Kolik má Donald vlastně peněz?

Svou kvalifikaci vést národ odvozuje Donald Trump od bohatství. To je ale zase nejvíce ze všeho odvozeno od jeho verbálního kouzelnictví.

Zní to neuvěřitelně, ale ve druhé dekádě 21. století v zemi Velkého bratra, kterou USA jsou, alespoň co se týče ochrany osobních údajů, na tom není celá ekonomická žurnalistika nijak zázračně. Je v pozici člověka, vedle kterého zastaví soused v lamborghini a poutavě se rozhovoří o tom, že takových bouráků má ještě dvacet. Můžete mu to věřit. Můžete pochybovat. Ale nemáte šanci zjistit, jestli si vůz, na který hledíte, pouze vypůjčil, anebo je to auto s vypovězenou leasingovou smlouvou, které jaksi zapomněl vrátit.

Stejně jako u Donalda Trumpa. Daňové přiznání nikdy veřejnosti neukázal a nehodlá tak učinit. Přesně z opačných důvodů než většina ostatních boháčů – prostořeký favorit republikánských primárek své bohatství zcela zjevně nafukuje. Vůbec nikdo v celých USA nevěří, že jeho majetek loni činil 8 737 540 000 dolarů, jak jej sám vyčíslil pro Forbes. Byl ale poloviční, jak jej časopis vypočetl – tedy 4,1 miliardy? Anebo ještě menší? Anebo není Trump vůbec miliardář, jak v minulosti naznačili jeho bývalí účetní (jejich odhad – 250 milionů), popř. Deutsche Bank (její odhad – 790 milionů)?

Nakonec si všichni odpovědí – těžko říct.

Americké volby sledujte v ONLINE přenosu na Euro.cz

A to Trumpovi úplně stačí. Po Manhattanu stojí dost mrakodrapů s jeho jménem na fasádě, v televizi běží dost pořadů pod jeho značkou na to, aby v myslích řadových voličů figuroval jako majitel či jeden z majitelů Manhattanu a televize. Než se celá věc vyjasní, bude po volbách. „Tam, kde je nepřesný, je alespoň autoritativně nepřesný. Nacházíme-li rozpory, je to vždy skutečnost, kdo nemá pravdu,“ napsal kdysi autor Stopařova průvodce Douglas Adams. Měl na mysli Donalda Trumpa?

Extrémní optimista

Je rok 1982 a Forbes sestavuje svůj první žebříček nejbohatších Američanů. Na seznam zařadí i Trumpa, který ještě nedostavěl Trump Tower a jeho hlavním majetkem je budoucí třetinový podíl v otcově jmění ve výši 200 milionů. Trump ale s oceněním nesouhlasí a trvá na tom, že rodinný majetek má hodnotu 500 milionů. Mezi Forbesem a Trumpem se rodí emocionální vztah.

„Volá nám Trump z letadla, je slušný, ale nešťastný. Ptá se: odhadujete mě na 450 milionů? Vždyť tolik mám jen v akciích! Mám 100 procent v Trump Tower a 100 procent v novém Nike Storu. Platí mi deset milionů ročně za nájem. Sečtěte si to pořádně, vždyť to je majetek za dvě miliardy!“ přidal ekonomický magazín noticku k žebříčku Forbes 400 z roku 1996. O tři roky později Forbes píše: „Máme Trumpa rádi. Bere nám telefony a obyčejně zaplatí za oběd. Tvrdí dokonce, že jeho majetek činí 4,5 miliardy, ale ať se snažíme sebevíc, neumíme to doložit.“

V té poslední větě je všechno. U podnikatelů s nemovitostmi, jejichž majetek nelze odvodit z cen na burze, se Forbes při sestavování žebříčků hodně spoléhá na jejich ochotu podělit se s vlastními odhady svého majetku. A v tom Trump od počátku vynikal. „Byla to symbióza. Čím více Donaldovo verbální bohatství rostlo, tím častěji se o něm Forbes zmiňoval. Čím častěji se o něm zmiňoval, tím důvěryhodněji jeho tvrzení o nesmírném bohatství působilo. Čím věrohodněji jeho tvrzení o nesmírném bohatství působilo, tím snáze se dostával na přední příčky Forbes 400,“ napsal autor knihy TrumpNation Timothy O’Brien.

Trump ho v roce 2006 zažaloval za citaci již zmíněných účetních a prohrál, když jejich obhájci získali dobrozdání od Deutsche Bank.

Během svědectví pod přísahou tehdy Trump před soudci, kteří se jej ptali na skutečnou výši jmění, pronesl památnou větu: „Ta se neustále mění podle změn na trhu, změn v postojích hráčů na trhu a podle jejich nálady, dokonce i mojí nálady.“ Svou tehdy citovanou cifru pět miliard prý odvodil od „obecných postojů ve chvíli, kdy mohl padnout takový dotaz“.

