Stíhání nuceného správce AGB Klumpara přišlo jako na zavolanou
Obvinění bývalého nuceného správce Agrobanky Jiřího Klumpara z trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku může vést v kombinaci s připravenými změnami ústavy k nucenému odchodu Josefa Tošovského z čela České národní banky. Kolem muže, který si svou pozici s půlroční premiérskou přestávkou uhájil celkem deset let, utahují jeho odpůrci smyčku a on sám tomu svou politickou neobratností napomáhá.
Ústava jen první krok.
Úpravy v ústavě připravené ODS a sociální demokracií počítají se změnou ve způsobu jmenování členů bankovní rady. Místo absolutní volnosti prezidenta při jejich výběru a jmenování přináší četná omezení. Především rozšiřuje počet členů rady na devět, z nichž jednu třetinu navrhuje Poslanecká sněmovna, třetinu Senát a třetinu prezident. Po schválení ústavního zákona potom bude třeba novelizovat samotný zvláštní zákon o České národní bance. Právě ten by měl řešit i základní problém uplatnění nových ústavních principů. Především bude nutné zajistit realizovatelnost ústavy. V současnosti má bankovní rada sedm členů včetně guvernéra. Když přibudou dva, vzniká otázka, kdo ze tří orgánů bude zbaven možnosti ovlivnit jejich výběr. Tato situace se bude opakovat v roce 2001, kdy vyprší mandát opět dvěma členům rady. Řešení je prakticky jen jediné. Zákon o ČNB podle zdrojů týdeníku Euro stanoví bod nula, v němž budou jmenování všichni členové vedení centrální banky naráz. K tomu, aby to bylo možné, musí být zákonem zkrácen mandát všem již jmenovaným. Kandidovat pak samozřejmě nebudou moci lidé, u nichž je byť jen podezření z profesionálního selhání. A to vzhledem ke stíhání nuceného správce Klumpara bezpochyby existuje.
Zombie jménem Agrobanka.
Případ Agrobanky byl nejkontroverznější nucenou správou, kterou ČNB zavedla. Guvernér Tošovský se o její uplatnění ostře střetl s vládou a zejména jejím tehdejším předsedou Václavem Klausem. Vyhlášena byla 17. září 1996. Na doporučení poradce, jímž byla mezinárodní investiční banka HSBC, pak byla Agrobanka rozdělena na takzvaně zdravou a zůstatkovou část. Zdravá byla prodána GE Capital za půl miliardy korun a ČNB do ní ještě nalila na dvacet miliard, aby vyrovnala rozdíl mezi hodnotou aktiv a pasiv banky.
Klumpar je nyní obviňován, že jako nucený správce porušil povinnost při správě cizího majetku, když vyčlenil a prodal životaschopnou část Agrobanky. Vyšetřovatel vyčíslil škodu na pětadvacet miliard korun. Je přitom nepochybné, že každý Klumparův krok byl schvalován bankovní radou a podrobován právním analýzám.
Už v prosinci 1997 posvětil činnost ČNB a nuceného správce Ústavní soud tím, že zamítl žalobu drobných akcionářů Agrobanky. Ti se domáhali zrušení rozhodnutí o dělení Agrobanky, protože zákon podle nich neumožňuje ČNB vydat rozhodnutí, na jehož základě by nucený správce provedl vnitřní reorganizaci banky včetně rozdělení bilance.
Nynější obvinění Klumpara je věcnou podstatou velmi blízko právě tomuto problému. A tak není divu, že vznikají pochybnosti o skutečném smyslu postupu státních orgánů vůči nucenému správci. A to zrovna pár dní potom, co několik pražských redakcí dostalo k dispozici denunciační materiál k osobě guvernéra Josefa Tošovského.
Příliš nastavených nohou.
V případě, že se začne v dohledné době jednat o novém jmenování vedení ČNB, diskvalifikuje stíhání Klumpara samozřejmě všechny, kdo tehdy byli u rozhodování. Kromě Tošovského to byl ze současného vedení ČNB ještě Luděk Niedermayer a Miroslav Hrnčíř. Přitom je jasné, že vyšetřování se bude protahovat. Situaci vítá bezpochyby Václav Klaus, který Tošovského považuje za klíčovou osobu při osnování pádu vlády v roce 1997 a má mu za zlé i to, že se uvolil stanout v čele dočasného kabinetu. Nehledě na to, že se s ním ostře rozchází v názorech na hospodářskou politiku. Také neváhal prohlásit, že řešení Agrobanky se mu nikdy nelíbilo
Tošovský však tím, že celkem otevřeně projevoval sympatie názorovým skupinám blízkým čtyřkoalici a Hradu, například v případě Dřevíčské výzvy, postavil proti sobě i důležitou část sociální demokracie.
Navíc se zdá, že nemá ani absolutní podporu celé bankovní rady. Neshody se týkají zejména postupu vůči bývalému viceguvernérovi Pavlu Kysilkovi. Guvernér zablokoval jeho nástup do vedení Erste Bank a několikrát se na jeho adresu poměrně ostře vyjádřil. Kysilka skutečně pochybil. Ještě v době trvání karanténní lhůty přijal zakázku na spolupráci při řešení potíží zlínského ZPS. Její součástí bylo i jednání s komerčními bankami o restrukturalizaci dluhů, což jistě v pozici vysokého představitele ČNB, tedy regulátora bankovního sektoru, dělat neměl. Jenže na druhou stranu je pravda, že podle svědků vždy zdůrazňoval, že jedná jako soukromá osoba a lidé v bankovnictví dobře věděli, že jeho případná přímluva už nemá žádnou váhu. A tak možná zbytečně přísný postup Tošovského vyprovokoval jeho náměstka, viceguvernéra Zdeňka Tůmu, k velmi ostrému stanovisku zveřejněnému v týdeníku Respekt, kde Tůma tvrdí, že vyjádření svého šéfa považuje za nepřesné a příliš tvrdé. V nezkrácené internetové verzi rozhovoru Tůma dokonce říká: „Guvernér nekonzultoval své prohlášení s bankovní radou.
Je zřejmé, že takto oslabený guvernér s nejednoznačnou podporou svých nejbližších spolupracovníků bude politickému ataku nyní jen těžko odolávat.
