Po patnácti letech soudních tahanic a šedesáti letech od konfiskace bude moci Vítězslav Kumpera opět vstoupit do zámku v pražských Kolodějích.
Soud potvrdil jeho právo na majetek po rodičích. Vláda tak ročně ušetří deset milionů korun.
Členové Topolánkovy vlády byli v Kolodějích na výjezdním zasedání pouze třikrát. Přesto se vláda dvakrát odvolala proti rozhodnutí o vydání barokního zámku devětašedesátiletému restituentovi Vítězslavu Kumperovi. Městský soud v Praze však minulý týden jeho nárok potvrdil.
Provoz objektu včetně vytápění, ostrahy a údržby přitom stojí pěkně kulatou sumičku. „Roční náklady jsou přibližně deset milionů korun,“ uvádí vládní mluvčí Jana Bartošová s tím, že vedoucí Úřadu vlády rozhodne o dalším postupu až po doručení rozsudku. Teoreticky totiž může vláda vydání majetku oddálit a dovolat se k Nejvyššímu soudu.
O ceně zámku včetně obory se pouze spekuluje, protože vláda ani restituent si nenechali udělat odhad, ovšem že půjde o stovky milionů korun, je zřejmé. „Zato o nákladech na zámek víme přesně. Měsíčně přijde jeho režie na stejnou částku jako ročně dva domy v Praze 1, které můj mandant také restituoval,“ vysvětluje Kumperův advokát Tomáš Chlost. Proto přiznává i možnost, že syn původního majitele může zámek prodat. „Všechno je otázka peněz,“ míní právník.
Spolu se svým mandantem prý o budoucím využití objektu mnohokrát diskutoval. V úvahu přichází hned několik variant. Alespoň v části zřízení rodinného muzea, expozice Waltrovky, pronájem některého křídla či celého zámku. „Z prohlídky, kterou nám vláda umožnila, se jeví objekt jako velmi dobře udržovaný. Je patrné, že do něj byly investovány nemalé peníze. Je ovšem otázka, jak bude stavební úřad nakloněn případným úpravám, jejichž realizace by byla nutná kvůli novému využití,“ objasňuje Chlost.
Bohatý průmyslník Antonín Kumpera, který zámek koupil za první republiky, byl ředitelem významné pražské automobilky Walter. Za druhé světové války ji ovšem vedli nacisté a to, že v ní Kumpera zůstal, způsobilo vyvlastnění jeho majetku podle takzvaných Benešových dekretů. Ty měly sloužit k potrestání lidí, kteří kolaborovali s nacisty. Kumpera ale už v roce 1945 dostal osvědčení o národní spolehlivosti, což se tehdejšímu režimu nehodilo.
Bezpráví dovršili komunisté, a tak Kumpera s rodinou odjel do Brazílie, kde také později zemřel. Ovšem v rodině se dál hovořilo česky tak aktivně, že jeho syn mateřštinu i po šedesáti letech perfektně používá. „Manželka mého klienta je cizinka a jeho dvě dcery umí česky málo. Ale jezdí sem pravidelně, a přestože by teoreticky neměly mít k Česku vztah, dovedu si představit, kdyby se s jejich otcem něco stalo, že by pokračovaly v jeho aktivitách,“ tvrdí Chlost. Vítězslav Kumpera podniká především v jižní Americe, ale i v tuzemsku se věnuje některým aktivitám. Například pronajímá dva domy v centru Prahy, které už získal v restituci, a usiluje o pozemky v Praze 5.
SPOR O KOLODĚJE
V lednu 1993 požádal Vítězslav Kumpera o vydání zámku v Kolodějích a okolních 64 hektarů, pozemků na Smíchově a dvou domů v Praze 1. Domy získal v roce 1999 až po dovolání bytového podniku k Nejvyššímu soudu. Loni v lednu rozhodl Pozemkový úřad v Praze o vydání zámku se všemi parcelami včetně obory a bývalou jízdárnou i o pozemcích na Smíchově. Stát i pražský magistrát se odvolaly. O rok později Obvodní soud Prahy 9 zamítl odvolání ohledně areálu v Kolodějích, ale stát s rozhodnutím opět nesouhlasil. V říjnu potvrdil odvolací pražský městský soud rozhodnutí obvodního soudu pro Prahu devět o vydání zámku a okolních pozemků. Vládě zbývá už pouze dovolání k Nejvyššímu soudu. Tento týden se uskuteční soudní řízení o jízdárně v Kolodějích.
