To je slavný výrok připisovaný Masarykovi. Určitě platil ještě před pár desítkami let. To byly doby, kdy se uvažovalo o tom, jestli psát dopisy na stroji není příliš neosobní. Spisovatelé a básníci psali perem, dívky si ukládaly milostné dopisy do krabic a vázaly je růžovou stužkou. Platilo, co je psáno, to je dáno, lidé pečlivě stylizovali svou korespondenci, existoval těsnopis a diktafony.
Ó, jak se nám ta komunikace mezi lidmi změnila a zjednodušila. Některé změny jsou praktické, třeba psaní na počítači. Text se lehce edituje, archivuje a množí. Jiné změny přinášejí spíše jazyková omezení. Nemám teď na mysli jen esemesky. Tenhle fenomén se možná rozšířil také proto, že je levnější esemeskovat než telefonovat. Kdysi platilo, že ovládat jazyk znamená osvojit si více než deset tisíc slov. Dnes, když se podíváme na pár esemesek, mailů a powerpointových slidů, obávám se, stačí několik set. Do jazyka vnikají akronymy převzaté většinou z angličtiny. Ivan Mládek by mohl napsat ne jednu, ale několik desítek úspěšných písní založených na zkratkách a akronymech. Nebo netušíte, že imho znamená in my humble opinion, btw je by the way, xing je přechod? Také posíláte piktogramy , :-) nebo naopak :-(? Úžasné, co se vejde do 256 znaků na jednu SMS. Jaké obohacení jazyka!
Praktickým důsledkem je, že když si osvojíte pár akronymů, několik desítek slov a frází, nejlépe v angličtině, stáváte se světoběžníkem, který všude přežije. Jen proboha, ať se vás nikdo na nic neptá nebo, nedej bože, vypráví vtip.
Těch pár lidí, kteří dokážou mluvit zajímavě spatra bez papíru nebo powerpointových slidů, výrazně ubývá. Proč však stále platí, že poslouchat tyto řečníky je zábavné, vtipné, poučné a pamatujete si je? Naštěstí stále existují lidé, kterým je rozumět, které je slyšet, z kterých díky jejich vystupování cítíte osobnost a charisma. Místo akronymů používají citáty, vyprávějí úžasné vtipy a historky. Podobně to vypadá v písemném projevu. Pravda je, že asi nejhlubší úpadek byl v dobách vlády bolševika, kdy by pár dovolených frází asi nezaplnilo ani novinovou stránku. Dnes je to o něco lepší, ale pravděpodobně jen proto, že se rozšířil počet témat, o kterých je dovoleno hovořit.
Za pár let asi budeme chodit do hospody nejen na pivo, ale také kvůli živému jazyku, i když se tam často mlátí prázdná sláma. Doufám, že ani něžné pohlaví se nevzdá svých desítky minut trvajících konverzací po telefonu. I když nejsou obsahově nic moc, udržují jazyk při životě. Nebo to zlomí technologie? Video v každém mobilu? Když někoho uvidíte, snad bude proboha i mluvit. Doufejme, že nebudeme muset parafrázovat Masaryka a tvrdit, že člověk je člověkem, když používá alespoň svůj mateřský jazyk.
