Dějiny českého politického intrikaření jsou za ty dvě dekády už poměrně bohaté. Připomíná něco ale vnitrostranický puč v ČSSD proti svému předsedovi Bohuslavu Sobotkovi?
Odstavení Mirka Topolánka v roce 2010 to nepřipomíná, toho kolegové přesvědčili, aby sám rezignoval na post volebního lídra a pak i předsedy strany. Trochu situace připomíná dvojkolejnost Strany zelených za Martina Bursíka – on ovládal předsednictvo, stranická levice republikovou radu. V ČSSD nyní zase Sobotka prohrává na předsednictvu, ale doufá ve většinu v ústředním výkonném výboru. Ale i tehdy to Bursík ustál. Ani střídání lídrů v ČSSD v letech 2002-2006 není ono. Strana u moci vždy dokázala najednou předhodit veřejnosti odcházejícího a nastupujícího. Ne jako nyní. Musíme hlouběji do historie.
Aktuální puč ze všeho nejvíce připomíná slavný takzvaný Sarajevský atentát z roku 1998. Rozbuška i okolnosti jsou velmi odlišné, ale jedna podobnost je zásadní: naprosto nepochopitelný vabank atentátníků.
Oběť, která neuznává svou smrt
Když 28. listopadu 1997 Jan Ruml a Ivan Pilip četli svoji výzvu k odstoupení Václava Klause, něco málo si zajistili. Bezpochyby o akci věděl prezident, okamžitě se připojily menší koaliční strany. Podobně nyní postupuje Michal Hašek, kdy jedná ve zjevné součinnosti s prezidentem. Ale jak v roce 1997, tak v roce 2013 „atentátníci“ vsadili na jednu velmi nejistou kartu: že politicky postřelená oběť uzná svou smrtelnou ránu a padne. Jak je již známé, tak tehdy čím dál defenzivnějšího Václava Klause puč naopak nakopnul a na kongresu ODS se obhájil.
Co se děje v ČSSD? Sledujte online na E15.cz
Bohuslav Sobotka není politik Klausova formátu, naopak jeho politická submisivita je občas více než zjevná. Ale co udělá politik bez ohledu na osobnostní výbavu, když ho zaženete do kouta a chcete ho den po vyhraných volbách o vše připravit? Začne kopat. A to učinil i Sobotka. Výzvu odmítl a doufá, že Hašek na svoji stranu nezverboval i ústřední výkonný výbor.
Umělecký dojem: nula
Političtí atentátníci také nesmí nikdy podcenit, jak celá spektakulární akce bude vypadat. Ruml s Pilipem udělali tu chybu, že svou výzvu neřekli Klausovi rovnou do očí. Klaus umně využil své návštěvy v Sarajevu a nechal vzniknout jedné z nejefektivnějších polistopadových politických metafor.
Měl by Bohuslav Sobotka rezignovat na funkci předsedy ČSSD?
Hašek svou výzvu sice Sobotkovi řekl do očí, respektive ji nechal přečíst svou pravou ruku Romana Onderku, ale výsledný dojem je snad ještě horší než u Rumla s Pilipem. Celou kampaň Hašek stál Sobotkovi jako druhý muž strany za zády. Ještě ihned po volbách upřednostňoval hovory o vládě před vnitrostranickými věcmi. Pak se ale trestuhodně nechal nachytat při tajné koordinační schůzce s prezidentem Zemanem. A den po volbách se rozhodl k útoku. Nyní vypadá jen jako vehikl Miloše Zemana, když se prezidentovi Zemanovci s velkým Z nedostali do Sněmovny.
Neméně podstatnou věcí je krytí ze strany politických nepřátel, kteří jsou momentálně koaličními partnery. Ruml a Pilip si jistili kdysi ODA a lidovce. ČSSD je nyní zjevně souzeno ANO a lidovci. Jenže klíčový hráč Andrej Babiš místo aby hovořil o nevyhnutelné odpovědnosti Sobotky za volební neúspěch a byl domluven s Haškem, je prý v šoku a mluví o zradě voličů. To Haškovi také nepomůže.
Příliš dlouho trvající smrtelná rána
Možná, že Hašek má v kapse ožmoulaný papírek s postupně odškrtávanými klíčovými sociálními demokraty, které během posledních měsíců cíleně přetahoval ze Sobotkova tábora do svého. Ale to nestačí. Atentát se musí dělat jednou kulí na otevřené scéně. Ne se schovávat celou kampaň za bukem a pak se odhodlat k výstřelu, který potrvá minimálně dny mezi schůzemi jednotlivých orgánů ČSSD.
Atentáty se musí holt umět. A tento, i když v něm Hašek nejspíše nakonec zvítězí, se ČSSD rozhodně nepovedl.
Volby 2013 na E15.cz:
Výsledky přehledně: kdo získal a kdo ztratil
Dienstbier o Haškovi: Takové partě podrazáků nejde vyklízet pole
Český problém: Není možné sestavit vládu levicovou, ani pravicovou
Volby a peníze: ze státní kasy půjde stranám 483 milionů
„Věčný“ poslanec Marek Benda křeslo opět uhájil. Stálo ho to asi 200 tisíc
