Soudci a exekutoři se budou učit, jak citlivě odebírat dítě od rodičů
Málokdy se stane, aby si soudci tak notovali s ministerstvem spravedlnosti, jako je tomu právě teď v případě takzvaných exekucí dětí. Ministerstvo i Soudcovská unie dospěly ke stejnému závěru. Je nutná změna exekučního zákona a vůbec celé dosavadní praxe rozhodování o výchově dětí a to okamžitě.
Jde o významný posun ve věci, v níž se osm let rozhodovalo byrokraticky a necitlivě. Oficiálně se tomu říká „výkon rozhodnutí soudu“, ale nejde o nic jiného než o násilné odebrání dítěte jednomu rodiči. K tomu dochází nejčastěji tehdy, když se jeden z rodičů nesmíří s tím, že potomek byl svěřen do péče toho druhého, a rozhodne se o něj starat sám. Řečí paragrafů: unese ho. V každém případě tím poruší zákon. Soud pak nařídí odebrání dítěte a vrácení zpět prvnímu rodiči a nařídí i místo a čas exekuce.
Dítě místo lednice.
Jenže exekutor, který se ještě včera zabýval olepováním lednic a televizorů, dostane najednou za úkol místo skříně vytrhnout dítě matce nebo otci a odvléct ho. Třeba v noci. „Zrovna mám na stole jeden otřesný případ dvouleté holčičky, kterou exekutoři vytáhli z postele a odvedli od otce ve dvě ráno. Matka s ní okamžitě ujela do Španělska a otec ji už šest měsíců neviděl. Pochopí vůbec někdo, co je to pro to dítě za šok,“ kroutí hlavou poslankyně Anna Čurdová, která je jednou z iniciátorek chystaných změn v exekucích dětí. Podobných exekucí, z nichž se potom děti vzpamatovávají i několik dní v nemocnici, je přitom řada. Není divu, když o odebrání dětí rozhodují často ti nejmladší, a tím pádem nejméně zkušení soudci.
Vyškolíme specialisty.
To se má během nejbližšího půl roku změnit. Dětské exekuce by měly do budoucna provádět jen speciální pracoviště, kam se soustředí perfektně proškolení odborníci. Aspoň takový je plán, který má Soudcovská unie v čele s prezidentem Jaromírem Jirsou. Do budoucna má mít exekuce na starost speciální tým, jakási jednotka rychlého nasazení, jejímž polem působnosti bude celá ČR. Jednotka by se měla skládat z vyškoleného exekutora, dětského psychiatra nebo psychologa, soudce a odborníka, vyškoleného mediátora, který bude plnit roli vyjednavače. A jednání o exekuci by mělo probíhat na neutrální půdě školy, školky, kroužku a podobně, kde s dítětem bude moci promluvit psycholog a v klidu mu vysvětlit, co se děje a proč. Může se také stát, že se jednotka vrátí s prázdnou. Tedy bez dítěte, pokud psycholog či psychiatr usoudí, že by exekuce dítěti v momentální psychické situaci spíš ublížila.
Odvykací karanténa.
Na rozdíl ode dneška by také druhý rodič nedostal dítě do péče okamžitě. Dítě by úředníci nejdřív „zaparkovali“ ve speciálním „navykacím“ středisku, kde by zůstalo třeba měsíc a mělo šanci si pomalu zvykat na druhého rodiče, a taky rozloučit se s tím, u něhož žilo naposledy. Toto opatření má zabránit šoku, kdy soud po dvou, třech, ale i pěti letech tahanic rozhodne o osudu dítěte, a tím pádem o exekuci. Exekutoři pak odvedou šestileté dítě od rodiče, který se o něj léta staral, byť neoprávněně, k tomu druhému, který je ovšem pro tak malé dítě, za ta léta co se neviděli, prakticky úplně cizí člověk.
Vstřícné ministerstvo.
Návrhy, jak by praxe odebírání dětí mohla nově fungovat, chce Jaromír Jirsa v nejbližších dnech probrat s ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem. Ten ve spolupráci s vládním kolegou Petrem Nečasem navrhuje podobné kroky. Šéfům obou resortů totiž vadí, že soudy nerozhodují ve prospěch dítěte a že často od stolu vydají rozhodnutí, komu z rodičů dítě připadne a kterému se má odebrat. Proto chce Jiří Pospíšil soudce proškolit, jak v tak citlivých případech postupovat. K tomu už tým odborníků na ministerstvu spravedlnosti připravil podrobnou Instrukce o postupu soudů při rozhodování o výchově dětí, kterou by se měli soudci řídit. Ta je teď v připomínkovém řízení.
Jaromír Jirsa se však domnívá, že pouhé instrukce, jak mají soudy postupovat, ničemu nepomohou a jde jen o alibismus. „Pokud ministr spravedlnosti bude mít skutečně zájem něco změnit, nepomohou obecné rady, jak mají soudy postupovat. Je třeba přistoupit ke koncepčnějším krokům,“ vyjádřil se. I to však má Pospíšil v plánu.
Změny zákonů.
Ministr počítá s tím, že na přesun od jednoho rodiče ke druhému by dítě mělo být připraveno, a pokud nebude, měla by se exekuce odložit. Soudy by si podle Pospíšila také musely ještě před rozhodnutím o exekuci vyžádat stanoviska sociálních pracovníků, kteří případ sledovali od počátku a znají dítě i poměry v rodině. Nově by se mělo víc přihlížet i k přání dítěte. K tomu je ovšem třeba udělat některé změny v občanském soudním řádu. Zákon o exekucích by se měl podle Jiřího Pospíšila změnit tak, aby případy odebírání dětí řešilo třeba jen sedm konkrétních exekutorů v zemi. Ministr už také určil speciálního soudce pro rodinné právo, který by poskytoval odborné rady kolegům ve sporných případech, a chce zřídit i speciální senát. Potíž je, že zpráva o změnách přichází poněkud pozdě. Jak pro rodiče, kteří léta neviděli svou dceru nebo syna, tak i pro desítky dětí, které si už musely projít martyriem násilné exekuce.
