Rakouský profesor, technik, vědec a geolog Franz Xaver Riepl se výrazně zapsal do průmyslového rozvoje severní Moravy.
Byl autorem myšlenky výstavby železniční dráhy z Vídně do Krakova přes Ostravu a zasloužil se také o založení Vítkovických železáren.
Předloni uplynulo 160 let od příjezdu prvního vlaku do nádraží v obci Přívoz u Moravské Ostravy. Budování tratě, která dostala název Severní dráha císaře Ferdinanda, začalo ve Vídni roku 1837. Přívoz byl napojen po deseti letech a nádraží zde začalo fungovat 1. května 1847.
Jednalo se o mimořádně významný milník v průmyslovém rozvoji Ostravska. Do té doby totiž veškerou dopravu v kraji obstarávaly pouze povozy a bryčky. Vznik železnice ovšem nebyl snadný. Navržená trať měřila přes 400 kilometrů a jejím hlavním účelem byla přeprava soli, obilí, dobytka a dřeva.
O uhlí původně nešlo, protože poptávka po něm nebyla na počátku 19. století nijak velká. Autor návrhu, vídeňský profesor Franz Xaver Riepl, ale o zásobách „černého zlata“ na Ostravsku věděl a využití železnice plánoval. Jeho předvídavostí se tak uspíšil průmyslový rozvoj celého regionu.
Hutník a geolog
Franz Xaver Riepl se narodil roku 1790 v rakouském Grazu v rodině stavebního inspektora. Po absolvování místního lycea nastoupil na právnickou fakultu ve Vídni, vydržel zde ale jen rok. Poté odešel studovat hornictví a hutnictví na báňskou akademii v Banské Štiavnici.
Roku 1814 se vrátil do Grazu, kde krátký čas působil jako učitel matematiky. Seznámil se s profesorem Friedrichem Mohsem, průkopníkem analytických metod v mineralogii, a doplnil si u něj geologické vzdělání. Roku 1817 přijal místo u horních a hutních podniků knížete Fürstenberga v Novém Jáchymově a stal se hutním správcem.
Krátkého pobytu v Čechách využil především ke geologickým průzkumům a setkal se také se stavitelem první koňské dráhy z Českých Budějovic do Lince Franzem Gerstnerem. Roku 1818 zaměstnání u Fürstenbergů opustil a začal se zcela věnovat vědecké práci. Zaměřil se na geologický a mineralogický průzkum Rakouska-Uherska.
Poradce mocných
Roku 1819 se Riepl stal suplentem a později řádným profesorem pro zbožíznalectví a přírodní vědy na c. k. polytechnickém ústavu ve Vídni. Vedle pedagogických povinností pokračoval ve vědecké práci a podnikl i řadu výzkumných cest po Horním a Dolním Rakousku, Tyrolsku, Lombardii a Dalmácii.
Kvůli rozsáhlým vědomostem i smyslu pro řešení technických a ekonomických problémů byl často zván různými podnikateli jako odborný poradce. Roku 1824 se na přání arcivévody Johanna podílel například na záchraně železářského průmyslu ve štýrském Erzbergu. Navrhl sloučení rozptýlených těžařských aktivit, zakoupení rozsáhlých zdrojů dřeva a vybudováním železnice vyřešil i vzájemnou spolupráci mezi závody. Ve druhé polovině 20. let pak s úspěchem působil jako poradce ještě u Vrbnů, Fürstenbergů a Salm-Reifferscheidtů.
Rozvoj Podbeskydí
FRANZ XAVER RIEPL (1790-1857)
Narodil se 29. 11 1790 v rakouském Grazu. Po absolvování lycea vystudoval báňskou akademii v Banské Štiavnici. Poté si doplnil geologické vzdělání a přijal místo hutního správce u knížete Fürstenberga v Novém Jáchymově v Čechách. Ve 20. letech 19. století působil jako odborný poradce mnoha podnikatelů a roku 1825 se na výzvu arcibiskupa Rudolfa Habsburského začal věnovat průmyslovému rozvoji Ostravska. Zmodernizoval frýdlantské železárny a položil základy Rudolfovy hutě – pozdějších Vítkovic. V letech 1835 až 1847 se podílel také na stavbě tzv. Severní dráhy císaře Ferdinanda z Vídně do Krakova. Zemřel 25. dubna 1857.
V tomto období začalo také Rieplovo působení v ostravské průmyslové oblasti. Roku 1825 ho povolal kardinál Rudolf Habsburský do Frýdlantu nad Ostravicí, aby vypracoval projekt hospodářského a technického rozvoje kraje.
Riepl navázal na dřívější výzkumné cesty v této oblasti a doporučil frýdlantskou huť rozšířit o pět zkujňovacích výhní, které by umožnily lepší využití místní vysoké pece. Dále navrhl zintenzivnit výrobu tehdy žádaného drátu, zdokonalit odlévání železa a založit novou válcovnu. Už roku 1819 napsal, že budoucnost rozvoje železářství v českých zemích spočívá v zavedení moderní „anglické technologie“ s využitím minerálních paliv. V souvislosti s rozvojem Podbeskydí proto nyní inicioval výstavbu nové huti, která by při spalování černého uhlí zkujňovala a válcovala surové železo vyrobené ve Frýdlantu. Později projekt rozšířil ještě o výstavbu koksových vysokých pecí a stal se duchovním otcem Rudolfovy hutě, předchůdce Vítkovických železáren.
Ferdinandova železnice
Riepl byl brzy jmenován „arcibiskupským horním radou“ a koncem 20. let 19. století vznikla i jeho klíčová myšlenka železničního spojení Vídně se severními provinciemi habsburské monarchie. Riepl měl na mysli hlavně hospodářský efekt: levné a rychlé spojení Vídně s haličskými doly na sůl a především s ostravskými ložisky uhlí (tento důvod ale nebyl oficiálně uváděn).
Realizace projektu se ujala hlava vídeňského bankovního domu Rothschildů Salomon Mayer (více v Profitu 42/2005), který v letech 1830 a 1835 vyslal Riepla dvakrát do Anglie, aby prostudoval tamní železniční síť. Roku 1835 byla Rothschildovi udělena koncese na stavbu dráhy z Vídně do Krakova a Riepl měl na starosti trasování. Již roku 1847 dosáhla železnice, pojmenovaná po císaři Ferdinandovi, Ostravy a Bohumína, a v dalších letech byla dobudována až do Polska.
Ještě před dokončením dráhy odešel Riepl do penze a dále se věnoval převážně národohospodářským studiím, jejichž cílem bylo co nejlépe využít hospodářského potenciálu habsburské monarchie. Seznámil se s hrabětem Antonem Mittrowským a stal se jeho poradcem a společníkem při stavbě železáren na panství Vízmberk (dnes Loučná nad Desnou a Sobotín). Vyprojektoval jejich přestavbu na moderní hutě anglického typu. Uvádí se, že v průběhu 30. let 19. století se výroba sobotínského železářského komplexu zdesetinásobila.
Štafetu převzali Kleinové
Na Rieplovo doporučení koupili pak roku 1844 Mittrowského panství i železárny známí moravští podnikatelé bratři Kleinové (více v Profitu 15/2007), kteří výrobu dále rozšiřovali a vybudovali také zcela nový závod ve Štěpánově.
Franz Xaver Riepl, ačkoliv sám nikdy žádnou firmu nezaložil ani nevedl, se tak významnou měrou zasloužil o industrializaci severní Moravy. Jeho schopnost přenášet výsledky různých výzkumů do praxe byla obdivuhodná a pomohla k rozvoji mnoha průmyslovým oblastem tehdejší monarchie.
