Kolik stojí válka

23. 4. 2002

Jenom od počátku března zaplatila vláda v přímých výdajích miliardu dolarů

Poslední dobou si rozhovory o situaci na Blízkém východě v telavivské kanceláři Bennyho Gaona vyžadují povzbuzující sklenku vína, i když je třeba teprve deset hodin dopoledne. „Ocitli jsme se znovu před startovní čárou. Jsme zpátky v roce 1948,“ říká bývalý generální ředitel konglomerátu Koor Industries, jenž dnes vede vlastní miliardovou investiční společnost B. Gaon Holdings. Jako blízký spolupracovník zesnulého premiéra Jicchaka Rabina stál také v řadách prvních izraelských manažerů, kteří chtěli zajistit mír s arabským světem pomocí vzájemného obchodu.
Vystupňované násilí mezi Izraelem a Palestinci mu však přineslo hluboké zklamání. „Před čtyřmi lety jsem se na Světovém ekonomickém fóru pyšnil jako páv a hovořil s lidmi ze Saúdské Arábie a Jordánska o novém trhu Středního východu. Teď je všechno pryč,“ lituje Gaon.
Přitom ještě nedávno se zdálo, že Izraeli všechno vychází. To však bylo v dobách před vyhlášením poslední palestinské intifády v září roku 2000. Dohody z Osla položily v roce 1993 základní kámen mírového soužití s Palestinci, a tím pomohly ukončit izolaci Izraele a otevřely mu dveře na uzavřené trhy v Asii a Evropě. Izrael se začal zbavovat krunýře státem řízené ekonomiky a vojenského průmyslu a snažil se jej nahradit novým modelem společnosti se silnou střední třídou, kde hlavní roli neměla hrát pouze oblast služeb, jako například stavebnictví nebo turistika, ale především firmy zaměřené na vyspělé technologie. Investoři se náhle předháněli v počtu projektů rizikového kapitálu a zahrnuli nově vznikající izraelské společnosti spoustou peněz. Tel Aviv se změnil v jakési Silicon Valley Středozemí, kde se to jen hemžilo technologickými génii, kteří své firmy jednu po druhé zapisovali k obchodování na burze a vzápětí sklízeli miliony, či dokonce miliardy dolarů. Centrální banka celý obrázek ještě vylepšila, protože snížila inflaci, čímž ukončila léta ekonomické nestability.
Izrael se podle očekávání měl stát ústředním pilířem rostoucí a pulzující regionální ekonomiky, která by pozvedla životní úroveň samotného Izraele i arabského světa. Místo toho zasadila zemi tvrdou ránu válka spolu s důsledky celosvětového propadu v oblasti technologií. Izrael již téměř dva roky prochází hospodářskou recesí a nic nenaznačuje, že by se situace měla zlepšit. Ceny nemovitostí prudce klesly o třicet až padesát procent, hotely v Jeruzalémě jsou v této obvykle velmi rušné době po svátcích Pesach obsazeny pouze ze sedmi procent a restaurace zejí prázdnotou. Ještě hůře je na tom palestinské hospodářství, které se podle očekávání světového společenství mělo postupně integrovat s izraelským. Dnes je v troskách a polovina obyvatel musí vystačit s méně než dvěma dolary na den.
Za této tíživé situace vedl americký ministr zahraničí Colin Powell v polovině dubna zatím vůbec nejintenzivnější diplomatická jednání, kterých se Bushova vláda v tomto regionu dosud zúčastnila. Úkol zněl ukončit eskalující násilí, jež si od září 2000 vyžádalo 452 izraelských a přes 1400 palestinských obětí. Powell však 17. dubna odjel z Izraele, aniž by znepřátelené strany mezi sebou podepsaly příměří. Uvedl, že Spojené státy o ně budou nadále usilovat a možná uspořádají mírovou konferenci o Blízkém východě. Nabídl také třicet milionů dolarů další americké pomoci k již slíbeným osmdesáti milionům na obnovu zničeného palestinského hospodářství.
