Bernie v obležení aneb Jak si zachovat tvář na první velké ceně roku
Takové vedro přes zimu nejspíš všem zúčastněným ve formuli 1 dosud nebylo. Seriál závodů, v němž se ročně protočí kolem pěti miliard dolarů tržeb, má kardinální problém. Překvapivě se však netýká skutečnosti, že letos od 1. srpna začne platit v zemích Evropské unie zákaz tabákové reklamy. Týká se důvěry.
Sledování slovních přestřelek mezi hlavními aktéry v uplynulých měsících bylo stejně napínavé jako záznamy z jednání albánského parlamentu. Spousta zajímavých věcí se řekla, ale daleko víc zůstalo skryto. Jedno dějství obstaral prezident Mezinárodní automobilové federace (FIA) Max Mosley se šéfem týmu Minardi Paulem Stoddartem. Ten Mosleymu napsal dopis, v jehož úvodu stálo: „Události uplynulých šesti měsíců vzbudily u zástupců většiny týmů pocit, že FIA, a dokonce Vy sám vystupujete proti zájmům stájí a stále více se vzdalujete pozici nezávislého regulátora.“ Ačkoli vzápětí Stoddart dodává, že účelem dopisu je zamezit dalším neshodám, Max Mosley si jeho obsah vzal osobně. Odpověděl pouze na vybrané dotazy s tím, že na ty ostatní nemá čas. Asi příliš nepomohlo, že ho Stoddart obvinil z nadržování Ferrari.
Přestávku vyplnily tahanice mezi šéfem Formula One Managementu (FOM) Berniem Ecclestonem a třemi bankami - Bayerische Landesbank, Lehman Brothers a JP Morgan - o podíly ve skupině Formula One, jež skončily znovu u soudu. A poté přišlo na řadu druhé dějství: dlouhodobý spor o rozdělování peněz z reklamy. Vleklá jednání mezi čtyřiasedmdesátiletým Ecclestonem a automobilkami sdruženými v Grand Prix World Championship (GPWC) zmrazil nečekaný obrat. Přestože Luca di Montezemolo ještě v září hrdě prohlašoval, že Ferrari plně stojí za GPWC a za jeho požadavky, letos 19. ledna shrábl něco mezi 100 a 150 miliony dolarů a podepsal s Ecclestonem a Mosleyem novou konkordskou smlouvu, zaručující účast týmu z Maranella v F1 do roku 2012. Naděje, že BMW, Mercedes a další výrobci motorů pod pohrůžkou vytvoření nové série závodů od roku 2008 dosáhnou zvýšení svého 47procentního podílu na příjmech, tak dostala nepříjemný úder pod pás.
Kdepak nostalgie
Jakmile se dostali Mosley s Ecclestonem na houpačce nahoru, situace využili. I když bez patřičného nadhledu. První z nich prohlásil, že na základě kroku Ferrari jsou plány GPWC na uspořádání konkurenčních závodů passé, a druhý se připojil, že jednání vlastně byla hračkou. Nedlouho poté však kontroval prezident týmu Renaultu Patrick Faure: „Pokud to bude nevyhnutelné, vlastní šampionát založíme. Máme devět týmů, zatímco na druhé straně je jeden.“
Dojemnější než nespokojené protesty členů GPWC bylo ale nakonec Montezemolovo zdůvodnění, které se točilo především kolem skutečnosti, že Ferrari je jediným týmem, který se bez přestávky účastní šampionátu od založení, a že jeho podpis přinese do formule 1 stabilitu. Když po několika dnech šéf týmu z Maranella Jean Todt navíc přišel s tím, že „velmi často uvažovali o odchodu s formule 1, protože stojí příliš mnoho peněz“, slzy udržel málokdo.
Přestože Todt a Montezemolo dostali cejch zrádců, Ferrari celkem pochopitelně pouze využilo svého současného postavení k vyjednání lukrativnějších podmínek. Jestliže špičkové týmy utratí za sezonu kolem tří set milionů dolarů, není divu, že Italům přišlo sto melounů v kapse lákavější než efemerní vidina melounové plantáže budoucnosti. O stabilitě formule 1 ale hovořit neměli.
