Kapitola XIV
Prezidentův výkop * Paroubkův marketing * Ministrovi švagři * Sobotkovo paradigma
Prezidentův výkop
Letošní parlamentní volby zřejmě nerozhodnou programy politických stran ani schopnosti jednotlivých kandidátů, ale fotbal. Pro český národ jsou totiž letos nejdůležitější dvě události: hokejový turnaj na ZOH v Turíně a mistrovství světa ve kopané v Německu. Parlamentní volby jsou až na třetím místě.
Olympiáda se koná v únoru, volby neovlivní, leda kdyby se někteří naši hokejisté – pokud uspějí – nechali zaplatit, aby podpořili předvolební kampaně. Zato fotbalová hysterie vypukne 9. června. Mistrovství světa ve fotbale chtě nechtě zastíní i nejdůležitější parlamentní volby, a právě proto není jedno, které datum prezident Václav Klaus pro jejich konání vybere.
I když sociální demokraté již několik měsíců překypují sebevědomím, že stranu Mirka Topolánka porazí kdykoli, přece by byli šťastnější, kdyby se volby konaly co nejdál od mistrovství světa. Třeba o týden dříve, tedy 2. a 3. června. Nemají totiž tak stabilní a uvědomělé voliče jako ODS, komunisté či lidovci. Budou-li dobré zápasy (a na mistrovství světa je téměř každý zápas kvalitní a napínavý), část potenciálních voličů ČSSD se na urny vybodne a zůstane raději na chatě před televizními obrazovkami. V pátek 9. a v sobotu 10. června proběhne dohromady pět zápasů! Pokud Václav Klaus vypíše volby na tyto dva dny, sociální demokraté a jejich novináři na něj jistě zaútočí: prezident republiky zásadním způsobem zasahuje do volební kampaně.
Premiérův marketing
Marketingový a reklamní guru Paul Marsden nedávno navštívil Budapešť. Marsden je odborníkem na takzvaný memetický marketing (memetika je věda, která se zabývá sociálními informacemi). Poskytl rozhovor internetovému serveru hvg.hu, kde například prozradil, jak se dá pomocí pětadvaceti dobře cílených mailů rozjet a úspěšně provozovat pivovar a jak přišla společnost Apple o stamiliony dolarů kvůli jednomu nespokojenému zákazníkovi, který jako na potvoru provozoval vlastní blog. „Dříve se zadavatelé reklamy řídili podle hesla Command & Control (rozkazuje a řídí), nyní začínají rozhodovat podle toho, co si spotřebitelé přejí. Tomuto novému a úspěšnějšímu přístupu se říká Collect & Collaborate (sbírá a spolupracuje),“ prohlásil Marsden.
Je velice pravděpodobné, že americká profesionální agentura Penn, Schoen & Berland, kterou si sociální demokracie před několika měsíci najala pro volební kampaň, také četla o Marsdenových metodách. Přitom skutečnost, že Jiří Paroubek stranu v době postgrossovské konsolidace řídí (celkem logicky) podle metody Command & Control, není až tak důležité. Směrem k potenciálním voličům totiž zvolil vlídný přístup Collect & Collaborate a při zásadních rozhodnutích se nechá silně ovlivnit výsledky průzkumů veřejného mínění. A funguje mu to. Jestli má takto vypadat zdravý politický leadership, který zemi přinese dlouhodobý prospěch, to už je jiná otázka.
Ministrovi švagři
Kolem tendru na elektronické mýto se v minulých týdnech objevilo mnoho spekulací. Například se rozšiřovala informace, že lidovecký ministr dopravy Milan Šimonovský je švagrem jednoho ze dvou společníků české advokátní kanceláře Havel & Holásek. K tomu je třeba vědět, že tato právní firma spolupracuje s ministerstvem dopravy, ale jejím klientem je zároveň i rakouská firma Kapsch, která dvaadvacetimiliardový tendr na mýto vyhrála. Kdyby příbuzenský vztah mezi ministrem a zmíněnými advokáty skutečně existoval, museli by leccos vysvětlovat. Ale nic není jednodušší, než se zeptat. Mluvčí ministerstva dopravy Marcela Žižková na dotaz týdeníku EURO reagovala. „Podle sdělení pana ministra tam příbuzenský vztah není,“ zněla odpověď.
Sobotkova paradigma
Zákon o kolektivním investování nebude - alespoň zatím - zdaleka tak dobrý a moderní, jak se ještě před týdnem zdálo. Sněmovna nakonec ve druhém čtení schválila novelu zákona ve vládní verzi, žádné pozměňovací návrhy nebyly připuštěny. Pod stůl hlavně padla možnost, že by investiční fondy mohly uvádět své akcie na burzu. Za to, že zákon nakonec prošel v neúplné verzi, může i týdeník EURO. V minulém vydání si dovolil právní normu pochválit a označil ji za liberální. Napsali jsme též, že impulz ke kodifikaci veřejné obchodovatelnosti fondů na burze dali po diskusi o výhodách takového řešení na jednom předvánočním večírku finančníci, tedy nikoli ministerstvo financí. Ani jedno zákonu nepomohlo. Teď již víme, že chválit zprava vládní návrh se nehodí bez ohledu na to, že zákon otevíral nové investiční příležitosti a nové fondy mohly být dalším zdrojem příjmů pro státní rozpočet. Sociální demokraté se po přečtení našeho článku prý rozhodli zákon předkládaný ministerstvem financí ještě jednou analyzovat. Jestli toho liberalismu není příliš. Nu, a paragrafy, které přezkum přežijí, zřejmě časem přilepí k nějakému úplně jinému zrovna schvalovanému zákonu, jak již se stává pomalu standardem.
Škoda. Tímto zásahem ministerstva přišla Praha o prvenství ve středoevropském závodě o vedoucí postavení v sofistikovaném realitním finančnictví. Mohla to být jedna z prvních vlaštovek zatím nevídaného českého leadershipu. Nerozjela totiž takzvané pražské REITy, obdobu amerických Real Estate Investment Trustů, které mají v USA ve správě mnoho stovek miliard dolarů aktiv a díky své flexibilitě, jednoduchosti, volné obchodovatelnosti a především přístupnosti všem občanům se úspěšně prosazují v Paříži, Londýně a dokonce i ve finančně zaostalém Německu. Doufejme, že se tento rozpačitý přešlap podaří amatérským šampiónům z ministerstva financí rychle napravit.
Zářný příklad, že na financích stále vládne staré paradigma Command & Control.