Je však bohužel velmi pravděpodobné, že násilí bude pokračovat. Izraeli tak přibývají starosti ohledně současného vývoje ekonomiky. V devadesátých letech se výdaje na obranu snížily z 13,5 procenta hrubého domácího produktu na 8,5 procenta, ale nyní se opět prudce zvyšují. Letos se zřejmě náklady na bezpečnost vyhoupnou na 9,5 procenta HDP. Izraeli hrozí, že by se hospodářství mohlo znovu propadnout do stavu, kdy se stane jen jakýmsi charitativním projektem Spojených států a celosvětové židovské komunity. Tato situace nastala v osmdesátých letech, kdy tamní měna byla jen špatný vtip, inflace se pohybovala v trojciferných číslech a bankovní systém kolaboval.
Izrael má k podobné katastrofě samozřejmě velmi daleko. Šekel v loňském roce sice klesl vůči dolaru o dvanáct procent, ale panice nic nenasvědčuje. Přesto je každým dnem jasnější, že nosné sloupy izraelské hospodářské síly jsou ohroženy. Konflikt s Palestinci očerňuje jméno země v zahraničí a odrazuje potencionální investory. V důsledku toho potemňují vyhlídky pro podniky v oblasti technologií, které dnes představují nezanedbatelných patnáct procent hrubého domácího produktu. Hrozí, že válečné výdaje a snížené rozpočtové příjmy zničí tvrdě vydobytou pověst ekonomické a fiskální kázně. Zvýšení daní se zdá být na spadnutí a centrální banka se obává, že by mohlo dojít k oslabení jejích pravomocí při boji s inflací.
Izraelští podnikatelé jsou zneklidněni. Své názory začínají projevovat zatím jen soukromě, neboť v Izraeli tradičně stojí u kormidla politici se zkušenostmi z vojenské oblasti. „Už se nemůžeme dočkat dne, kdy to všechno skončí,“ říká člen vrcholového managementu jedné z předních izraelských společností. „Pokud vše půjde dál a lidé si začnou myslet, že účelem síly není jen obrana, ale spíše snaha ukázat, že jsme mocnější, pak se z podnikatelské sféry ozvou hlasité protesty.“
Již nyní obchodníci úzkostlivě sledují vývoj na poli technologií. Po celých deset let se tento sektor velmi prudce rozvíjel, ale minulý rok se vývoz softwaru a dalších produktů poprvé snížil zhruba o desetinu na deset miliard dolarů. Izraelské hospodářství se stále snaží dostat ze šlamastyky, v níž se ocitlo po splasknutí bubliny nadhodnoceného technologického průmyslu. V roce 2000 dosáhl růst v odvětví vrcholu a nově vzniklé společnosti získaly nebývalé 3,1 miliardy dolarů nových investic rizikového kapitálu. Podle odhadů Tobiase Fischbeina, analytika a odborníka na počítačové technologie ze společnosti Lehman Brothers v Tel Avivu, podniky zřejmě letos nezískají více než miliardu dolarů. Minulý rok zaniklo přibližně pět set ze tří tisíc těchto nováčků a podle informovaných zdrojů by letos mohlo skončit přibližně dalších sto firem.
Od počátku roku 2001 se Fischbeinův vlastní index akcií izraelských technologických společností propadl o 63,5 procenta oproti 29 procentům podle indexu Nasdaq za stejné období. Ještě donedávna působil největší újmu izraelským akciím právě celkový kolaps Nasdaqu. Podle analytiků však nyní izraelské společnosti značně vyčnívají. Tržní kapitalizace každé ze tří hlavních firem v tomto oboru, Check Point Software Technologies, Amdocs a Comverse Technology, se jen letos propadla o více než třicet procent. Check Point a Comverse navíc nedávno snížily odhad očekávaného zisku.
Náhlá změna postavení Izraele v zahraničí zasáhla podniky všech velikostí. „Letos už v oblasti rizikového kapitálu neuvidíme žádné zahraniční investice,“ říká Ze’ev Holtzman, předseda představenstva a generální ředitel firmy Giza Venture Capital. Společnost Aladdin Knowledge Systems s padesáti miliony dolarů tržeb ročně se zaměřuje na software a zabezpečení sítě a její generální ředitel Janki Margalit uvedl, že firma měla minulý rok podepsat obchod s významným japonským partnerem, právě když jeden palestinský sebevražedný útočník zabil 21 Izraelců na diskotéce v Tel Avivu. „Zavolali a oznámili nám: ‚Nepodepíšeme to, protože nám nevyhovuje cena.‘ Ale v tom to nebylo,“ říká Margalit. Podle něj se firma bezpochyby zalekla spolupráce s izraelským partnerem.
