Šedesát milionů Trumpových voličů nejsou samí šílenci. Často se jedná o slušné, pracovité a opatrné lidi. Klíčové je slovo „opatrný“.
Při zběžném pohledu na demonstrace bezprostředně po volbách - tisíce Američanů dávaly najevo zděšení, že se jedné noci odebraly spát v postmoderní „Obamerice“ a ráno se probudily v Trumpově realitní show s kulisami studené války - by se chtělo parafrázovat název jednoho filmu, že „tahle země už není pro mladý“. Anebo vtip z reálného socialismu o tom, co jsou vlastně domovy důchodců: „pomsta dětí za jesle“. Jestli přestává platit, že se všichni mohou mít jako v růžovém snu minulých dekád, jedinou alternativou se zdá, že se odebereme do útulku pro přestárlé a budeme v něm všichni stejně chudí a zaostalí.
Úspěch Donalda Trumpa bude ještě dlouho vysvětlován podobně - jako pomsta rozzlobeného bílého muže, jenž byl vystaven „léčebné kúře“ globalizace, kterou mu naordinoval starý establishment ztělesňovaný Billem a Hillary Clintonovými nebo Barackem Obamou. Procitl z ní fakticky bez prostředků i bez práce a uchýlil se k nesplnitelným slibům napomádovaného maniaka. A nejen v USA - nástup podobných maniaků v Evropě bude i dál diagnostikován jako porucha chování postihující dosud normální voliče tradičních stran, kteří z nelichotivé osobní situace činí odpovědnými někoho jiného a nacházejí si obětní beránky mezi muslimy.
Ovšem hloubkové průzkumy z USA i Evropy, jež se zakládají na stovkách tisíců respondentů, přesvědčivě dokazují, že pravá příčina kolektivního šílenství je jiná. Vlastně se dá říci, že právě opačná: nástup nových pořádků nepřivolávají ani tak zchudlí dělníci, jako živnostníci a „bílé límečky“; motivací není vztek, nýbrž obyčejný pocit ohrožení a osobní nouze není tím, co je nutí zaujímat xenofobní postoje. S etnickou snášenlivostí to mají odjakživa asi jako hlídací pes s tolerancí pocestných a ostražitost se u nich přihlásí o slovo, kdykoli je narušen noční klid. Někdy je tradiční argumentaci třeba úplně postavit na hlavu, tvrdí Michael Tesler z University of California, jeden z největších znalců Trumpova typického voliče v USA: „Není to tak, že ekonomická nouze vyvolává rasismus. U některých skupin Američanů lze říci, že vrozený rasismus je dovede až k tvrzení, že ani ekonomika nefunguje.“
Obama je muslim
Už během kampaně reportéři hlásili, že s teorií „rozhněvaného dělníka“je něco v nepořádku. Na Trumpových shromážděních zchudlé pracující masy potkávaly, ale ještě častěji narážely na živnostníky, programátory, učitele a právníky. Typický trumpkin, jak se voličům budoucího prezidenta začalo říkat, nemá zrovna dobré vzdělání, ale vydělává 40 až 60 tisíc dolarů ročně, tedy lepší průměr, hlásil průzkum Gallupova ústavu z Youngstownu v Ohiu. Většina trumpkinů žije v místech ohrožených chudobou a rasovými nepokoji, ale jen třetina z nich je dělnického původu (Trumpův status a pohrdání odbory spoustu dělníků odrazuje). Nouzí netrpí, zní závěr studií.
