Když budete nosit některé z nejlepších časoměřičů na světě...
Celý podtitulek: Když budete nosit některé z nejlepších časoměřičů na světě, zaručeně neuniknete pozornosti.
Mám moc rád hodinky. Spousta mužů si myslí, že je bezvadné chodit s volnýma rukama a čas sledovat na mobilu. Já mám jiný názor. Hodinky jsou uměním, které je vhodné k nošení. Jsou příjemné. Jsou působivé. Obvykle nosím klasické hodinky značky M & Co. Příležitostně si vezmu hodinky MINImotion navržené Yvesem Beharem (předpokládá se, že se hodí k životnímu stylu majitele vozu MINI), které jsou vynikající. Nikdy jsem však nenosil opravdu, ale opravdu drahé, exkluzivní a nápadné hodinky.
Až dosud. V dubnu jsem měl na levé ruce postupně sérii hodinek, jež dohromady stály skoro 55 tisíc dolarů. To už je slušná suma. Nosil jsem automatické ocelové hodinky Royal Oak od firmy Audemars Piguet (hodinky ve stylu mafiánského bosse Tonyho ze seriálu Rodina Sopránů), které se prodávají za jedenáct tisíc dolarů. Měl jsem osmnáctikarátové hodinky Vacheron Constantin, model Malte Tonneau s dvojím časem (svého Velkého Gatsbyho), jejichž prodejní cena je 23 200 dolarů. A na ruku jsem si dával hodinky Crazy Hours hodinářské firmy Franck Muller (svého brunejského sultána) v ceně 20 600 dolarů.
Tyto tři hodinářské podniky byly mezi hlavními uchazeči o prvenství v přehledu nejluxusnějších hodinek, který prováděla konzultační firma Luxury Institute. Při nedávném průzkumu, jehož se zúčastnilo čtyři sta milionářů, získala nejvyšší ocenění firma Franck Muller jako výrobce nejprestižnější značky. Hodinářské firmy Vacheron Constantin a Audemars Piguet se podělily o třetí místo. (Firma Patek Philippe se umístila jako druhá, ale nedovolila nám, abychom si nějaký model vyzkoušeli. To platí i o společnosti Breguet, která také skončila třetí.)
Každé hodinky jsem měl týden a nosil jsem je na různých místech Manhattanu a v letovisku newyorských boháčů The Hamptons. Bylo by bývalo nádherné pochlubit se s nimi v Buenos Aires, Pekingu a Barceloně, ale na to jsem nedostal prostředky.
Moje základní technika, abych viděl, jak lidé na hodinky reagují, spočívala v tom, že jsem používal levou ruku při objednávání pití, zastavování taxi a mávání na lidi. Jsem pravák, takže mě to stálo určité úsilí. Svou levačkou ozdobenou hodinkami jsem začal také držet ruku své ženy, abych na ni udělal dojem. Zapůsobilo to jen jednou.
Audemars Piguet byly první z těchto hodinek, které jsem nosil. Bezprostřední pocit, který jsem měl, byl pocit hmotnosti. Jsou masivní. A dobře se nosí. Nikdy předtím jsem neměl náramkové hodinky, které se zapínají, ale líbily se mi. Skuteční zákazníci si nechávají hodinky upravit v prodejně, aby jim seděly na zápěstí. Ty moje byly trochu volné, ale nevadilo mi to. Objevovaly se lidem přímo u nosu, drzé a robustní. Vypadaly, jako bych je měl k zápěstí přibité a naznačoval jimi: „Prosadil jsem se díky své tvrdosti, proto si se mnou nezahrávejte.“
Nosil jsem je v newyorských čtvrtích Hell's Kitchen a Little Italy, které byly v minulosti plné zločinců. Ve čtvrti Hell's Kitchen jsem nijak zvlášť nezapůsobil. Stala se až příliš bohatou. Je však pořád hodně tvrdých hochů, kteří přicházejí z předměstí do restaurací staré části, a moje třpytivé hodinky značky Audemars Piguet tam vzbudily hodně pozornosti. V jednom obchodě s pečivem u Mulberry Street jsem si dal smaženou taštičku plněnou sýrem a rukávy jsem měl vykasané. Otočilo se hodně očí. Pár lidí mě požádalo, zda si je mohou prohlédnout. Viděli jste to? Ano, je to impozantní.
Další hodinky, jež přišly na řadu, byly krásné zlaté hodinky Malte Tonneau s dvojím časem od firmy Vacheron Constantin. Byla to čistá elegance: hnědý náramek z krokodýlí kůže, bílý gilošovaný ciferník a neuvěřitelný design. Vzal jsem si černé oblečení, připnul jsem si tuto drahocennost a vydal jsem se do restaurace Spice Market v superelegantním obvodě Meatpacking District. Tam jsem si hodinky otestoval v přítomnosti asi třiceti veličin ze světa newyorských předních médií, modelingu a hedgeových fondů. Byly obrovským hitem. Vážně čímsi pozoruhodným. Přicházeli ke mně muži a říkali, že se jim líbí. Zbožňovaly je ženy – na mužích i na sobě. Obzvlášť ženy byly z těchto hodinek velmi unesené. Lidé mě žádali, zda si hodinky mohou zkusit. Dvakrát se mi málem nevrátily. Značka Vacheron Constantin zapůsobila i na mou manželku. Obdařila mě tím pohledem, který vždycky muži hledají ve tvářích žen, na které chtějí zapůsobit. To stojí za 23 200 dolarů, že ano?
Hodinky Crazy Hours firmy Franck Muller jsem si vzal na Broadway na představení hry Tři deštivé dny s Julií Robertsovou v hlavní roli. Dokonale se k sobě hodily. Hodinky jsou nádherné na pohled, ale nepracují konvenčním způsobem. Totéž by bylo možné říci o protagonistce.
Excentrická tvář.
Hodinky značky Franck Muller hodně poskakují – hodinové číslice jsou rozmarně umístěny v excentrickém pořadí (odtud název Crazy Hours, tedy bláznivé hodiny). V osm hodin ukazuje hodinová ručička čas, který by na konvečních hodinkách odpovídal dvanácti hodinám. Jak hodina plyne, ručička poskočí o pět míst, aby se dostala na devět hodin, do polohy, kterou tradičně označujeme pět hodin. Nicméně minutová ručička se pohybuje tak, jak by se pohybovat měla. Chvíli to trvá, než si člověk zvykne. Celý týden jsem musel nosit dvoje hodinky.
Nadšeným obdivovatelům tohle nevadí. Jsem totiž přesvědčen, že existuje kult značky Franck Muller. Julia Robertsová hrála před zaplněným sálem, zbývala jen místa k stání. Když jsem se však procpal k pultu, abych si dal kávu (pozor, jsme v New Yorku), a zamával jsem levačkou, abych na sebe trochu upozornil, lidé se shlukli kolem hodinek. „Je to skutečně značka Franck Muller?“ „Kolik stojí?“ „Jsou opravdu úžasné!“
To ano. Úžasná je i Julia. Možná že na jevišti ještě nepracuje úplně dobře. Kamera ve filmu téměř vždycky zabírá její tvář. Julia hraje svou tváří. Na jevišti je třeba hrát pohybem a Julia to nedělá. Jejím nadšeným obdivovatelům to však zřejmě nevadí. Byli tam, aby jí fandili. U hodinek značky Franck Muller jde také jen o tvář, ne o pohyb. A fanouškům to také nevadí. Milují je.
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