Podle jednoho ze členů vrcholového managementu přední izraelské technologické společnosti je takový přístup znamením velkých změn. Před několika lety zákazníci situaci v Izraeli vědomě ignorovali, protože chtěli mít nové produkty co nejrychleji. „Teď jsou mnohem obezřetnější a hledají další aspekty ke zvážení,“ uvádí. „Ptají se: ‚Co se stane, když nebudete schopni plnit své závazky?´ Jsem si jist, že tak nakonec přicházíme o nové objednávky.“
Manažeři často tvrdí, že mnohem více času tráví hovory o „bezpečnostní situaci“ v Izraeli než o samotném obchodování. Někteří zákazníci a členové představenstva odmítají do země přicestovat na jednání. Mnohé firmy pokládají za rozumnější pořádat jednání na Kypru nebo v New Yorku. „Není snadné nalézt strategického partnera,“ říká Fischbein. „Vložili byste prostředky do společnosti, kterou jste nikdy neviděli?“ V konečném důsledku tak izraelské společnosti investují do nákladných poboček v zahraničí. Chtějí se částečně ochránit proti možnému narušení obchodní činnosti. Izrael s 6,5 milionu obyvatel však představuje příliš malý trh, aby tam bylo možno výrobky plně rozvinout. Dřívější představy o vzniku regionálního trhu s arabskými zeměmi prozatím zmizely v nedohlednu. Někteří Izraelci tuto skutečnost pokládají za velkou ztrátu. „Nedostatečný regionální trh firmám velice znesnadňuje cestu na globální trh,“ říká Chemi Peres, výkonný ředitel společnosti Pitango Venture Capital, největší ryze izraelské firmy v oblasti rizikového kapitálu. „Hrozí nám, že až krize skončí, podnikatelé ze země odejdou. Čím déle budeme odkládat budování regionálního trhu, tím více ztratíme.“
Šaronova vláda se zatím snaží vyrovnat s omezeným rozpočtem. Ministr financí Silvan Šalom uvedl pro BusinessWeek, že válka stála Izrael od počátku března přibližně jednu miliardu dolarů v přímých výdajích a od září 2000 téměř pět miliard dolarů v důsledku omezeného turistického ruchu a poklesu v dalších oblastech. „Investoři nepřicházejí,“ říká. „Lidé v Izraeli mají strach chodit do obchodních domů nebo restaurací. Zvyšuje se nezaměstnanost a recese se prohlubuje. Snažíme se z tohoto začarovaného kruhu uniknout.“ Některé z oficiálních reakcí na hospodářský propad mají příchuť zoufalství. Nedávná vládní kampaň například vyzývá občany, aby nakupovali modrobíle, tedy domácí výrobky. „Tím se dostáváme zpátky do šedesátých let, kdy jsme se dokonce pokoušeli vyrábět vlastní automobily,“ říká Ejtan Sheshinski, ekonom z Hebrejské univerzity. „Je to známka naprosté absence jakékoli vize.“
Šíří se dokonce starosti o finanční stabilitu Izraele. Ratingová společnost Standard & Poor’s nedávno změnila hodnocení výhledu pro Izrael ze stabilního na negativní kvůli násilí a daňovým tlakům. K nepříjemné situaci se navíc přidal spor mezi vládou a Davidem Kleinem, guvernérem centrální banky. Předmětem rozepře je navrhované přehodnocení zákona o centrální bance, v jehož důsledku může podle Kleina závazek boje proti inflaci vyznít do ztracena. „Pokud finanční deficit roste a vy zároveň naznačujete trhu, že vás cenová stabilita nezajímá, ztrácíte dva hlavní stavební kameny hospodářské politiky,“ uvádí Klein.
Guvernér centrální banky rovněž nesouhlasí se zvýšením daní, které zřejmě chystá ministerstvo financí. „Žijeme ve světě, kde si země konkurují svými daňovými systémy,“ tvrdí Klein. „Nemůžeme si dovolit daňový handicap.“ Podle něj by se měla vláda soustředit spíše na okleštění veřejného sektoru, který představuje 54 procent izraelského HDP, což je jeden z nejvyšších podílů na světě. Navzdory Kleinovu varování však vrcholoví manažeři jako Eitan Raff, předseda představenstva Bank Leumi, soudí, že inflace (jež se v průběhu roku 2000 nezměnila) letos vzroste možná až o čtyři procenta.