Na probírání se souborem dat o desítkách tisíců odpovědí je nejnapínavější hledat odpověď na otázku, co trumpkiny vlastně spojuje. Některá zjištění se dají odhadnout - jsou přesvědčeni o zkorumpovanosti vlády a elit nebo o tom, že Barack Obama oslabil Ameriku. Často vážně nemají rádi globalizaci, i když je postihla mnohem méně, než se soudí. Ale zdaleka nejlepším indikátorem, jak odhalit trumpkina, říká Philip Klinkner z New York's Hamilton College, je kladná odpověď na otázku: souhlasíte s tím, že Obama je muslim? „Je to spolehlivější než se ptát na volný obchod nebo na stav hospodářství. Nebo na to, jestli je dotyčný republikán.“
| Přečtěte si o prvních personálních rozhodnutích Donalda Trumpa: Trump si vybral své první muže. Má už ministra spravedlnosti či šéfa CIA  |
Shrnuto a podtrženo, trumpkin mohl být registrovaným voličem republikánů, ale také je mohl volit letos poprvé. Možná dokonce volil naposledy Baracka Obamu. Podívejme se skutečnosti do tváře -trumpkin není žádný fantom. Je to bohabojný občan, který poctivě pracuje a platí včas daně. Nechce rušit NATO ani neobdivuje Vladimira Putina; je mu to prostě jenom jedno. A proč by nemělo být? Nastěhujte se do nějaké příměstské čtvrti v Pensylvánii a bude to váš soused. Možná je to pan Králík z románu od Johna Updika. Lavinu laciného čínského šmuku nevítá, stejně jako nevítal nástup japonských aut v 80. letech. Od nového prezidenta čeká, že tyhle divné trendy zastaví.
Pan Králík má revolver
Kromě úcty k zákonům má trumpkin i nedůvěru k vládě a institucím, takže je logické, že je typickým příznivcem hnutí Neuhýbej (Stand-your-ground), které vedlo v mnoha státech Unie ke schválení zákonů umožňujících beztrestně střílet po domnělých vetřelcích. Racionalizace takových zákonů je i nejkratší cestou k pochopení fenoménu trumpismu - jde ve skutečnosti o rozšíření práce s pocitem ohrožení, který poctivé občany vedl k ozbrojení se. Byl-li republikánskou mantrou odjakživa „zákon a pořádek“, nebylo až tak nemyslitelné k tomuto refrénu připsat několik slok a udělat z výsledné písně megahit hitparády.
Všechno v trumpismu je vlastně variací na „sebeobranu“: Strýček Sam nejprve vyčistí domácí dvorek od kriminálníků a příživníků, zkontroluje - zcenzuruje - zazdí -zapudí - zakáže - vykáže nelegální přistěhovalce, vykouří cizí teroristy v jejich vlastním hnízdě, bleskově se stáhne zpět a neprodyšně uzavře hranice (zaobírat se skučením bídáků už nepatří do tohoto žánru), vyřídí si to na férovku s nepoctivými šikmoočky (v Pekingu) i s příživníky v Bruselu a poučí svět o tom, že veliká Amerika přestává trpět šméčko.
Pan trumpkin je vlastně povahovou mutací Chucka Norrise - kouzelného chlapíka s krásnou ženou a nádherným rančem v Texasu, který nedůvěřuje „federálům“ a raději si to doma ohlídá sám. Má trochu anachronické názory - každý třetí trumpkin podle průzkumů lituje, že ve válce Severu proti Jihu nevyhrál Jih a Abraham Lincoln vydal svůj dekret o svobodě černých otroků. Nechává si to ale pro sebe, a dokud jej nějaký „barevný“ nevyprovokuje, nemá tendenci ho posílat zpátky do Afriky, kam podle jeho nejlepšího přesvědčení patří. A co zbývající dvě třetiny trumpkinů, kteří nejsou tak suverénní jako Chuck Norris? Co 40 procent žen, které taktéž volily Donalda? I u těch podle průzkumů dominuje „strach o kulturu“, ale má spíše podobu fobie než sebeobrany.
Akce vždy přebije fotografii
Většina trumpkinů získává podle průzkumů informace o světě z televizních a rozhlasových show, zpravodajství stanice Fox News a pravicových blogů, kde se to hemží různými „autentickými videy“ z konfliktních míst. Okolní svět je v nich vyobrazen jako semeniště teroru, jenž hrozí kdykoli vtrhnout na území USA.
