Brexit odhalil nepříjemné rozdělení britské společnosti podle věku. Mladí většinou chtěli v unii zůstat, zatímco starší voliči upřednostnili odchod. Mladí ostrované už jsou totiž dávno především Evropany než Brity, s výhodami Evropské unie mají přímou zkušenost, fandí proto spíše spojování než rozdělování. A to navzdory demokratickému deficitu unie, který stále brání Evropanům přijmout ve větší míře evropskou identitu.
Právě demokratický deficit unie je nepochybně jedním z důvodů brexitu. Mnoho britských voličů nechápalo, proč by se měli cítit Evropany a jaké výhody či odpovědnost z toho vyplývají. Mladí vzdělaní Britové výhody evropanství často poznali alespoň zprostředkovaně při studiu či práci v jiném členském státě. I tato zkušenost, kterou by bez Evropské unie nikdy nezískali, je dokáže přesvědčit o důležitosti evropské spolupráce. Přesto cítit se dnes Evropanem není úplně snadné.
Zklamaní příznivci setrvání Velké Británie v EU sledují výsledky referenda (Zdroj: čtk)
Ačkoli nedostatek demokracie dennodenně ovlivňuje chod těžkopádného bloku osmadvaceti států a učí se o něm studenti napříč evropskými univerzitami, za posledních 40 let se vliv Evropanů na dění v Bruselu nepodařilo příliš zvýšit. A nezvýšil se tím ani pocit sounáležitosti k evropskému projektu, ani spoluzodpovědnost za přijatá unijní opatření. Stále je ze všech stran slyšet pouze výtka typu: „to rozhodli ONI v Bruselu”.
Je pravděpodobné, že Brexit posune Evropskou unii k větší integraci. Naznačují to i aktuální úvahy o rozšíření eurozóny či třeba možný vznik evropské prokuratury s reálnými vyšetřovacími pravomocemi. Ovšem to hlavní, čím by se unie měla po brexitu zabývat, je právě nedostatek demokracie.
Evropská kandidátka
Jednou z cest, jak posílit důvěru v evropské instituce, zvýšit zodpovědnost voličů za dění v Bruselu a zároveň zefektivnit rozhodování, může být přeměna nepřehledných bruselských frakcí na reálné evropské politické strany s jasnou demokratickou odpovědností. Evropský občan je dnes zastupován v Bruselu národními stranami, které se shlukují do frakcí. S nimi však lidi přímo nic nespojuje. Podobně je nic přímo nespojuje s komisí, tedy s jakousi evropskou vládou, jejíž členy nominují jednotlivé národní parlamenty.
Abychom si uvědomili, že na rozhodování v unii máme skutečně vliv, musíme v evropských volbách volit kandidátku skutečné evropské strany, na které nebudou jen Češi, ale také Němci nebo Španělé. Předvolební kampaň do evropského parlamentu tak nebude především o domácích kauzách, ale hlavně o celoevropských tématech.
Těsnější propojení českých stran s těmi zahraničními pro ně může být navíc značně obohacující. O tom svědčí například příprava hnutí ANO na evropské volby v roce 2014. Protestní hnutí, které do té doby marně hledalo nějakou ideologii, ji získalo vlastně jen kvůli tomu, že se po volbách muselo zařadit do nějaké bruselské frakce. ANO si tehdy na doporučení Pavla Teličky vybralo evropské liberály.
| Brexit už dopadl na ty nejbohatší Britští boháči prodělali na brexitu miliardy  |
Z výsledků voleb, v nichž by voliči volili celoevropské kandidátky, by vycházelo i složení evropské komise jako skutečné vlády. Ta má svou legitimitu odvozovat přímo od lidí. Zřejmě není lepší doba na výraznější posílení demokracie v unii. Pokud Brusel tuto příležitost promešká, důvěra v evropský projekt příliš nevzroste. Přitom ten projekt by si to zasloužil, alespoň k výročí sedmdesáti let, během nichž chrání Evropu před válkami.