Nový majitel nebude nikoho vyhánět
Koloděje se díky své poloze v blízkosti Prahy v poslední době velmi rozrůstají. „Staví se tu jako o život,“ tvrdí místní strážník Zdeněk Skolil a vypočítává hospody, v nichž se mohou řemeslníci stravovat. Je tu sice pizzerie a vinárna, ale na jídlo chodí hlavně do bufetu u samoobsluhy. Čtvrtou možností je ještě restaurace na hřišti, kde je ovšem k mání ohřátý párek, naložený hermelín nebo utopenec.
„Jak starousedlíkům, tak i novým lidem, kteří se sem přistěhovali, chybí slušná hospoda, kam by mohli zajít třeba i večer,“ uvádí Skolil a naráží na zavřenou restauraci Jízdárna poblíž zámku, o jejímž vydání restituentu Kumperovi soud rozhoduje tento týden. Zatím je v majetku místní části Praha-Koloděje. S původním nájemcem se obec rozešla, a i když vypsala nové výběrové řízení, dosud zastupitelé výherce nepotvrdili a novou nájemní smlouvu neuzavřeli. Možná čekají, že se úkolu ujme nový vlastník, možná na uzdravení starosty.
„Pan Vítězslav Kumpera nemá zájem kohokoli vyhánět. Předpokládám, že obec se chová hospodárně a restauraci nabídne za tržní nájemné. Pak bychom pokračovali ve stejném duchu,“ nastiňuje kroky budoucího majitele jeho advokát. Lze předpokládat, že o pronájmu restaurace Jízdárna pro padesát lidí se sálem pro tři stovky návštěvníků bude jednat s Pavlem Hrubým, který veřejnou soutěž o provozování vyhrál. V blízkém Újezdě nad Lesy vlastní vinotéku s posezením, především moravská vína prodává i v Praze na Žižkově a zásobuje jimi i okolní provozovny.
„Lidé se mě ptají, kdy otevřu, jaké pivo budu čepovat. Všichni se těší, až se restaurace otevře. Hlavně na sezonu bálů tu nemáme jiný sál,“ usmívá se potenciální nájemce Jízdárny. V plánu má nabídnout styl lovecké zámecké restaurace s hotovými jídly na oběd a se zvěřinovými specialitami k večeři. „Jsem rád, že celý areál bude mít majitele a konečně se to tu rozhýbe. Také věřím, že nakládání s majetkem bude lepší než současné ticho a žádný kšeft. Ať tu bude cokoli, je to lepší než zavřené brány,“ tvrdí podnikatel.
Doklady o majetku průmyslníka se ztratily
Pokud by se Kumperovi podařilo doložit všechen majetek, který jeho rodiče vlastnili, měl by nárok na rozsáhlejší restituce, na další domy a pozemky. Ale když opouštěl tuzemsko, byl příliš malý. „Nepamatoval si katastry ani objekty. Byl problém cokoli dohledat, například archivy týkající se Koloděj jsou totálně rozkradené, takže jsme nenašli ani vybavení zámku. Počítáme, že zpět dostaneme holé zdi, přitom továrník Kumpera skupoval umělecké předměty, měl obrazy Slavíčka a Špály,“ vypráví právník Tomáš Chlost.
Mluvčí vlády vysvětluje, že většina majetku státu je už ze zámku přemístěna do jiných objektů. „Jedná se především o nábytek,“ glosuje Bartošová s tím, že v objektu zůstane klasické elektronické zabezpečení. „Jde o výběhový typ, pokud by zámek zůstal vládě, muselo by se modernizovat. Je součástí stavby, proto jej nebudeme demontovat,“ slibuje Bartošová. A právě o zabezpečení objektu se budoucí majitel zajímá, protože dosud byl areál přísně střežený – včetně obory, v níž jsou daňci, divočáci a rybník.
„Lidé věděli, že areál je chráněný, neměli ani chuť lézt do obory. Teď mám obavy, že se může situace rapidně změnit, m
ůže přilákat především pytláky,“ uvažuje Chlost. Minimálně má pravdu v tom, že obyvatelé Koloděj si mezi sebou vyprávějí i o možnosti, že by oboru využívali k procházkám. Protože ovšem dosud nikdo Vítězslava Kumperu nespatřil, nevědí, co mohou čekat.
„Můj klient byl při příchodu do Česka vstřícný. Jenže pak se roztrhl pytel s lidmi, kteří jednou potkali jeho tatínka a chtěli se s ním setkat, vypovědět mu svůj osud, jiní zase půjčit si peníze. Takže nyní, když pobývá v Česku, zůstává raději v anonymitě,“ vysvětluje advokát.
