Tradiční české drogy doplnil po revoluci i dovážený sortiment včetně heroinu, kokainu či extáze.
Jak se pěje v jedné náročné skladbě české hardrockové kapely Harlej: „Naší generaci vždycky stačilo - český ředidlo.“ Refrén sice opakuje obchodní název proslulé substance „čikuli“, akorát že nejde o ředidlo, ale o tradiční český benzinový čistič skvrn, který si můžete dodnes zakoupit například v jedné internetové lékárně. Čikuli spolu s různými ředidly a lepidly nesporně patřilo k nejlevnějším vstupenkám k narkomanii již v časech reálného socialismu, avšak „čichači“ se už tehdy pohybovali v suterénu zdejší drogové scény. Rozšíření drog za starého režimu s dneškem porovnávat nelze, například mezinárodní ilegální obchod byl v podstatě zanedbatelný, ale ani náhodou se nedá tvrdit, že by se jednalo o neznámý a zcela okrajový fenomén.
Lid toxikomanský byl skromný, ale velice vynalézavý a sociální stratifikace byla patrná i ve zneužívání návykových substancí. K urban legends té doby patří vzpomínky na povinnou službu v Československé lidové armádě, kde se v méně výběrových jednotkách prolévala okena (čistič oken na bázi lihu) skrz bochník chleba, aby výsledkem byl téměř čistý alkohol, zajídaný stylově topinkami opékanými na induloně, prý zásadně modré.
Přečtěte si komentáře Miroslava Zámečníka:
Jedenapůltý pokus o zrušení Obamacare
Trump, NAFTA a dvě století od Davida Ricarda
Slibem neurazíš aneb Daňová sezóna
Drogy pro vyšší vrstvy symbolizované kokainem byly absolutně nedostupné, a tak tuhle roli převzala tehdy rovněž vzácná, avšak sehnatelná marihuana. Technologická úroveň jejího domáckého pěstování byla ubohá, nikomu to nechutnalo a také účinky byly sporné, ale zase se na těch pár rostlinek daly lákat studentky humanitních větví prestižních pražských gymnázií. Kouření, natožpak pěstování trávy bylo samozřejmě ilegální a dalo se za to minimálně vyletět ze školy, ale právě ta aura zakázaného protirežimního ovoce působila jako mocný atraktant a můj spolužák si svůj pěstitelský monopol žárlivě střežil.
Zatímco marihuana byla tehdy „in“ u budoucích příslušníků a příslušnic pražské kavárny, v perníku nebo braunu jeli opravdoví narkomani. Již tehdy jich byly v Česku tisíce, pouze se o tématu oficiálně nehovořilo. Právě proto o pár let později Radek John šokoval mainstreamovou českou společnost svým Mementem.
Levné tuzemské odpovědi na nedostupné tvrdé zahraniční drogy se už tehdy připravovaly z běžných léků obsahujících kodein nebo efedrin a další účinné látky, jež byly k dostání za pár korun. Z alnagonu proti migrénám se třeba vyráběl tradiční český opiát braun, kdysi nejlevnější cesta k morfiu na světě. Zatímco braun skončil v historii (alnagon se již neprodává), v pervitinu jsou české ilegální výrobny první v Evropě. Důvodem je levná vstupní surovina - k výrobě 20 dávek pervitinu stačí 60 tablet s obsahem 1800 miligramů pseudoefedrinu, dnes se dováží ve velkém z Polska, poloprůmyslovou výrobu drogy zabezpečují zdejší Vietnamci.
Když wehrmacht v roce 1940 vtrhl do Francie, měli jeho vojáci k dispozici třicet pět milionů dávek pervitinu (metamfetaminu). Po válce v Česku nejenže zdomácněl, o čemž svědčí hovorový název „perník“, ale postupně se z něj vyvinula česká specialita, kterou zásobují zdejší „varny“ nejen tuzemský trh a okolní evropské země, ale najde si cestu i na vzdálenější trhy. Perník je dostupný, a právě proto velmi ničivý, nadpoloviční většina u nás léčených závislostí je kvůli pervitinu. Rizikových uživatelů je podle odhadů specialistů asi 36 tisíc.
Tvrdé drogy jsou seriózním zdravotnickým a makroekonomickým problémem, zejména kvůli ztrátám z ušlé produktivity narkomanů, jejich předčasných úmrtí, nákladů z trestné činnosti, jejího potírání, jakož i výdajů ve zdravotnictví. Stačí si říct, že v Evropské unii je podle posledních odhadů 1,3 milionu vysoce rizikových uživatelů opioidů (jež stojí za 82 procenty úmrtí z předávkování, zejména heroinem).
V Česku jsou drogy pevně zabydlený fenomén již po celou jednu generaci. Nepostihuje jen okrajové části společnosti, ale zasáhl nedlouho po listopadu 1989 i zdejší mainstream. Příběhům dětí z tzv. dobrých rodin, které propadly tvrdým drogám, se už dávno nikdo nediví.
O drogách dále čtěte:
