R a d i o F r e e E u r o p e
Česká vláda vzala v minulém týdnu na vědomí zprávu ministerstva průmyslu a obchodu o skutečných a možných ztrátách, které české ekonomice, respektive českým podnikům vyvstaly v důsledku toho, že americká stanice Radio Free Europe vysílá do Iráku a Íránu z Prahy. Celková uváděná suma činí 30 miliard korun. Způsob, jakým ministerstvo k této částce došlo, však vzbuzuje značné rozpaky.
Začátkem loňského října se konal v Teheránu Mezinárodní veletrh, kterého se účastnily také firmy z České republiky. Ředitel české účasti - pracovník ministerstva průmyslu a obchodu - do Teheránu nepřijel. Nedostal vízum. Mohla jeho absence ovlivnit výši uzavřených kontraktů? Do jaké míry? Mohl svou nepřítomností poškodit zájmy českých firem? Na kolik tedy taková absence na takovém veletrhu přijde?
Jakmile loni začalo Radio Free Europe vysílat z Prahy do Iráku a Íránu, obě tyto země oficiálně zareagovaly také ekonomickými hrozbami. Irácký ministr obchodu si pozval vedoucího pražského zastupitelství v Bagdádu a sdělil mu, že irácká vláda se rozhodla „zastavit obchodní a ekonomické styky s Českou republikou, než česká vláda zreviduje svůj souhlas s umístěním Iráku nepřátelské redakce na území České republiky . Rozhodnutí se týkalo všech českých subjektů a v Iráku nejen státního, ale také soukromého sektoru. Včetně Federace obchodních komor. Irák je pod embargem OSN, k němuž se připojila rovněž Česká republika, takže pokud české firmy s tímto teritoriem obchodují, nemohou využívat například státní exportní pojišťovny EGAP.
Reakce Íránu na zahájení vysílání byla podle tamějších pozorovatelů poněkud méně hysterická, Teherán uvažované kroky vlastně jen nastínil. Z Prahy byl sice „ke konzultacím odvolán velvyslanec a vláda se rozhodla „omezit hospodářské styky s Českou republikou , ale nikdo nikde neuvedl, co se pod těmito slovy vlastně skrývá. Podle agenturních zpráv měl jen mluvčí íránského ministerstva zahraničí prohlásit, že jeho země neuzavře s Českou republikou žádnou novou ekonomickou dohodu. Opět však nespecifikoval, zda mluví o mezistátní nebo mezipodnikové úrovni.
Česká vláda pak měla minulý týden poprvé zhodnotit, jak vysílání americké stanice z České republiky do Iráku a Íránu ovlivňuje českou podnikovou sféru. Místo hodnocení však vláda jen vzala situaci na vědomí. Jan Kavan se to pokusil uvést na pravou míru vysvětlením, že prý nemělo jít o hodnocení, ale jen o předběžné informování, neboť na hodnocení je třeba podkladů z více resortů. Vláda totiž měla k dispozici jediný dokument, který pro ni připravilo ministerstvo průmyslu a obchodu. A navíc ho vládě předložilo v mediálně mnohem hustší atmosféře, než by si pouhý podklad pro vládní jednání běžně vysloužil. Příčinou atmosférického houstnutí se stal „omyl tiskového odboru ministerstva průmyslu. Ten totiž nejprve sdělil, že resort vládě navrhne, aby prokázané škody předložila k vyúčto-vání Washingtonu, neboť v jeho zájmu Praha vysílá. Vzápětí sice tiskový odbor tento návrh dementoval, ale džin byl z lahve vypuštěn, pozornost veřejnosti upoutána.
Podle ministerstva průmyslu a obchodu jsou nyní obchodní styky České republiky s Irákem na mrtvém bodu. Přitom prý jde o zásadní ohrožení dosavadních vládních pohledávek ve výši asi 400 milionů dolarů, včetně úroků pak asi 600 milionů dolarů. Irák podle studie ministerstva patřil k významným odběratelům českého strojírenství, objemy vývozů se ještě na začátku devadesátých let pohybovaly kolem sta milionů dolarů ročně. Suma, kterou ministerstvo uvádí, tedy obsahuje staré pohledávky, jejichž dobytelnost však byla spojována s velkým otazníkem mnohem dříve, než RFE začalo z Prahy vysílat. Na druhou stranu tyto pohledávky podniky zatěžují stejně silně bez ohledu na příčinu, proč druhá strana neplatí.
České vývozy do Íránu se podle ministerstva obchodu a průmyslu v posledních pěti letech pohybují mezi 35 až 70 miliony dolarů ročně. Ministerstvo však upozorňuje, že české firmy, které víceméně počítaly s dalšími vývozy, narážejí nyní z íránské strany na hradbu mlčení. Jaksi pod čarou ministerstvo naznačuje, že Írán by nemusel ani zahájit splácení starých pohledávek, které splatit slíbil. Pavel Parízek, generální ředitel exportní pojišťovny EGAP, k vývoji obchodních případů s Íránem dodává, že žádné negativní signály dosud EGAP nezachytil.
Experti, pohybující se ve sféře exportního pojišťování a exportu vůbec, jsou přesvědčeni, že údaje, které podniky v souvislosti s celou kauzou ministerstvu obchodu a průmyslu poskytly, nevyjadřují ani tak skutečnost jako spíše zbožná přání. Zahrnují kontrakty, o nichž se podnikům snad může zdát, ale k realizaci by měly i za jiných podmínek asi daleko.
Politické rozhodnutí Prahy poskytnout RFE prostor pro vysílání do Iráku a Íránu je jedna strana mince, k níž patří také odvaha nést důsledky pro státní kapsu. Druhou stranu však tvoří důsledky, které by mohly spadnout na individuální subjekty. České podniky se oprávněně mohou obrátit na vládu s požadavkem, aby jejich konkrétní a exaktně kalkulované škody nahradila. Zdá se však, že v daném případě se podniková sféra pokusila využít (nebo zneužít?) situace. To snad lze pochopit. Pochopit nelze, že jí na to ministerstvo průmyslu a obchodu skočilo
