Silný protikandidát k Miloši Zemanovi se ještě může objevit, ale bude muset mít trochu jiné vnímání reality než současní vyzyvatelé.
V sobotu – tak nějak příznačně na apríla – vyrazí na svou štreku cirkus prezidentských voleb. Ten den může začít sběr podpisů pro kandidáty, kteří nemají nominaci nějaké parlamentní politické strany.
Nebudou to mít jednoduché, protože po podvodech s podpisy pro Okamuru z minulé volby přibyla povinnost přidávat na archy čísla občanských průkazů. A četní budoucí kandidáti cítí potřebu udělat něco pro svůj věhlas v pražských městech a vesnicích už teď, jako třeba hazardní hráč Horáček, z jehož roadshow přinášíme tuto reportáž.
On jediný
volba prezidenta vyvolává vzhledem k osobě, která momentálně sedí na Hradě, opravdové vzdutí emocí. Miloši Zemanovi se podařilo vyvolat v části veřejnosti dojem, že on je tím, kdo je pevnou hrází míru a bezpečí před ničivým přílivem teroristických migrantů, a jediným, který to s námi myslí dobře.
Z prezidentské kampaně čtěte více:
Kolář prezidentem být nechce
Šéf Rusnokova premiérského kabinetu Štogl chce kandidovat na prezidenta
Že vliv prezidenta na azylovou politiku je fakticky nulový, je v současné atmosféře irelevantní, a dnešní hlava státu je tak jasným favoritem volby přes svůj věk a nezpochybnitelnou křehkost své tělesné schránky i to, že je v prezidentské kanceláři obklopen pochybnými druholigovými šíbry.
Kromě toho mluví prostřednictvím opravdu bizarního mluvčího a nedělá mu problém bezuzdně plácat hlouposti či pronášet zjevné lži a projevovat opravdu nehezkou zlou mstivost a osobní malost vůči svým kritikům. Přes to všechno by si na jeho porážku nyní nevsadil nikdo.
To samozřejmě irituje část domácích intelektuálních kruhů, které se zoufale pokoušejí najít svého kandidáta, který Miloše ve volbách potupí, a vrátí mu tak všechny urážky a zesměšňování, jichž se jim od hlavy státu dostalo. Moc se jim to nedaří.
Prezidentská kampaň odstartovala. Čtěte reportáž:
Vlak se rozjel. Souboj o Hrad začíná
A asi ani dařit nemůže, protože na to jdou ze zcela špatné strany, kdy navzdory tomu, že to popírají, pořád hledají nějakého Antizemana. Těch je ale plná Praha a Horáček ani akademik Drahoš nemohou být Miloši Zemanovi důstojnými soupeři, ani kdyby s nimi absolvoval všechny ty zbytečné televizní debaty, kterým se zkušeně vyhnul a dal tak najevo, že on hraje prostě jinou ligu.
Nic není jisté
Přes to všechno je do voleb ještě daleko a Milošovo vítězství není nutné přijímat jako nezvratný fakt. Pořád není vyloučeno, že se nějaký relevantní kandidát objeví. Bude muset mít ale trochu jiné vnímání reality než současní vyzyvatelé. Prezident je prostě politikem.
To znamená, že neškolí své voliče o novém krásném světě, o jaký by měli usilovat a do jakého je on chce dovést. Politik musí odpovídat jasně a srozumitelně na otázky, které voliče zajímají a pálí. A musí nabídnout srozumitelný recept na bolesti a bolístky voličů, jakkoli mohou být banální, nebo naopak neřešitelné. Jen tak je může přesvědčit, že je schopen vést. Zcela nepodstatné je, nakolik jde o osobnost vzdělanou, ve světě váženou a charakterní.
Morální profil a skutečná profesionalita v nějakém oboru byly, jsou a také budou nakonec vždy až v druhé řadě. Miloš Zeman je toho ilustrativním příkladem.
Čtěte komentář k Horáčkově kampani:
Michal Horáček odtajnil svůj tým. Tolik dobra jste neviděli
