České zdravotnictví dlouhodobě trpí vážnými systémovými nedostatky, na které opakovaně upozorňuje i Evropská komise, OECD nebo Světová zdravotnická organizace. Poslední materiál EK z letošního roku, tzv. Country report, dokonce varuje před ohrožením stability veřejných financí kvůli nárůstu výdajů na zdravotnictví a současně poukazuje na problém efektivity, řízení a organizace. Navíc u nás chybí i řízení a kontrola nákupů zdravotnických prostředků a léků, což vytváří korupční potenciál.
A co na to ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček? Vlastně nic. Podle něho vypadá systémové řešení tak, že do zdravotnictví budeme pouze přilévat další miliardy korun. Alespoň to říká jeho nejnovější návrh tzv. automatické platby za státní pojištěnce. Přitom samotná platba za 6 milionů státních pojištěnců je nesystémové řešení, které nemá, snad s výjimkou Slovenska, analogii nikde v Evropské unii.
Do zdravotnictví navíc už mnohem více peněz teče i bez něho, a to hlavně díky rostoucí ekonomice. Díky tomu roste výběr pojistného v posledních letech o zhruba 10 miliard korun ročně. Přesto ministr Němeček nyní znovu žádá víc peněz. Jeho návrh na pravidelné zvyšovaní plateb za státní pojištěnce by státní rozpočet stál v letech 2018-20 téměř 12 miliard korun! Tento návrh jde proti snaze chovat se rozpočtově odpovědně a snižovat postupně deficit státního rozpočtu. I proto s ním samozřejmě nesouhlasím.
Místo neustálých požadavků na miliardy ze státního rozpočtu by se měl ministr Němeček spíše zamyslet nad oficiálními čísly: podíl veřejných peněz na celkových výdajích na zdravotnictví u nás v loňském roce činil 83,6 procenta, což je pátý nejvyšší podíl v celé EU. Vyjádřeno v poměru k HDP tvořily veřejné výdaje na zdravotnictví 6,3 procenta, tedy zhruba průměr EU.
Je zřejmé, že české zdravotnictví má problémy. Ovšem lékem na ně není navyšování veřejných peněz. Pokud systém zůstane nastaven tak, jak je, miliardy navíc nepomohou. Vždyť ministerstvo zdravotnictví, které přímo řídí velké fakultní nemocnice spotřebovávající polovinu všech peněz v lůžkové péči, nemá ani tak triviální věc, jakou je přehled o tom, co a za kolik tyto nemocnice nakupují.
Ministerstvo financí opakovaně žádalo ministerstvo zdravotnictví o analýzu a porovnání hospodaření nemocnic a nákupních cen. To ji ale nikdy neprovedlo, protože prý nemá potřebná data. Není ani schopno vyřešit systémově nákupy svých nemocnic. Ač v Evropě je jednoznačným trendem, že velké skupiny nemocnic nakupují společně, protože tím ušetří, u nás se stále hledají důvody, proč to nejde. Veřejnosti by pan ministr zdravotnictví měl ale vysvětlit, proč třeba v Německu může společně nakupovat dvanáct univerzitních nemocnic, a to v ročním objemu 1,2 miliardy euro?
To je ale pouze dílčí věc. Jestliže chceme skutečně něco zlepšit, musíme se se bavit o roli a fungování zdravotních pojišťoven, o změnách ve veřejném zdravotním pojištění, o struktuře zdravotní péče příliš orientované na nemocniční sektor, který je pak logicky přetížený, o elektronizaci zdravotnictví, posílení primární péče, posílení role i odpovědnosti pacienta v systému, vícezdrojovém financování, a tak dále a tak dále.
Většina odborníků také potvrdí, že u nás potřebujeme snížit počet lůžek akutní lůžkové péče, kterých máme v porovnání s ostatními zeměmi v Evropě stále zbytečně moc. Konkrétně 4,4 na tisíc obyvatel, zatímco ve Francii si vystačí s číslem 3,4, ve Švýcarsku s 2,9, v Dánsku s 2,5 a ve Švédsku dokonce s 1,9! A chce nám snad ministr Němeček namlouvat, že v těchto velmi vyspělých zemích mají lidé horší zdravotní péči? Samozřejmě že nemají. Jen tam prostě mají systém nastavený efektivněji.
Ministerstvo zdravotnictví funguje za doby ministra Němečka jako pouhý údržbář neefektivního systému, nic víc. Tím bohužel promeškává roky ekonomického růstu, nabízející ideální prostor pro systémové reformy. Nezbývá, než doufat, že české zdravotnictví povede v budoucnu někdo z vyššími ambicemi a odvahou něco skutečně změnit.
Auto je poradcem Andreje Babiše pro zdravotnictví a zástupce ministerstva financí ve správní radě VZP
