Kolik stojí letní olympiáda? Projděte si pětici těch nejdražších

8. 8. 2016

Bezedná díra na peníze nebo otázka národní prestiže, která je v konečném důsledku výnosná? Náklady na pořádání letních olympijských her se pro hostitelské země během posledních dvaceti let zněkolikanásobily. Projděte si pětici těch, které byly historicky nejdražší.

Zatímco v osmdesátých letech se náklady zemí pořádajících olympijské hry pohybovaly v řádu desítek, maximálně stovek milionů dolarů, dnes atakují desítky miliard.

Výjimkou nebude ani letošní olympiáda v Riu, která už několikrát svůj plánovaný rozpočet překročila. Celkový účet by podle čerstvých odhadů mohl dosáhnout 11,5 miliardy dolarů. Podívejte se na letní olympiády, za jejichž uspořádání utratily hostitelské země nejvíce.

Peking, 2008

Nejvyšší sumu za pořádání letní olympiády podle veřejných zdrojů utratili Číňané. Náklady her konaných před osmi lety v Pekingu se navzdory původním záměrům nepřekročit rozpočet patnácti miliard dolarů vyšplhaly na astronomických 44 miliard. Kvůli hrám vláda nechala postavit celkem 31 nových sportovišť a zároveň renovovat a zvyšovat kapacity těch stávajících.

Centrem her se stal Národní stadion v Pekingu přezdívaný „ptačí hnízdo“. Jeho stavba přišla čínské úřady na 423 milionů dolarů a podílel se na ní světově známý umělec Ai Weiwei, který je v současnosti čínským disidentem. Vláda kvůli konstrukčním pracím v souvislosti s olympiádou přestěhovala více než půl milionu lidí. Kromě toho také odnaučovala Číňany plivat na veřejnosti a pokusila se je přivést ke kouření elektronických cigaret, aby se na ulicích čínského hlavního města nevršily nedopalky. Pořádání her však bylo podle vlády pro Čínu ziskové a zemi nakonec přineslo 146 milionů dolarů.

„Ptačí hnízdo“ bylo centrálním bodem letní olympiády v Pekingu. (Foto: Wikipedia)

Londýn, 2012

Vytvořit moderní sportoviště přímo v centru velkoměsta bylo v roce 2012 pro pořadatele letních olympijských her v Londýně velkou výzvou. Možná proto se i původní rozpočet počítající s částkou 3,9 miliardy dolarů vyšplhal na více než trojnásobek (14,6 miliardy).

Nákladná se ukázala být především infrastruktura. Plán pořadatelů totiž počítal s tím, že 80 procent účastníků her musí být schopno ze svého ubytování na sportoviště dorazit do dvaceti minut.

Úřady tak dopravu ve městě výrazně posílily a vytvořily na silnicích i speciální olympijské pruhy uzavřené účastníkům běžného provozu. Podle údajů britského železničního dopravce Network Rail operovalo během olympiády ve městě až o čtyři tisíce vlaků navíc.

Město investovalo i do speciální lanové dráhy, která měla fanouškům i sportovcům výrazně urychlit cestu přes řeku Temži. Dočasná stavba lanovky pojmenované Emirates AirLine stála 25 milionů liber a přes řeku dokázala přepravit až dva a půl tisíce cestujících za hodinu.

Cestu přes Temži lidem během olympiády v Londýně zkrátila lanovka za 25 milionů liber. (Foto: Wikipedia)

Atény, 2004

Příliš drahá pro zadluženou řeckou ekonomiku, taková byla podle expertů letní olympiáda v Aténách konaná v roce 2004. Řecko se stalo obětí tzv. „olympijského efektu“ a bez rozmyslu vyhazovalo miliardy.

Podle časopisu Time byly chyby během plánování a přípravy her totožné s těmi, které Řecko do ekonomických problémů dostaly o necelé tři roky později. Nyní tváří v tvář vleklé hospodářské krizi někteří Řekové „příliš drahé“ olympiády litují. Konečné náklady her se vyšplhaly na 11 miliard dolarů, přičemž celá jedna miliarda padla za oběť zvýšeným bezpečnostním opatřením kvůli obavám z terorismu.

Mimořádné výdaje si vyžádala údržba a obnova dříve vybudovaných nepoužívaných sportovišť. Nyní zeje většina z nich vlivem hospodářské krize prázdnotou.

Jednou z budov, do které řecké úřady kvůli olympiádě investovaly, byl i aténský Velodrom. (Foto: Wikipedia)

Barcelona, 1992

9,3 miliardy dolarů, taková byla cena olympijských her konaných v roce 1992 v Barceloně. Jen na renovaci zařízení a výstavbu nových sportovišť padla více než miliarda. Výdaje na provoz se na celkových nákladech podílely z necelých deseti procent. Přesto se však pořádání nákladných her zemi podle oficiálních údajů vyplatilo. Olympiáda podle oficiálních údajů Španělsku vydělala deset milionů dolarů. Barcelona během olympiády proslula „progresivní“, moderní architekturou. Jednou z jejich ukázek byla i sportovní hala Palau Sant Jordi podle návrhu japonského architekta Arata Isozakiho

Palau Sant Jordi, jedno ze sportovišť letní olympiády v Barceloně. (Foto: Wikipedia)

Soul, 1988

Letní olympiáda konaná v roce 1988 v jihokorejském Soulu byla ve své době nejnákladnější. Tehdy rekordní výdaje prolomily 4 miliardy dolarů. Vláda Jižní Koreje se rozhodla následovat příklad Japonska a prostřednictvím největšího sportovního svátku upozornit svět na svou nově industrializovanou ekonomiku.

Většina nákladů padla stejně jako v ostatních případech na budování infrastruktury a zařízení (3,2 miliardy dolarů). Výdaje 848 milionů pak oznámil organizační výbor coby náklady na provozní organizaci her. Utratit miliardy dolarů coby prezentace jihokorejského ekonomického zázraku se zemi vyplatilo. Čistý zisk z olympiády i po odečtení všech výdajů činil více než 300 milionů dolarů.