Při sporech GPWC s Ecclestonem totiž nejde pouze o to, aby šlo osmdesát procent z příjmů šampionátu stájím (za což se mimo jiné v září Montezemolo bil také). Neméně důležité jsou požadavky ohledně nastavení pravidel pro výrobu monopostů, pro jejich testování i pro samotné závody, která se v poslední době mění častěji než pneumatiky na okruhu. Podstatné je i určení podmínek, za nichž budou velké týmy (ve kterých hrají roli automobilky Mercedes, Ferrari či Toyota) poskytovat motory nezávislým stájím, jako je Minardi či Sauber, s rozpočty několikanásobně nižšími. A to vše spojené se snižováním nákladů na sezonu, které by se ovšem nemělo týkat ukázek technologické vyspělosti, protože čím jiným by se automobilky prezentovaly.
Být tak jedním z dvaceti!
Šarvátky v paddocku formule 1 se zdají mnohem nepříjemnější, neboť přicházejí v době, kdy se týmy ocitly v pozici nadmíru žádaného zboží. Zatímco o loňské sezoně mnozí hovořili kvůli dominanci Michaela Schumachera a Rubense Barichella jako o smrti napínavých závodů, na potenciální investory účinkovala rudá exhibice s logem Ferrari přesně opačně. Do šampionátu letos vstupují dvě silné firmy, Red Bull a Midland Group, díky nimž ubude stájí s finančními potížemi. Jelikož tým Midland F1 (letos ještě pod názvem Jordan) má za sebou ruský kapitál, přibližuje se i možnost uskutečnění Velké ceny Ruska, o níž se již dlouho hovoří. A to by pro formuli 1 znamenalo další obrovský trh.
Přitažlivost nejrychlejších automobilových závodů planety se vystupňovala i pro pořádající země. Od doby, co se jela první Grand Prix Malajsie na okruhu Sepang v roce 1999, se do F1 zamilovala Asie. Prestiž spojená s víkendy, na nichž se známé osobnosti koncentrují ve stejných houfech jako na pařížském Pere-Lachaise, pomáhá propagaci a zviditelnění ve světě lépe než cokoli jiného. Překážku nepředstavují ani náklady ve výši kolem dvou set milionů dolarů na výstavbu okruhu a zázemí, ani nutnost platit Ecclestonovi (pardon, FOM) desetimiliony dolarů za pouhou možnost velkou cenu uspořádat, ani fakt, že jediným příjmem ze závodu pro pořadatele je vstupné. Loni byly do seriálu poprvé zařazeny velké ceny Bahrajnu a Číny, na některé asijské okruhy splňující bezpečnostní předpisy FIA se přitom ani nedostalo. Jedním takovým je ten u Dubaje ve Spojených arabských emirátech, který stál sto milionů dolarů, ale ke své smůle se nachází příliš blízko honosného areálu u bahrajnského Sakhiru. Letos v srpnu si odbude premiéru Turecko, jehož vláda označila stavbu okruhu u Istanbulu za projekt národní důležitosti. Inu, Turecko.
Realitou F1 v současné době je, že se velké ceny stěhují mimo Evropu. Automobilové trhy na starém kontinentu rostou (pokud vůbec) o jednotky procent, což se s boomem na některých rozvíjejících se trzích nedá porovnávat. A propagace značky na území těšícím se na dobývání není k zahození. Do závodů přitékají další peníze z prodeje televizních a marketingových práv, takže spokojeni by nakonec mohli být všichni. Jen kdyby neměl to nejdůležitější pod palcem Bernie.
Prodlužující se řada zájemců, kteří chtějí monoposty přitáhnout na své teritorium, nahrává především Ecclestonovi. Současná konkordská smlouva mezi týmy, FOM a FIA omezuje maximální počet závodů v sezoně na dvacet. Minimálně do konce roku 2007 si tak šéf FOM může vybírat, kolik od pořadatelů dostane a koho pošle z kola ven. Pro příští sezonu si vybral Mexiko. Posílit turistický ruch a image mondénní velmoci si vzala země za závazek pro následujících pět let. Okruh zářící novotou a vonící čerstvým asfaltem se měl v Mantarraye začít budovat letos v lednu, ale zatím kvůli nedořešeným ekologickým problémům nedostal jeho investor stavební povolení. Možná tak dojde na Rusko dříve, než se zdá.