Trump tedy vyčísluje svůj majetek podle nálady. Než Trump zažaloval O’Briena, oba muži si potykali a autor zaznamenal, že výše jmění v Trumpových odhadech se mohla změnit o několik miliard i během jediného dne.

„Můžeme ho nazvat extrémním optimistou, který zvažuje pokaždé jen ten nejlepší scénář. V Trumpově mysli ceny navždy jen stoupají a kupci se pokaždé zázračně objeví,“ napsal Chase Peterson-Withorn na webu Forbes.com. „Trump ví, že čím rychleji uzavře nějaký obchod, tím úspěšněji vypadá. Jestli je přitom nutné trochu přehánět, tak ať. Jeho úspěch je živou vodou pro voliče, kteří chtějí v Oválné pracovně úspěšného manažera, pod nímž všichni zbohatnou,“ dodal.

Na dně

Trumpova bezbřehá, až slepá sebedůvěra, která zdánlivě nemá jiné opodstatnění než víru v sebe samu, se okolí většinou jeví jako bohapusté vychloubání. „Vypadal jsem tak dobře, že se obchodní partneři báli, abych jim neodloudil manželky,“ řekl o svém mládí v New Yorku. V roce 1984 se listu Washington Post svěřil: „Rozhovory o odzbrojení se Sověty bych zvládl také. O raketách bych si vše podstatné nastudoval za hodinu a půl. To hlavní už stejně vím.“

Trump ale ví, co dělá. V letech 1991 až 1994 byl několikrát na pokraji osobního bankrotu a zachránila ho pouze víra věřitelů ze Citibank, že jim bude „více platný naživu než po smrti“, popsal to pro New York Times tehdejší zástupce bank Alan Pomerantz. Trump je možná nakazil svým optimismem: „Nikdy nebyl v depresi. Byl samý radostný tón, vždy se tvářil povzbudivě,“ řekl O’Brienovi zástupce Citibank Harvey Miller.

Čtěte také: Nejbohatší prezidenti USA. Trump má o miliardu víc než všichni dohromady

Když se v roce 1991 rozváděl s Ivanou Trumpovou, neměl ani deset milionů na výplatu odškodného, ale raději je vzal z bankovního úvěru na výstavbu hotelu, než aby přiznal svou situaci, tvrdí O’Brien. Trump tehdy obcházel příbuzné a známé se žádostí o půjčku, protože nedokázal splácet úvěry a financovat náročný životní styl ani poté, co rozprodal skoro všechny nemovitosti na Manhattanu. O tomto období Trump v dobách jejich přátelství O’Brienovi řekl: „Jsi na všechno sám. Není to žádná sranda. Z geniálního dealmakera jsem byl najednou hochštapler, co nosí jen potíže.“

Ovšem veřejnost ani věřitelé nic takového nepozorovali, takže Trump mohl nenápadně přivést svá kasina v roce 1996 na burzu a inkasovat asi 300 milionů, které použil na rozjezd dalších developerských projektů. O osm let později jej Forbes již uváděl jako „majitele milionu a půl čtverečních metrů na Manhattanu“, což podle znalců nemohla být pravda ani z poloviny. Jenže Trump byl zase na koni. „Má zvláštní schopnost vypozorovat, co od něj lidé chtějí. A pak se tou osobou stát,“ popisuje tajemství Trumpova osobního kouzla autor jeho biografie Michel D’Antonio.

Na bankrot to není

Neustálá disproporce mezi uváděným a skutečným majetkem vedla Withorna k uštěpačné poznámce: „Když Trump hovoří o vybudování 12 metrů vysoké zdi na hranici s Mexikem, myslí tím dva metry vysokou zeď v nadmořské výšce deset metrů?“

Zbývá tedy odpovědět na otázku, kolik má Trump vlastně peněz. Prokazatelně má 300 milionů v cenných papírech plus asi tucet výškových budov a několik hotelových komplexů po celých USA, o nichž ovšem nemá veřejnost hlubší představu, jakými úvěry jsou aktuálně zatíženy.

Nejpravděpodobnější bude, že při jednáních s daňovým úřadem budou budovy, které Forbes oceňuje na stovky milionů, opatřeny cenovkami o jedno desetinné místo kratšími, což by Trumpův majetek umístilo do fluktuačního pásma 500 milionů až několik málo miliard, podle typu jednání, jehož je zrovna účastníkem.

Pochopitelně po očištění vlivu Donaldovy nálady. Pokud někdy brzy nepraskne nějaká cenová bublina (někteří ji předpovídají), nemusel by Trump v dohledné době bankrotovat.

* Značku Trump si její majitel cení na miliardy, ve skutečnosti vynáší jen desítky milionů ročně v kontraktech za „manažerské služby“ (Trumpovo poradenství hoteliérům, kteří využívají jeho jméno). Trump vychází z dětinské představy, že když se něco jmenuje po něm, je vlastně svého druhu vlastníkem (součet hodnoty hotelů a developerských projektů využívajících značku Trump je asi tři miliardy).