Lov zvěře se vrací k aristokratickým kořenům. Bude to dobrý byznys.
Lovecký hon připomíná golfové odpoledne. Smyslem obého je vpravit celkem drobný tvrdý předmět do správného místa a někteří z účastníků to přežijí. Lovců a honců dokonce podle některých pramenů vydrží víc. Střílejí asi raději po zvěři.
Obě záliby spojuje také zážitek z pohybu v přírodě, hrdost na vlastní dovednosti, strašlivá spousta potřebného času a sociální postavení účastníků. Byznysmeni, politici a vůbec bohatí totiž už i v Česku objevili, že podobně jako o hendikepu dá se diskutovat o počtu trofejí.
Jenže zatímco „velkoburžoazní“ golf je stále přístupnější i pro střední vrstvy, myslivost a lov, v minulosti vnímané jako nezávadná aktivita bodrých nimrodů, se vrací k aristokratickým kořenům. Bude to dobrý byznys.
Holá čísla říkají, že Česká golfová federace registruje přes 35 tisíc hráčů, zatímco vlastníků loveckého lístku je přes 95 tisíc lidí a držitelů zbrojního průkazu skupiny C na lovecké zbraně téměř 114 tisíc. Kolik z nich se však myslivosti a lovu pravidelně věnuje, s určitostí odhadnout nelze. Zatímco golfisté hrají v České republice na více než stovce hřišť, myslivci a lovci mohli v roce 2006 počítat s celkem 5741 honitbami.
Řady myslivců však budou do budoucna spíše řídnout i bez pomoci opilých kolegů. Mladí adepti myslivosti totiž nestačí zaplňovat mezery po stárnoucích nimrodech, jež vídáme projíždět ozbrojené na bicyklech ze vsi do hájku zeleného. Milovníkům hrabalovských scenerií, bez ohledu na preference úpravy divočáka, to sice může připadat tristní, ale je na čase, aby se do lesů vrátil byznys. Jde totiž o velmi drahé hobby.
„Kvalitní lovecké oblečení je dražší než golfové, a zatímco na golf vám stačí jedna sada holí, na lov potřebujete minimálně dvě, kulovnici a brokovnici,“ říká generální ředitel společnosti Agrotrade a aktivní lovec Zdeněk Toman. Přitom kvalitní zbraně stojí řádově i stovky tisíc korun.
To ovšem nejsou největší náklady. Většina honiteb se sice nachází na pozemcích soukromníků, ty největší však pronajímají prostřednictvím veřejných výběrových řízení Lesy České republiky. Ceny za pronájem stále rostou, tisícihektarová honitba se může pohybovat od několika desítek tisíc až k milionu korun.
Jednatel Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) Jaroslav Kostečka dále připočítává: okolo 200 až 300 tisíc vydají uživatelé honitby na krmení pro zvěř, dalších zhruba 300 tisíc zaplatí za škody způsobené zvěří. Musejí zaměstnat dva nebo tři lidi, kteří se o revíry starají, a zajistit jim potřebné vybavení. „Takže mají 2,5 milionu roční náklad na honitbu. A pak jsou za rok schopní ulovit třeba pět jelenů. Jejich celková cena, budeme-li vycházet z oficiálního ceníku, se může pohybovat kolem 200 až 350 tisíc.“
Uživatel honitby navíc musí ve svém revíru udržovat normovaný počet zvěře, nutný pro zachování živočišného druhu. Regulaci zvěře lovem přitom stanovuje zákon, protože při přemnožení působí značné škody na zemědělských úrodách a lesních porostech.
V takové chvíli se pozná skutečný myslivec srdcem i duší od obyčejného lovce, kterého nezajímá ani tak péče o zvěř a krajinu jako samotný lov. „Bohužel se často stává, že si movitější lovec pronajme honitbu a za dva roky zjistí, že ekonomická efektivita je nízká. Nemá na myslivost čas, takže nájem vypoví,“ dodává Luděk Králíček z ČMMJ. Tyto honitby se potom objevují ve veřejných dražbách. Správci státních pozemků je však většinou pronajímají nejvyšší finanční nabídce bez ohledu na schopnost či vůli myslivecky hospodařit.
Jako každý problém je i tento bezpochyby příležitostí pro podnikatelské záměry. V kvalitních honitbách, tedy s dostatečným počtem zvěře, může být i slušným byznysem.
Například při dvouapůlmilionových nákladech lze díky poplatkovým lovům hospodařit se ziskem okolo jednoho milionu. Hovoříme však o tradičních revírech, kde má lov dlouholetou a udržovanou tradici a profesionální péče je věnována zvěři i krajině. Na jejím rázu je to také znát, patří ostatně k parametrům, podle nichž si lovci vybírají místa lovu.
Podnikatelská logika velí, že vystřelit si na českého kolouška znamená utrácet finance na nezbytnou a hlavně profesionální péči o zvěř a myslivecké hospodaření vůbec. Asi je to dobře. Proč by to neměli dělat profesionálové za poplatky lovců-zákazníků?
Velcí vlastníci se ostatně s venkovskými nimrody nijak nepářou. Víme o zvyku uplatňovaném jedním z nejbohatších Čechů. Určitý čas před plánovaným honem nechává po svých lesích rozsypávat z nákladních automobilů zrní, aby nalákal zvěř z cizích honiteb a bylo co střílet. Připočíst tyto náklady k účtu za ušlechtilou zábavu je maličkost, na kterou náš starý nimrod na kole opravdu nemá.