Exoti za volantem
Recept pro zatahování dalších zemí do každoročního tobogánu F1 obsahuje kromě lákání nových investorů a vábení pořadatelů ještě jednu ingredienci. Jsou jí lidé za obdélníkovým volantem, kteří se na šestikilometrových okruzích honí v průměru dvousetkilometrovou rychlostí. Ruský tým Midland F1, poslušen volání národa, proto těsně po koupi stáje Jordan zveřejnil informaci, že během této sezony najme coby testovacího jezdce Romana Rusinova. Ještě předtím však na post jedničky týmu dostal prvního Inda ve formuli 1 Naraina Karthikeyana, poslušen volání peněz pilotových bohatých sponzorů. A Karthikeyan svůj úkol začal příkladně. „Moje smlouva s Jordanem bezpochyby zvýší zájem o tento sport v Indii. Velká cena by se tam mohla jet do tří, čtyř let. Vláda si však musí uvědomit velký obchodní potenciál tohoto sportu a brát jej vážně,“ prohlásil.
Nejchudší stáj šampionátu Minardi angažovala jedenačtyřicetiletého Izraelce Chanocha Nissanyho. Ať už izraelští sponzoři zaplatí Minardi za místo pro svého muže cokoli, budoucnost týmu se odvíjí hlavně od toho, jak bude nakonec vypadat nová konkordská smlouva od roku 2008 a zda s její podobou budou všichni souhlasit. „Pro Minardi se tím naskýtá jedinečná příležitost udělat významný skok ve vývoji a získané prostředky správně investovat. Pokud dostaneme o deset nebo dvacet milionů víc, bude to pro nás podstatná změna a nová motivace,“ tvrdí australský šéf stáje Paul Stoddart.
Tomu, kolik peněz nakonec do Minardi a do ostatních týmů přijde, už rozhodně nepomůže Ferrari. Zbývající stáje však mají pořád dostatek síly k tomu, aby Ecclestona donutily k ústupkům, budou-li postupovat společně. Podobné nabídky jako Ferrari se chystá šéf Formula One Managementu předložit všem. Pokud konkordskou smlouvu podepíšou, letošní zimní humbuk vyzní naprázdno a automobilky s Berniem Ecclestonem po sobě za chvíli dál budou vrhat křivé pohledy.
Málokdo by mohl podlehnout iluzi, že členové GPWC jsou ti hodní, kterým jde pouze o dobro závodů, kdežto Ecclestone ukrývá pod šedivou kšticí rohy. Pravdou nicméně je, že s ročním obratem ve výši pěti miliard dolarů není formule 1 takový kolos, za jaký se snaží vydávat. Od předloňského krachu impéria Leo Kircha a jeho projektu digitální televize, která měla učinit závody atraktivnější, kvalita televizních přenosů stagnuje. Americká série NASCAR získává ročně za vysílací práva od Foxu, NBC a TNT 2,8 miliardy dolarů a stala se na obrazovkách v USA druhým nejsledovanějším sportem. Miliardu získává od sponzorů a dalších dvou miliard dosahují tržby za prodej výrobků spjatých se závody, peníze utržené od třinácti milionů diváků na okruzích nepočítaje. Potenciál vytvořit z motoristického sportu stroj na peníze by se rozhodně našel. Pokud ho někdo bude hledat.
Až 6. března odstartuje v Melbourne letošní první Velká cena Austrálie, Bernie Ecclestone se bude jako vždy culit na všechny strany. Přestože má na současné podobě formule 1 nepopiratelné zásluhy se všemi klady a zápory, jimiž tyto závody monopostů oplývají, měl by si dobře rozmyslet, zda jeho úsměv bude samolibý, nebo přátelský. Možná pro něj bude hračka vypořádat se s protestujícími automobilkami z GPWC a možná úspěšně zvládne i soudní spor s bankami o hodnotu jejich podílu ve skupině Formula One. Možná to ale nezvládne. Každopádně nyní nastal čas popojet.
Turecká chlouba Projekt národní důležitosti, na němž se letos 21. srpna pojede Velká cena Turecka, roste v asijské části Istanbulu poblíž mezinárodního letiště Sabihy Gokcenové, první bojové pilotky světa. Zaměstnanci společnosti Evren, jež byla budováním pověřena, pracují na stavbě ve dvou desetiapůlhodinových směnách. Loni v prosinci budováním komplexu trávilo čas 1450 dělníků s více než 140 stroji a 27 inženýrů.
