvádí, že má jít o peníze získané z privatizace strategických společností. Prodej ČEZ, Čepro, Mero, Českých drah, ruzyňského letiště ani jiného dalšího majetku se ale zatím nechystá. A je velmi nepravděpodobné, že by se taková privatizace dala uskutečnit tak, aby byly peníze k dispozici již v příštím roce.
Z privatizačního účtu se mají navíc hradit další závazky loni zaniklého Fondu národního majetku. Jde především o ekologické škody, jejichž výše se odhaduje minimálně na 150 miliard korun. Lze očekávat, že tento účet bude na konci příštího roku v deficitu v rozsahu několika desítek miliard korun.
V kritické situaci je rovněž fond bydlení. Jeho výdaje meziročně klesnou o čtyřicet procent. Dramaticky, o 2,3 miliardy se meziročně krátí čerstvě zavedené úvěry mladým lidem na modernizaci bytu. Seškrtány jsou dotace na výstavbu nájemních bytů (o 600 milionů) a dotace na opravy paneláků (270 milionů) i známé novomanželské půjčky mladým na výstavbu nebo pořízení bytu (130 milionů).
Fond vznikl v roce 2002 a dostal do vínku 22,6 miliardy korun. Z úrokových výnosů měl financovat projekty na rozvoj bydlení. Postupně se však pojetí fondu měnilo a s nástupem Jiřího Paroubka do funkce ministra pro místní rozvoj a zahájením jeho programu novomanželských půjček začalo masivní brakování fondu. Ještě ke konci roku 2004 byl zůstatek na účtech 21,15 miliardy. Letos má hotovost klesnout na 14,3 miliardy a v příštím roce na 8,8 miliardy. Rozpočtové výhledy říkají, že již v roce 2008 nebude fond schopen plnit své závazky, pokud nezíská dotaci ze státního rozpočtu.