Že by se vracely zlé časy osmdesátých let? Tvrdé hospodářské poměry tehdy přiměly řadu izraelských odborníků hledat příležitosti jinde. To se v současnosti neděje, alespoň prozatím. Izraelci se naopak vracejí ze zahraničí domů, aby posílili vojenské zálohy. Sebevražedné bombové útoky zemi stmelily. „Náš stát je silný a stojí na pevných morálních základech. Všichni budujeme něco skutečného a nevzdáme se,“ prohlašuje Peres, syn ministra zahraničí Šimona Perese, jednoho z architektů mírových jednání v Oslu.
Vedle odhodlání je však cítit i strach. Investování v zemi je velice nejisté, a proto obyvatelé Izraele vkládají prostředky spíše do projektů v Torontu, ale i v Praze a Budapešti, které jsou blízké Izraelcům východoevropského původu. Realitní žraloci, jako Africa-Israel Investments, v zahraničí financují nákupní centra a obytné komplexy, zatímco drobní investoři kupují byty k pronájmu. Analytici odhadují, že v prvním čtvrtletí roku 2002 ze země odplynulo nebo bylo přesunuto na účty v cizích měnách 500 milionů dolarů. Izraelci v poslední době rovněž usilovně shánějí náhradní bydlení na nedalekém Kypru - pojistku pro případ totálního vojenského konfliktu. „Mohou tam poslat své blízké,“ vysvětluje telavivský realitní poradce Stanley Finkelstein. „Je to jen půl hodiny letadlem.“
Sebevražedné útoky rozmetávají lidi na kusy takřka denně, a proto se většina manažerů domnívá, že Šaron neměl na vybranou a musel se pustit do pronásledování jejich původců. Mnozí nicméně pochybují, že premiér předloží účinnou strategii pro vytvoření bezpečnějšího prostředí v dlouhodobém horizontu. Navíc je děsí divoké výkyvy státní politiky posledních let. Postoje vlády vůči arabským sousedům se zmítají mezi dvěma extrémy: nekompromisním přístupem Benjamina Netanjahua či Ariela Šarona na jedné straně a pohledem Ehuda Baraka, který usiluje o mír téměř za každou cenu, na straně druhé.
Gaon vede skupinu manažerů a intelektuálů, která si klade za cíl tento politický kolotoč zastavit. Mají v úmyslu přetvořit oslabenou Stranu práce, která dnes vystupuje v Šaronově vládě jen velmi nejistě, v životaschopnou alternativu pro všeobecné volby, které musí být vypsány do podzimu 2003. Chtějí také pokračovat v ekonomické liberalizaci a odbourat neklid, který vládne celému národu. „V obchodu jsme dosáhli ohromných úspěchů,“ uvažuje Gaon. „Proč se nám to nedaří v politice?“
Zatímco Gaon a jeho společníci hledají řešení, zleva i zprava se ozývají hlasy pro separaci Izraelců a Palestinců. Mezi Gazou a izraelským územím se již dnes na mnoha místech tyčí plot s elektronickými čidly. Izraelský bezpečnostní kabinet nedávno schválil vybudování obdobné bariéry mezi určitými oblastmi Západního břehu a Izraele, včetně Jeruzaléma.
Někteří Palestinci doufají, že fyzické oddělení od Izraele by mohlo podpořit provázanost jejich hospodářství s regionálními sousedy, Jordánskem či Sýrií. Životní úroveň v těchto zemích se podobá standardu na palestinských územích. Existuje ovšem nebezpečí, že Izrael by mohl Palestince uzavřít v jejich enklávách bez možnosti navázat obchodní vztahy s okolním světem. Pak by zoufalství a radikalismus sílily, i kdyby byly izraelské ploty sebevyšší.
Je zřejmé, že současný stav věcí zabraňuje Palestincům dosáhnout plného potenciálu v ekonomické oblasti i jinde a stále podstatněji omezuje také možnosti Izraele. Prosperita na obou stranách by mohla pomoci zahojit válečné rány a nastolit udržitelný mír. Namísto toho se izraelské šekely jeden po druhém kutálejí pryč ve smrtící vřavě opotřebovací války.