Kryptoměny představují jasné nebezpečí, jemuž by se měli regulátoři začít pořádně věnovat.
Pro člověka, jehož chápání nových technologií končí někde u smartphonu, jsou kryptoměny, jako je bitcoin, čímsi bizarním a nepochopitelným. Něčím, čím se nemá cenu příliš zabývat. Nicméně jak čas běží, tak se i podobné bizarnosti postupně stávají součástí každodenního života. A třeba ten bitcoin začali akceptovat i renomovaní prodejci na internetu a míst, kde lze touto měnou platit, stále přibývá.
Bitcoin a další měny jsou navíc jen jednou ze součástí fenoménu digitálního světa žijícího o dost jiný život, než jaký známe doposud. Vidíme zrod nové budoucnosti lidské společnosti bez centrálních bank, ale i bez států, vlád a politických stran Nebo je to skutečně jen bizarní a generační výkřik omezené skupiny geeků s jepičí trvanlivostí?
Jako zlato
Pozoruhodné je, že ty nové měny, krev nového světa, fungují jako měna nejfousatější, tedy zlato. Jsou totiž prostředkem směny, přičemž jejich celkový objem je limitován. V případě bitcoinu dokonce absolutně. Než je dosaženo limitu, je „těžen“ z počítačové sítě, jako jsou těženy drahé kovy. Nemůže zde tudíž existovat žádná měnová politika řízená jakoukoli autoritou. Zastánci zlatého standardu by měli být nadšeni. Leč nejspíše nejsou, nebo alespoň ne všichni. Tenhle internetový svět jde daleko za jim vlastní konzervativní představy o uspořádání společnosti, a jak je zřejmé z našeho textu, směřuje k originálnímu pojetí anarchismu odmítajícímu roli státu a ignorujícímu jeho kompetence.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
Okupační kompetence
Kuřáci platí za děti a důchodce
Nová Evropa
Ta čerstvě zrozená a mnohými vzývaná sdílená ekonomika se službami Uber či Airbnb je evidentním výhonkem jakéhosi anarchokapitalismu, pro nějž jsou zákony, daně a různé regulace jen svazující veteší, která dříve nebo později skončí na smetišti dějin. A do té doby se před nimi lze skrývat někde v kyberprostoru.
Svoboda, láska a marihuana
Trochu to filozoficky připomíná vzpouru „květinových dětí“ ze šedesátých let. Také tehdy šlo o odmítnutí světa konvencí generace rodičů a pravidel pokrytecké společnosti. Útěk ze světa dospělých do světa zcela nového, plného svobody, lásky a vůně marihuany.
Tahle vzpoura je ale vážnější, protože reálně zasahuje do ekonomiky a ovlivňuje zásadně i životy lidí, kteří žijí vně, v tom starém dobrém světě. I oni rádi využívají levné taxi či ubytování v soukromí. Ale zároveň jsou zaměstnáni jako řidiči taxi či autobusu nebo recepční v hotelu. Prostě dospělí si budou muset s tímto světem nějak poradit. Není totiž možné, aby na jedné silnici a v jednom směru červená auta jezdila vpravo a modrá vlevo. Je nepochybně legitimní si vyjasnit, zda těch regulací není skutečně neúnosně moc a zda třeba nemohou všichni taxikáři jezdit bez cedulek, taxametrů, licencí, pojištění a dalších náležitostí jako Uber. Že ale sdílená ekonomika je podnikání jako každé jiné a musejí pro ni platit stejná pravidla, je nad slunce jasné.
Investice do bitcoinu je jen pro otrlé spekulanty. Čtěte více
S těmi alternativními měnami je však srovnání poměrů zřetelně horší, protože v okamžiku, kdy je začali akceptovat obchodníci, a dokonce banky, vzniká logická otázka, zda plní i další nutnou funkci peněz, jíž je vedle prostředku směny také uchování hodnoty. A zde jsme trochu na tenkém ledě, protože volatilita bitcoinu je neskutečná a o jejím snížení si asi můžeme nechat zdát.
Na rozdíl od zlata, které je jenom jedno, kryptoměn budou zřejmě vznikat desítky a stovky a budou si konkurovat a soutěžit o své uživatele. Držet je ve svém portfoliu v množství větším než marginálním bude velmi riskantní. Pro jednotlivce, ale především pro banky tak představují jasné nebezpečí, jemuž by se měli regulátoři věnovat zřejmě více než dosud.
Dále čtěte:
