Samotné ocenění času každým z nás je velmi diferencované. Od těch, kteří čas doslova zabíjejí jakoukoli aktivitou, až po ty, pro které je opravdu vzácný a za jeho úsporu jsou ochotni hodně zaplatit. Mezi těmito dvěma extrémy se pohybuje většina smrtelníků.
Logicky si svůj čas ceníme s přihlédnutím k tomu, kolik jsme dodatečným pracovním úsilím a časovým výdajem schopni vydělat. Do ekonomických kalkulací investičních projektů se hodnota času promítá v podobě stínových mezd, které zohledňují i společenské náklady obětované příležitosti práce. Tahle složitá formulace chce říct, že tržní mzda může být pokřivena různými faktory.
Nejzřetelnější je to v strukturálně postižených oblastech, kde klasická průmyslová odvětví zažívají dlouhodobý útlum a nic nového je nenahradilo. Tam, kde je vysoká nezaměstnanost, nemají tržní mzdy takovou vypovídací hodnotu jako v prosperujících aglomeracích, kde trh práce funguje lépe, nezaměstnanost nemá dlouhodobý strukturální charakter a tržní mzdy to odrážejí („konverzní poměr“ stínové mzdy k tržní mzdě je blízký jedné). Obdobně to platí v méně rozvinutých, agrárních oblastech, odkud lidé musejí za prací migrovat, případně je živí kousek pole.
Počítá se to složitě a nákladně, v uvedených grafech jsou konverzní poměry v regionech NUTS 2.
Rozhoduje třetí koruna
Komu to přijde poněkud příliš akademické, nabízím empiricky poctivě provedené pozorování toho, jak se doopravdy chováme a jakou ekonomickou hodnotu času sami svými svobodnými rozhodnutími přiřazujeme v Praze, našem nejbohatším regionu NUTS 2, který má dlouhodobě nízkou nezaměstnanost a nadprůměrný HDP.
Stínové mzdy v evropských regionech:
Zdroj: Universita Degli Studi di Milano
Čerpací stanice u hypermarketu v Čestlicích, tedy přes dálnici od Průhonic, v jedné z vůbec nejbohatších částí Prahy, je to správné místo pro pozorovací stanoviště. Co se stane, když na pumpě vyhlásí slevy na pohonné hmoty při větším nákupu? Dvě koruny na litr při nákupu za šest set korun samozřejmě znamenají zvýšené prodeje, ale nic mimořádného se neděje, nikdo netankuje benzin nebo naftu do kanystrů a také se dlouho nečeká. Nemění to chování.
Přečtěte si další zamyšlení autora:
Komentář: Ta naše koruna česká, ta je tak hezká
Esej: Proč aritmetika vítězí nad politikou
Láme se to na třetí koruně za litr, která vytváří dlouhé fronty a trpělivě v nich čekají i řidiči drahých značek nových ročníků. Kanystr ovšem vytáhnou jenom ti, kteří mají hlouběji do kapsy, podle vozů soudě.
Opravdovou změnu chování a masivní fronty vyvolá teprve sleva pět korun za litr, byť je podmíněná nákupem v hypermarketu za patnáct set korun a limitovaná odběrem 100 litrů. Jinými slovy, abyste dosáhli na maximální dosažitelnou slevu pět set korun, musíte učinit peněžní výdaj nejméně čtyři tisíce korun.
Když vidíte řidiče a majitele posledních modelů prémiových značek v jedné osobě, jak čekají spořádaně hodinu, nestydí se brát palivo do kanystrů, aby ušetřili „pětikilo“, je vám jasné, jak drahý je ten „drahý čas“. Když natankují jenom do nádrže, implicitní hodnota času klesá, a přesto tak mnozí činí. Tito lidé většinou zaměstnávají sami sebe nebo šéfují jiným a jsou téměř jistě na 99. českém příjmovém percentilu, takže to má nějakou vypovídací schopnost.
Nechci slevu zadarmo
Tahle story na pumpě v Čestlicích říká asi tolik, že i velmi bohatí Češi si cení svoji hodinu volného času pětistovkou, což by nikdy otevřeně samozřejmě neřekli. Odpovídá to zhruba průměrné hodinové mzdě v prosinci 2016 ve Spojených státech (21,80 USD) nebo hrubé hodinové mzdě koncipienta v prvním roce zaměstnání ve slušné právnické firmě v londýnské City (přesčas je ovšem se 70procentní přirážkou).
Jsou jen dvě možná vysvětlení. Buď je mezní produkt práce i v případě velmi bohatých lidí v Česku podle jejich hodnocení volného času někde mezi 250 až 500 korunami za hodinu, anebo nás představa získání slevy hluboce uspokojuje. Kdo se domnívá, že popojíždění ve frontě na benzince je kromě zácpy jedna z nejméně hodnotných forem trávení času, nebyl ve správnou chvíli na správném místě. Jak říkal klasik, nechceme slevu zadarmo. Obojí je svým způsobem truchlivé zjištění.