Na vytvoření okruhu dlouhého 5,333 kilometru a ostatních zařízení (včetně parkoviště, na které se vejde dvacet tisíc vozů) bylo vyčleněno 2 215 000 metrů čtverečních půdy. Hlavní tribuna poskytuje sedadla pro třicet tisíc lidí, dalších 155 tisíc diváků bude moci závod sledovat z ostatních tribun a ve vyhrazených sekcích okolo okruhu. Paddocky ohraničují dvě sedmipatrové věže pro VIP. Okruh pro istanbulskou velkou cenu, při níž mohou monoposty teoreticky dosahovat maximální rychlosti 320,5 kilometru za hodinu, má být dokončen v květnu.
Midland F1
Oceloví muži
Když Alexander Shnaider zjistil, že je tým Jordan Grand Prix na prodej, dlouho neváhal a transakci sfoukl za osm dní. Po neúspěšném pokusu o koupi Jaguaru (který mu vyfoukl Red Bull) měl v plánu do F1 vstoupit se svým týmem od příští sezony. Za padesát milionů dolarů se mu však naskytla příležitost získat zaběhnutou stáj Eddieho Jordana, která má za sebou několik úspěchů včetně čtyř vítězných velkých cen.
Šestatřicetiletý šéf Midland Group Shnaider je Rus s kanadským občanstvím, který vyrostl v Izraeli. Ke značným peněžním prostředkům se dostal poté, co se v devadesátých letech připletl k ukrajinskému budování kapitalismu. V roce 1997 získal spolu s Eduardem Šifrinem kontrolní balík v ocelárnách Zaporožstal a od té doby se jeho impérium rozšířilo od podnikání s ocelí přes nemovitosti, gumárenství a výrobu plastů až po odvoz moskevských popelnic. A z Ukrajiny nyní sahá do Ruska, Srbska a Černé Hory, Turecka, Kanady či Velké Británie.
Midland Group tvrdí, že se její roční tržby pohybují kolem dvou miliard dolarů. Sídlo firmy se však nachází na ostrově Guernsey v kanálu La Manche, jehož zákony neumožňují zjistit bližší informace o finanční situaci firmy. Shnaider každopádně ví, jak to v byznysu kolem formule 1 chodí. Pro marketing týmu si najal Borise Jelcina mladšího a monopost svého týmu představil 25. února na Rudém náměstí v Moskvě za účasti Vladimira Putina a starosty hlavního města Jurije Lužkova.
Red Bull Racing
Odhalení rudého býka
Za prvním ze dvou nových týmů pro letošní sezonu ve formuli 1 stojí kromě výrobce ulítlých energy drinků především osobnost jeho majitele Dietricha Mateschitze. V polovině loňského listopadu rakouský miliardář oznámil, že koupil od Fordu stáj Jaguar. V závodech nejrychlejších monopostů světa se ale jeho firma neocitla poprvé. Již od roku 1994 držela většinový podíl v týmu Sauber, který v roce 2002 odprodala za více než čtyřicet milionů dolarů zpět Peteru Sauberovi, a ještě předtím podporovala stáj Arrows. Mateschitz hodlá do svého týmu ročně nasypat kolem sto milionů dolarů a pro Red Bull byla účast ve formuli 1 podle jeho slov jedním z hlavních strategických cílů. Aby na okruzích jeho monoposty nebyly pouze do počtu, má Mateschitzovi pomoci angažování Davida Coultharda coby pilota číslo jedna. Ostřílený jezdec, o něhož jeho dřívější zaměstnavatel West McLaren pro tuto sezonu nestál, by měl stáji přinést další potřebné zkušenosti.
Stáje a jezdci
letošního ročníku F1
• Ferrari: Michael Schumacher / Rubens Barrichello
• BAR Honda: Jenson Button / Takuma Sato
• Renault F1: Giancarlo Fisichella / Fernando Alonso
• Williams BMW: Mark Webber / Nick Heidfeld
• McLaren Mercedes: Juan Pablo Montoya / Kimi Räikkönen
• Sauber Petronas: Felipe Massa / Jacques Villeneuve
• Red Bull Racing: David Coulthard / Christian Klien
• Toyota: Ralf Schumacher / Jarno Truli
• Jordan Toyota: Narain Karthikeyan / Tiago Monteiro
• Minardi Cosworth: Christijan Albers / Patrick Friesacher