Trumpovy voliče spojuje hrůza, že se někdo z jejich příbuzných stane v příštích měsících obětí teroristického útoku. „Oh my God, svět je nebezpečné místo“ je podle průzkumů typická odpověď žen, které takové zpravodajství sledují. Jelikož čtení analýz nepatří mezi trumpkinovy silné stránky a „propagandě establishmentu“ (tedy řečem odborníků na jiných kanálech) nedůvěřuje, nemá moc možností, jak svou hrůzu ventilovat.
Přečtěte si další články autora:
Kolik má Donald vlastně peněz?
A co si Donald myslí doopravdy. Co o sobě Trump prozradil ve svých 12 knihách
Komentář: Vyhánění čerta Robejškem
Na svět v časech krize hledí s podobným optimismem jako aerofob, jehož letadlo prolétá bouřkovým mrakem, nebo akrofob, když mu dítě mává z vyhlídkové plošiny Eiffelovy věže. Slibte mu v takové chvíli, že necháte stavitele výškových budov zavřít, že zakážete i vyklánění se z oken, pokud vlak nestojí ve stanici, a zahrne vás vřelou náklonností, i kdybyste byl v jiných ohledech vlastně podezřelé individuum a měl slovník dlaždiče. I nesmyslná, nicméně zdánlivě „rozumná“ opatření z vašich úst budou přijata jako starost o veřejné blaho, takže trumpkin je zároveň jediný druh Američana, který si přeje nosit občanku a na vyzvání ji předkládat uniformovaným policistům.
Argumenty o tom, že automobilová doprava je tisíckrát nebezpečnější než riziko teroristického útoku, zpravidla nezabírají. Když něco takového slyší matka dvou malých dětí, tváří se dotčeně - jak můžete něco takového říci? Strach je vždy silnější, stejně jako akce na plátně vždy přebije statický obrázek prezentovaný tradičními médii formou textu nebo vyprávění.
Tradiční média se svým narativem, v němž je svět vyobrazen jako stabilní veličina, jednoduše prohrávají propagandistickou válku (a propaganda je každá informace, věří trumpkin). Statické argumenty - ať už jde o setrvání v EU, nebo volbu tradičního kandidáta v USA - tahají v bitvě o diváka za kratší konec. Bývají demaskovány jako „lež“ (chtějí nám namluvit, že se nic neděje!) a zamítnuty jako irelevantní.
Schadenfreude
Evropa v touze svrhnout staré struktury nedospěla tak daleko, ale má mnohem delší zkušenost. Po Trumpově vítězství odsud zaznívá kakofonie projevů Schadenfreude, jež byla patrná i z blahopřání Miloše Zemana. Delší tradice znamená i větší množství nasbíraných dat, jak dokládá třeba korpus 300 tisíc odpovědí nasbíraných European Social Survey za 12 let. Vyplývá z něj totéž, co z amerických výzkumů - i na starém kontinentě převládá strach o naši kulturu, která není podle respondentů ohrožena imigranty jako takovými, nýbrž islámem.
Z výzkumů plyne, že strany jako Praví Finové nebo Pokroková strana v Norsku (obě jsou již součástí vlády) nebo Švédští demokraté (vedou průzkumy) a Národní fronta Marine Le Penové (možná vítězka příštích voleb) - a koneckonců i kuriózní projekty na české scéně slibující „boj muže proti muži“ v ulicích Kocourkova do několika let - skutečně mohou uspět s jediným tématem, jímž je obrana „našich hodnot“ před islámem. Donald Trump tu jistě poslouží jako pokladnice nápadů.
Není to tak, že ekonomická nouze vyvolává rasismus. Je to právě naopak - vrozený rasismus některé lidi dokáže dovést k tvrzení, že nefunguje ekonomika. Strach je vždy silnější - stejně jako akce ve videu vždy přebije statický obrázek. Argumenty pro setrvání v EU nebo volbu Clintonové tahají v bitvě o diváka akčních videí za kratší konec.
O tom, koho si Trump vybere do svého týmu, čtěte více::
Šéfem Bílého domu bude Trumpův věrný spojenec Priebus
Ivana Trumpová se chce stát americkou velvyslankyní v Česku
Rýsuje se Trumpův kabinet: podnikatelé a věrní z kampaně
