Výkvět české politiky ztratil další velký kus úcty i sebeúcty
Když ráno 8. února vážené poslankyně a senátorky, vážení poslanci a senátoři kráčeli po schodech Pražského hradu, museli projít kolem sochy prezidenta Masaryka. Mířili do Španělského sálu s důležitým úkolem: zvolit dalšího z jeho nástupců.
Lidé, kteří ráno usedli k televizním obrazovkám, očekávali nejdůstojnější politický akt roku. A čeho jsme byli svědky? Na to čeština jednoduše nemá slovo.
Nebo přece jen má? Jak při hlasování o Václavu Klausovi premiér Mirek Topolánek utrousil: Běžte do prdele všichni! Bylo to zřetelně slyšet v přímém televizním přenosu! Stejně zřetelně bylo v devět hodin večer slyšet už bezradného předsedu poslanecké sněmovny Vlčka, jak slovy „Vojto, pojď mi poradit“ žádá o pomoc předsedu KSČM Filipa. Komunistický předák poradil někdejšímu traktoristovi JZD také stylově: „Nebav se s nimi a utni to!“ A když lehce dezorientovaný Vlček vzápětí utnul, aniž vyhlásil výsledky druhého kola volby, letadlo plné poslanců a senátorů nejenže se dostalo do těžké turbulence, ale zřítilo se!
V tomto památném přímém přenosu jsme všichni viděli, jak výkvět naší politiky ztrácí další velké kusy úcty a sebeúcty. Už nešlo ani o to, kdo je lepším kandidátem, zda Václav Klaus, či Jan Švejnar. Na Pražském hradě to vypadalo, jako když se tlupy loupeživých rytířů snaží v úmorné a nedůstojné bitvě navzájem povraždit. Je to hodně smutný a zároveň varující vzkaz i do Bruselu. Je toho ještě mnoho, co při pulírování demokracie musíme absolvovat!
Proč se tato celodenní fraška odehrála? Protože ODS a malá část lidovců nebyla ochotna přistoupit na veřejnou volbu prezidenta. Jejich důvod s největším pravděpodobností souvisí s další novinkou české demokracie. V historii České republiky se stalo poprvé, aby při volbě prezidenta volitelé užívali výrazy jako lobbista či obchodování s hlasy.
Proč se ODS bála veřejného hlasování, když čelní představitelé strany neustále prohlašovali, že mají pro znovuzvolení Václava Klause dostatek hlasů i v této formě volby? V kuloárech tvrdili, že v případě tajné jejich favorit vyhraje až o třicet hlasů, v případě veřejné pouze pět. Kde se potom tak velký rozdíl vzal?
Pro veřejnou volbu je jednoznačný a logický důvod. Všichni, kdo argumentují jakýmisi nespecifikovanými „obavami“, by se měli nechat vyšetřit. Kdo se bojí, nesmí ani do lesa, natožpak do Parlamentu, kde koneckonců existuje poslanecká a senátorská imunita. Ať si volí, jak chtějí, ale pak ať se nediví. A musejí si to ustát! Jak by se mohli příště ucházet o hlasy voličů, když ti by nevěděli, jak poslanci či senátoři hlasovali? Asi by bylo nejlepší Pražský hrad uzavřít a pustit je, až se bude kouřit z komína a pověřený hodnostář oznámí: Máme profesora prezidentem! Habemus Professorem!
Po zkušenosti se sociálnědemokratickými poslanci Melčákem a Pohankou při hlasování o důvěře vlády Mirka Topolánka ani nepřekvapila informace o kupčení s hlasy při prezidentské volbě. Jak se nakupovalo, kdo nakupoval, pro koho, kdo tyto obchody financoval, o tom všem se rozšiřovaly neuvěřitelné informace. Někteří volitelé prý dokonce spravedlivě uzavřeli opce (vždy se platí po úspěšné transakci) na obě strany. Našli se údajně i odvážnější. Řekli, že obchodovat začnou až před třetím kolem, aby si mohli zvednout cenu. Páni volitelé nám tedy odhlasovali prodloužný masopust, musel to být v noci z pátku na sobotu v noční Praze zatracený rej maškar.
Ať to bylo jakkoli, kupčení s hlasy je rozhodně třeba odmítnout. Že by se na Hradě přesunovaly nějaké finanční částky? To by smrdělo úplatky, a to by měli volitelé dementovat zcela, rezolutně a bezplatně.
Cena za prezidenta je tentokrát ještě vyšší než posledně. A mnohem vyšší než předposledně. A mnohem mnohem vyšší než předtím. Snad je to nějaký syndrom Španělského sálu, kde se poslední tři volby konaly. Tomáš Garrique Masaryk byl volen v Rudolfinu a sále Vladislavském. Ve Vladislavském byli zvoleni pánové Beneš, všichni komunističtí prezidenti a dvakrát i Václav Havel. Je to sál korunovační, přísně důstojný, sál císařů a králů. Sál Španělský si nese stigma místa, kde zasedával Ústřední výbor KSČ. Snad by se ta volba měla přemístit do příslovečných prostor mnohem menších a vzít do ruky nástroj mnohem delší. A hned potom zavést jedinou důstojnou alternativu - přímou volbu.
