Spekulace o budoucím angažmá Václava Klause v Evropském parlamentu nabraly zase o trochu větší obrátky. Kromě informací z jeho okolí, že by exprezident o europoslancování stál, se postupně vybarvuje i jeho někdejší mateřská ODS. Podle šéfa europoslanců ODS Jana Zahradila by Klausovi slušelo první místo na kandidátce ODS ve volbách do Evropského parlamentu příští rok.
Na první pohled to vypadá, jako chytrý sňatek z rozumu. Klaus jako jednička ODS téměř jistě získá mandát europoslance, což by nebylo vůbec jisté, kdyby kandidoval za obskurní spojenectví radikálnějších euroskeptických ministraniček. ODS zase dostane do čela kandidátky těžkou váhu. Ale tento handl nakonec také může nakonec pro obě strany dopadnout tragicky: ODS zjistí, že její europoslanecký lídr má jiné názory, než vedení strany. A Klaus ve Štrasburku zase zjistí, že kritizovat je mnohem jednodušší, než navrhovat reformu chátrajícího evropského uspořádání.
Klaus v europarlamentu, ODS v opozici
Nominovat Klause do čela europoslanecké kandidátky se může ODS vyplatit jen při souhře několika okolností. ODS musí vsadit na to, že za rok už bude Klaus pro Čechy opět váženým exprezidentem a ne strůjcem ostudné abolice. Pokud Češi zásobování propouštěním dalších a dalších aktérů korupčních kauz nezapomenou, i někteří skalní příznivci euroskeptické linie ODS zůstanou doma.
Ještě podstatnějším kalkulem musí být od ODS sázka na to, že během europoslaneckého mandátu Klause bude strana v opozici. Už souručenství nejznámějšího kritika Lisabonské smlouvy a pragmatické většiny ODS, která současná pravidla EU odkývala, je podivné. Ale u ODS v opozičních lavicích to zas tak nevadí. Pokud by se však ODS opět dostala k moci a tím i k nevyhnutelným kompromisům s Evropou, pak by Klaus působil se svým nesmlouvavým bojem proti EU jako doutnák u sudu se střelným prachem.
Nástrahy praktické evropské politiky
Europoslanecký mandát ale nemusí být ani výhrou pro Klause. Jeho současná kritika EU byla až dosud totiž kombinací velmi přesného pozorování špatných politik (především měnové unie eurozóny bez nezbytného fiskálního komponentu) a abstraktní kritiky nedemokratického byrokratického molochu. V Evropském parlamentu by bezpochyby musel svoji kritiku na nesčetných plenárních zasedáních konkretizovat.
Volili byste ve volbách do Evropského parlamentu ODS, pokud by za ni kandidoval Václav Klaus?
Jenže jeho argumentář je dost omezený. Klausův návrh na ustavení Organizace evropských států z roku 2005 je jen zběžně načrtnutý a zjevně nerealizovatelný návrat Evropy kamsi hluboko před Maastrichtskou smlouvu. A i v ekonomických otázkách by se brzo ukázalo, jak Klaus dobře rozumí neefektivitě měnové zóny, ale jak málo například problémům evropských bank. Například jeho komentář už z Institutu Václava Klause o kyperské krizi, kde řadí čísla o ekvivalentu zamýšlené kyperské půjčky vůči HDP Řecka či Česka, ukazuje, že Klaus nepříliš dobře chápe důsledky potencionálního krachu systémově důležitých bank eurozóny, ať už jsou v malém či velkém státě.
Správný muž na řízenou demontáž eura
Přesto akce „Klaus europoslancem“ nemusí být zcela marná, pokud se Klaus zaměří na to, čemu opravdu rozumí – a to je dezintegrace měnových unií. Velmi správně na své poslední přednášce v USA poznamenal: „Jsem si jist, že je možné nechat jednu, dvě, tři země odejít, a vše bude lepší.“ Jenže mechanismus řízeného vystoupení z EU je z nepochopitelných důvodů stále pro většinu eurolídrů tabu. Připomeňme, že po stanovení podmínek „vystoupení z eurozóny a bankrotu země“ volala už před třemi lety třeba někdejší slovenská premiérka Iveta Radičová. Marně. Přitom kyperská krize jasně ukazuje, že zoufalí Kypřané (a nejen ti) mají mít před očima i jasnou možnost vystoupení z klubu.
Klaus se svou zkušeností z dělení československé měnové unie by byl tím nejlepším moderátorem debaty o těchto podmínkách. Kardinální otázkou však je, zda se by se hlasatel abstraktní kritiky byl ochoten vrátit k nepříliš vděčné práci na jízdním řádu, jak kolkovat eura, dočasně zablokovat kapitálové přeshraniční toky, přecenit dluhopisy i půjčená eura na novou devalvovanou měnu a vůbec institucionálně nastavit nové vztahy mezi eurozónou a renegáty. Ale třeba se do toho europoslanec Klaus pustí. Vždyť před dvěma lety sám prohlásil: „Pokud bude třeba likvidovat euro, hlásím se jako dobrovolník. Mám zkušenosti s demontáží československé měnové unie.“
Čtěte také:
