KOLIK JAZYKŮ ZNÁŠ, TOLIKRÁT JSI ÚŘEDNÍKEM

Nejlevnější výuku angličtiny má ministerstvo vnitra

Hlavní příčinou potopení železných kolosů vybavených nejmodernějšími navigačními systémy je jazyková bariéra námořníků. Málokdo ví, že drtivou většinu neštěstí na moři způsobují mezinárodní posádky. Do pozice ztroskotance se může snadno dostat i Česká republika po vstupu do Evropské unie. Pokud se státní úředníci nenaučí včas cizím jazykům, může se jednoduše stát, že se svými evropskými protějšky prostě nedomluví a naše veškeré snahy přizpůsobit se unii půjdou ke dnu. Tento fakt si vláda uvědomila již přede dvěma lety, a proto vydala dvě usnesení, podle kterých se mají pracovníci ve vedoucích funkcích jazykově vzdělávat a nakonec i složit standardizované zkoušky. Už v roce 2003 by měli být náměstci, vrchní ředitelé, ředitelé odborů a pracovníci, jejichž funkční postavení to vyžaduje, natolik zdatní v cizích jazycích, aby jim komunikace nečinila potíže. Od ledna roku 2004 pak bude znalost cizího jazyka, prokázaná jazykovou zkouškou, i předpokladem k výkonu funkce. Kdo tuto podmínku nesplní, bude se muset se svým teplým místem státního úředníka rozloučit. Byl to dobrý tah. V době, kdy vyšlo první usnesení vlády číslo 841 – v srpnu roku 1999 – které obecně formulovalo požadavek jazykových znalostí úředníků na ministerstvech a ústředních orgánech státní správy v souvislosti s přípravami na vstup do Evropské unie, se jazykové agentury radovaly. Představa velkého byznysu plynoucího z boomu jazykových kursů ve státních institucích je vedla k šikovným marketingovým krokům. Začaly nabízet jazykové vzdělávání speciálně určené pro euroúředníky. Ceny samozřejmě za takový servis nebyly právě nízké. Jenže tak jednoduché to nebylo. Vláda svým loňským usnesením číslo 410 stanovila koncepci jazykového vzdělávání, a tím podstatně zkrouhla jejich ambiciózní plány. „To byl dobrý krok, komentuje jednání vlády Miroslav Plíšek, spolumajitel renomované jazykové agentury ELI. Myslí si, že krok ke standardizaci je jedinou možností, jak problematiku cizojazyčného vzdělávání zvládnout. Tvrdí, že v současné době se myšlení lidí zlomilo. „Dříve nebyl důvod se ve státní správě jazyky učit. Mělo se za to, že je to záležitost jen obchodníků, řekl týdeníku EURO Plíšek. Reforma státní správy se bez jazykového vybavení úředníků neobejde. Podle Plíška to souvisí i se změnou vztahu státních úředníků k občanům jako ke klientům. Podobné je to i se znalostmi cizích jazyků. Jazykové vědomosti se totiž nemohou týkat jen vedoucích pracovníků. Případ, jehož byl týdeník EURO svědkem, kdy do budovy ministerstva pro místní rozvoj vstoupil Angličan s žádostí o kontakt s odborem turistiky a recepční mu nedokázal vyhovět, protože mu prostě nerozuměl, není pro státní správu příliš dobrou vizitkou. Pravdou je, že mnoho pracovníků nemá do důchodu daleko, většina recepčních je již v seniorském věku a je těžké od nich očekávat znalost angličtiny. Plíšek má však zkušenost, že lidé, kteří si chtějí udržet pozici v zaměstnání, jsou ochotni věnovat studiu jazyků obrovské úsilí i ve věku, kdy mají padesátku již za sebou. „Největší chybou, které se zaměstnavatelé dopouštějí, je představa, že zvládnutí cizího jazyka je možné v krátkém čase, tvrdí Plíšek. Naráží tak na různé alternativní metody výuky jazyků. „Bez toho, aniž by lidé studiu věnovali mnoho času a vlastního úsilí, jim do hlavy cizí řeč nikdo nedostane, dodává Plíšek. Na stříbrném podnose. Aby si jednotlivé instituce nemusely příliš lámat hlavy s výběrem jazykové agentury, uložila vláda za úkol ministru vnitra vytvořit otevřenou databázi vzdělávacích institucí a vzdělávacích programů pro jazykové kvalifikace. V otevřeném seznamu na webových stránkách ministerstva vnitra je osmdesát jedna vzdělávacích subjektů. Na dotaz týdeníku EURO, podle jakého klíče vybralo ministerstvo vnitra příslušné agentury, pracovník tiskového odboru Martin Korta odpověděl: „Agentury nebyly nijak vybírány. Pouze byla zveřejněna kritéria, která musí příslušné agentury splňovat, a na jejich základě se mohly přihlásit. Tento seznam pak slouží jako podklad pro jednotlivé orgány státní správy. Je ovšem otázkou, zda vybrané agentury mají v otázce systematického vzdělávání jasno. „Přebrali jsme výuku od jedné z firem, která na jednom z ministerstev působí. I když patří k těm dražším, musím říct, že jejich výuka byla absolutně bez koncepce, tvrdí Plíšek. Co ukázal test. Zjistit, jak probíhá výuka cizích jazyků na jednotlivých ministerstvech, se snažil v minulém týdnu týdeník EURO. Právě v té době prohlásil Cyril Svoboda pro deník Právo, že k jazykovým schopnostem své stínové vlády bude shovívavý. Kromě ministerstva obrany, které ani po urgencích své odpovědi nedodalo, lze říci, že všechna tisková oddělení jednotlivých ministerstev ochotně spolupracovala. Výsledkem šetření je přehled, jaké agentury jazykovou výuku pracovníků zajišťují, kolik stojí průměrně jedna jazyková lekce, jaké procento všech pracovníků ministerstev se jazykových kursů účastní. Z průzkumu jasně vyplynulo, že největší zájem je o angličtinu, která například na ministerstvu životního prostředí dosahuje až devadesáti procent poměru vyučovaných jazyků. Německý jazyk a francouzština se sice na ministerstvech také vyučují, ale jejich poměr nepřesahuje více než dvacet procent. Rusky a španělsky se učí úředníci jen na ministerstvu zahraničí. Zajímavý je také nesoulad v úhradách nákladů za výuku. Zatímco na ministerstvu školství a financí si ostatní zaměstnanci platí polovinu kursovného, na ministerstvu zahraničí to platí ministerstvo za všech dvě stě padesát zaměstnanců, přičemž vedoucích pracovníků je jen dvanáct. Na ministerstvu dopravy a spojů se ostatní zaměstnanci podílejí jen třiceti procenty na nákladech. Také na pomůcky přispívají ministerstva rozdílně. Ministerstvo školství neplatí učebnice ani vedoucím pracovníkům, ministerstvo vnitra, zahraničí, životního prostředí a kultury naopak hradí všechno.